Eamë (LOTR ff) ✔️

Rozbití Společenstva

Boromir pokračoval v cestě na kopec za Frodem, kam měl namířeno už předtím, ale o tom raději nic neříkal. Velmi ho překvapilo dívčino chování a po dlouhé době se cítil zase chápaný. Kráčel tedy s větším odhodláním a menšími obavami. Eamë naproti tomu stála pod kopcem, protože věděla, že kdyby tam šla ona a spatřila prsten, moc by se ukvapila a nedokázala by Froda dostat na svou stranu. Chvilkami pokukovala po družině, která se utábořila na břehu. Byla dost daleko, aby oni neviděli ji, ale ona si našla skulinku mezi větvemi na pozorování. Viděla, jak se Gimli opírá o svou sekeru a hledí směrem, odkud připluli. Hodně se od návštěvi Lórienu změnil, hlavně svůj postoj k elfům. Z jeho pohledu bylo patrné, že se mu neodcházelo snadno a chtěl by se vrátit. Naproti tomu Smíšek s Pipinem vypadali bezstarostně a navzájem si hrdě porovnávali své opasky, i když je měli oba úplně stejné. Eamë se při pohledu na ně usmála. Sam seděl kousek od ostatních a nervózně sledoval les. Bylo jasné, že se o svého pána bojí. Legolas s Aragornem se bavili spolu. Eamë bylo najednou smutno. Věděla, že ji budou považovat za zrádkyni. Oni nepochopí, že to dělá pro ně, ostatně stejně jako Boromir. Sledovala Legolase a najednou měla chuť ho obejmout, ale v duchu se okřikla, musí být silná.

,, Už uběhla hodina, kde je Frodo?" zeptal se najednou starostivě Aragorn a podíval se směrem do lesa.
,, A není tu Boromir a Eamë." dodal Legolas. V elfce hrklo a nedočkavě hleděla do svahu kopce. Notak, Boromire, dělej, říkala si v duchu.
,, Pojďte se rozdělit, něco se mi tu nelíbí." rozhodl Aragorn a každý se vydal na jinou stranu.
Eamë se rozběhla směrem k Boromirovi, protože jejich plán se začínal bortit. Doufala tedy, že prsten získal. Celá udýchaná vyběhla na kopec a rozhlédla se na všechny strany.
,, Boromire?" křikla, ale nikdo se neozval. Nervózně se ohlédla a se zavřenýma očima zvolila jednu stranu, pravou. Běžela a stále volala mužovo jméno, dokonce i Frodovo, ale ani jeden se neozval.
,, Do čeho jsem je to namočila?" zašeptala si pro sebe bezmocně. Ale široce se usmála, když v dálce spatřila sedící osobu. Podle velikosti šlo určitě o Boromira.
Když k němu doběhla, měla lepší náladu.
,, Boromire, proč mi neodpovídáš?" zeptala se, ale hned jak muže spatřila, úsměv jí zmizel z tváře. Boromir seděl a plakal.
,, Co se stalo?" zeptala se opatrně a klekla si k němu.
,, Notak, máš ten prsten?" zeptala se znovu, tentokrát s nadějí v hlase, ale Boromir zakroutil hlavou.
,, Co jsem to udělal?" vzlykal a upřel na ni tmavé oči. Eamë se na něj nechápavě podívala.
,, Nějak mě to přemohlo a chtěl jsem mu ho vzít!" zvýšil hlas. Stále na ni hleděl, dokonce měla pocit, jako by jí to vyčítal.
,, Násilím, chtěl jsem mu ublížit!" pokračoval, ale už neronil žádné slzy, mluvil zahanbeně a naštvaně.
,, A potom utekl." dodal a postavil se.
,, Boromire, to bude...." místo toho, aby větu dokončila nastražila elfí uši. Slyšela vzdálené řinčení kovu. Zhrozila a trhavě se nadechla.
,, Myslím, že nás našli skřeti." špitla a sáhla na pouzdro pro svůj meč.
,, Cože?" vyjekl muž a rychle vytasil meč.
,, Napravím to, budu bojovat jako nidky!" prohlásil odhodlaně a v očích byla vidět hrdost. Rozběhl se směrem k hluku a Eamë hned za ním. Stále si nepřipouštěla vinu za Boromirovo psychické zhroucení, ale o tom chtěla přemýšlet později, až budou všichni skřeti mrtví.
Když byli v polovině kopce, skřeti se na ně vrhli z obou stran. Eamë se s Boromirem otočili zády k sobě a úspěšně odráželi útoky nepřátel. Dívka v dálce spatřila Smíška s Pipinem, jak bojují a snaží se zabít jednou tak velikého skřeta jako oni sami. Snažila se tedy probojovávat k nim, stejný nápad měl i Boromir a tak se pomalu dostávali na pomoc hobitům. Eamë si všimla, že muž po jejím boku opravdu nelhal a bojoval tak, jak ho ještě neviděla. Byl hrdý a jeho meč černý od nepřítelovi krve. Měl kolem sebe nespočet mrtvých těl a bojoval dál. Eamë cítila, jak jí černá krev špiní obličej a byla tak blízko Pipina. Za tímto hobitem však spatřila napřahujícího se skřeta. Neváhala ani chvilku a hodila svým mečem. Trefila ho, přesně doprostřed zad, přičemž si vyndala dýku. Věděla ale, že s takovou zbraní toho moc nedokáže. Běžela tedy k mrtvému skřetovi, aby si svůj meč zase vzala.
Když ho konečně získala, ohlédla se, aby obhlédla situaci, ale místo skřeta ji zaujal nepřirozený pohyb listů. Myslela si, že se jí to zdálo a tak zakroutila hlavou. Zvědavost jí však nedala a podívala se na stejné místo. Nic už se nepohlo. Kývla si pro sebe, ale než se stačila otočit, listí zašustilo o kousek dál. A pak jí to došlo. Musel to být Frodo s nasazeným prstenem, jiné vysvětlení neměla. Nepřemýšlela nad tím, že by měla zůstat a bojovat s ostatními, nemyslela na přítomnost, ale na budoucnost, ve které viděla sebe, jako silnou osobu, která všechny tyhle skřety porazí. Bez jediného ohlédnutí tedy vyrazila za pohybujícím se listím.
,, Frodo!" křikla. Její hlas se ztrácel v řinčení zbraní, ale byla si jistá, že jí hobit slyší.
,, Frodo, dej mi prsten a já všechny zachráním!" křičela dál. Měla pocit, že už ho ztratila, ale nepřestala běžet kupředu.
,, Prosím, Frodo!"
Zase spatřila letící listí, tentokrát jich bylo víc a tak usoudila, že svůj běh zrychlil a chce jí utéct. Mířil ke břehu.
,, Frodo zastav! Já chci jen..." víc už toho neřekla. Najednou ucítila silnou bolest na hlavě a okamžitě ztratila vědomí.

Nad dívčiným tělem se skláněl udýchaný Sam Křepelka s pánvičkou v ruce.
,, Promiň Eamë, ale nedovolím ti ublížit svému pánovi." řekl tiše, naposledy se podíval na její tvář a běžel za Frodem.
Po chvíli se u ní objevila parta skřetů a důležitě ji pozorovali.
,, Tohle bude ona, říkal, že je černovlasá a mrňavá." řekl jeden a ostatní nadšeně přikyvovali. Jiný ji hrubě zvedl a hodil si ji na záda.
,, Tak jdeme, ti vepředu už maj pulčíky." zavelel a rychle utíkali za ostatními. Po chvíli se zařadili k ostatním. Smíšek s Pipinem už se nesnažili vzdorovat, jen se nechali poraženě vláčet bůhví kam a mysleli na Boromira a jeho statečnost při jeho posledním boji. Plakali na ohavných hřbetech nepřátel a ani si nedokázali představit, že by přežili a někdy se vrátili domů. Pipin na chvíli vzhlédl a zarazil se. O pár skřetů vpředu spatřil černé dlouhé vlasy a obličej se zavřenýma očima.
,, Smíšku!" zašeptal směrem k druhému hobitovi, který neochotně pozvedl kudrnatou hlavu.
,, Podívej, tamhle." ukázal na dívku. Smíšek zaostřil směrem, kterým Pipin ukazoval a vytřeštil oči.
,, Vždyť to je Eamë." nahlas polkl.
,, Myslíš, že je-"
,, Ne, nemyslím si, že je mrtvá, proč by ji jinak brali?" řekl rázně Pipin. Smíšek s ním tedy souhlasil a oba vyčkávali, až se dívčiny oči otevřou.

Legolas se rozhlížel kolem, když v tom spatřil Boromira, nad kterým se skláněl Aragorn. Rychle za nimi s Gimlim přiběhli a zmocnil se jich smutek, když spatřili nespočet šípů v Boromirově hrudi.
,, Unesli půlčíky.." řekl ztěžka. Z jeho tónu bylo jasně slyšet, že si to dává za vinu, což mu Aragorn hned vymluvil. Legolas měl však obavy ještě o někoho.
,, A Eamë? Viděl jsi ji?" zeptal se trochu hlasitěji, než chtěl. Boromir volil svá slova opatrně.
,, Bojovala semnou, poté jsem ji ztratil." vydechl. Na víc už se nikdo neptal a s tvářemi plných slz dali statečnému muži sbohem. Bolel je pohled na statečného a hrdého bojovníka, který i do posledního dechu držel zbraň. Odešel se vztyčenou hlavou a beze strachu. Všichni ho obdivovali a po jeho posledním výdechu ho políbili na čelo.
,, A tak odchází syn gondorského správce, Boromir syn Denethorův." řekl Aragorn s vážeností a autoritou. Drželi ticho. V tuto chvíli nikdo nemyslel na Froda se Samem, ani na unesené hobity s Eamë. Tohle byla chvíle smutku, chvíle pro Boromira.

Jeho tělo položili do lodě, učesali ho a očistili od krve. Do rukou mu dali jeho meč a pod nohy zas zbraně nepřátel. Poté ho nechali plout. Dlouho tam na břehu stáli a ronili slzy.

,, Frodo se Samem šli sami, chybí jedna loď." začal Aragorn, když se trochu zmátořili.
,, A Smíška s Pipinem unesli." dodal. Legolas plný strachu a smutku natáhl ruku před sebe a rozevřel dlaň. Byl na ní stříbrný list mallornu.
,, To je její náhrdelník, našel jsem ho zadupaný v zemi." řekl.
,, Myslím, že ji také vzali, jeden ohavný skřet volal, že musí najít tu elfku." oznámil sklíčeně Gimli. Legolas vytřeštil oči. Stále totiž doufal, že bude někde poblíž a sama truchlit za padlého. Do očí se mu vkrádali další slzy.
,, Musíme za nimi!" řekl naléhavě a okamžitě si začal sbírat své zbraně.
,, Souhlasím, uděláme hon na skřety!" zvolal Aragorn a Gimli se natěšeně usmál.

A tak vyrazil muž, trpaslík a elf na záchranu dvou hobitů a jedné elfky.