Eamë (LOTR ff) ✔️

Černý květ

Legolasovi trvalo celý měsíc, než byl zcela v pořádku a to ještě kulhal na tu ošklivě poraněnou nohu. Až na tuto skutečnost byl však plný síly a těšil se, až se zas projede v sedle svého koně, nebo se pustí na nějakou výpravu. Tyto činnosti však musely ještě počkat, proto se hodně věnoval Eamë, která byla štěstím bez sebe, když Aleke prohlásila, že může princ opustit postel. Také dál skrývala přátelství s Falim, již desetiletým elfem. Navštěvoval ji jen v noci, tedy v nejbezpečnější čas, aby ho nikdo nespatřil. Už měli vypočítané, aby vstoupil na balkon tehdy, kdy služebné, které zapalují každou noc svíčky, právě zavíraly dveře. O dívčině fobii ze tmy si Falireth občas udělal srandu a Eamë si kvůli tomu začala dělat starosti. Už dávno zapomněla, proč jí nahání takovou hrůzu. Vždy to brala jako jasnou věc, proč by se za to měla stydět? Nikdy jí nic takového nenapadlo. Každý se přeci něčeho bojí. Ovšem začala nad tím přemýšlet čím dál tím častěji.
Jednoho dne jí to už nedalo a při snídani, kterou měla jen s Legolasem, protože král s nimi jedl jen občas, se zeptala.
,, Legolasi? Myslíš, že jsem divná, když se bojím tmy?"
Princ byl její otázkou zaskočený a proto chvíli hledal správná slova.
,, Samozřejmě že nejsi divná. Každý má něco, čeho se bojí." uklidňoval ji.
,, A čeho se bojíš ty?" zeptala se s nadějí, že nebude jediná, která tu má z něčeho fobii. Legolas si s tímto rozhovorem nevěděl rady. Sám nevěděl čeho se bál. Samozřejmě měl strach z toho, že ztratí ty, které má rád. Ale tahle odpověď se mu nezdála vhodná na osmiletou elfku.
,, No.... já se třeba bojím pavouků." řekl nakonec. Eamë ho chvíli zamýšleně pozorovala.
,, A to ses jich bál vždy? Protože kdyby jo, tak bys nejel na tu misi."
Jak z toho vycouvat?
,, Víš, strach může být i něčím vyvolaný. Já jsem se jich nikdy předtím nebál. Ale po tom zážitku už ano." hned jak to dořekl, litoval, že nebyl zticha.
,, Takže já to můžu mít také něčím vyvolané? Třeba se mi něco stalo ve tmě a proto se jí bojím." výpískla s radostí, že na to konečně přišla a hned začala vzpomínat.
,, A nebo to máš už od narození." usmál se nervózně Legolas. Eamë tento fakt ale nebrala na vědomí a dále se snažila vzpomenout. Třeba by poté ten strach mohl zmizet. Napadlo ji, že po pěti letech zkusí být ve tmě.

Odpoledne se byli Legolas s Eamë projít po zahradách, které byly v té době opravdu krásné a princ potřeboval pomalu rozchodit poraněnou nohu. Dívka cestou vesele poskakovala a zářivě se usmála na každého, kdo kolem prošel. Bohužel to byli samí dospělí. Ale tu skutečnost už překonala, měla Faliho a podle jeho vyprávění o ostatních dětech mohla být ráda, že potkala právě jeho.
,, Půjdeme si zítra zastřílet z luku?" zeptal se dobře naladěný Legolas. Eamë horlivě kývala hlavou, až se jí zamotala hlava.
,, Ano! Půjdeme, za ten měsíc jsem hodně trénovala." pochlubila se.
,, Tak to se těším." usmál se. Právě kolem nic prošel další elf, který se, hned jak Legolase spatřil, hluboce poklonil. Kousek za ním kráčel ještě jeden elf, měl sklopenou hlavu a se svěšenými rameny se loudal pěšinou. Legolas se na něj podíval. Měl loveckou koženou vestu, celou špinavou. Elfové z loveckého oddílu byli většinou ti, kteří se nikde jinde neuplatnili, dalo se říci bezstarostní a nikdy sem moc dobře nechovali. Když kolem nich procházel, ani se neohlédl. V tu chvíli ho Eamë poznala. Byl Namdor, ten, který v onom oddíle skončil jen kvůli ní, když spolu bojovali na chodbě.
,, Namdore! Počkej, co se ti stalo?" zavolala na něj. Elf se otočil. Tvářil se opravdu smutně a unaveně. Legolas se při vyslovení jeho jména zastavil. Nechápě zvedl obočí.
,, Namdor? Nemáš být náhodou v Trůním sále?" zeptal se zaraženě princ. Tázaný se nejprve podíval na dívku a až potom na Legolase.
,, No, já jsem byl přeřazený." snažil se znít bezstarostně, ale hned na první pohled byl jasný pravý opak.
,, Do loveckého oddílu? Ty jsi něco provedl?"
Znovu se podíval na Eamë, která už měla na krajíčku. Pochopila, že tohle je její práce, že ona může za to, jak je teď Namdor smutný.
,, Za to můžu já. Já jsem nechtěla, Namdore." rozvlikala se. Oba elfové se k ní klekli. Jeden z důvodů toho, aby mu vysvětlila, proč vlastně pláče a druhý, proto, že jí chtěl uklidnit tím, že to její vina určitě není.
,, Co se stalo?" ptal se bezradně Legolas. Dívka nebyla schopná mu to říct, ani ho neposlouchala a tak se dal do vyprávění Namdor.
,, Já jsem měl jít do Trůního sálu, vystřídat se." začal.
,, Cestu mi skřížila Eamë a chtěla semnou jen poměřit síly, jen krátký neškodný souboj s mečem."
,, Ale celé jsem to zkazila." vložila se do toho Eamë a začala si utírat slzy.
,, Nic jsi nezkazila. Jen jsme trénovali v nesprávný čas na nesprávném místě." uklidňoval ji Namdor. Ovšem Legolas byl netrpělivý.
,, A co se stalo?"
,, Potkal nás pan král a byl nepříčetný. Přeřadil mě. Zasloužil jsem si to." povzdechl si a podíval se zpět na dívku. Jen ho s uslzenýma očima pozorovala. Takhle to nechtěla.
,, To je mi líto." zareagoval princ, protože věděl jak si Namdor své práce vážil. A byl velmi šikovný. Ani nechtěl uvěřit že ho jeho otec přiřadil jen kvůli tomu. Svého nejlepšího elfa.
,, Kdyby jsem se ti nezapletla do cesty, nikdy by se to nestalo." stála si za svým Eamë. Oba už chtěli něco říct, když...
,, Jsem k ničemu." zašeptala, s novým návalem slz se otočila a pomalým krokem se vydala zpět do království. Elfové pár vteřin nehnutě klečeli a sledovali záda černovlásky. První se vzpamatoval Legolas.
,, Počkej tu." řekl Namdorovi, rychle se zvedl, dokulhal k dívce a zastavil ji.
,, Chci jít dovnitř." odporovala, ale princ ji nenechal.
,, Poslouchej, prosím. Pokusím se udělat všechno pro to, aby se Namdor vrátil na své původní místo, ano?" jemně se usmál.
,, Slibuješ?" zeptala se trochu nedůvěřivě.
,, Slibuji." přikývl.
,, A víš co? Půjdu hned." pokynul Namdorovi, aby došel k nim, řekl mu svůj plán a i přes prostesty, že on je princ a přeci se nebude starat o nějakého obyčejného elfa, nakonec všichni souhlasili.
Samozřejmě to dělal kvůli Namdorovi, ale z velké části také kvůli Eamë. Byla nešťastná a svou chybu si uvědomovala, to bylo hlavní. Už neměla žádné právo být smutná, ani přeřazený elf ne.