Eamë (LOTR ff) ✔️

Boj

Eamë běžela dál a nehodlala se zastavit. Všechen ten smutek, strach a znechucení ze sebe sama si nyní vybíjela rychlým během. Už jí docházel dech, ale přesto dál míjela vysoké spletité stromy. Když už opravdu nemohla, zastavila se a sesunula se podél jednoho ze stromů. Znovu si přehrávala rozhovor s Legolasem, kdy zjistila, že uvnitř sebe má tmu, která může ubliživat. Chtěla ji ze sebe dostat pryč. Chytila se za vlasy a bolestivě za ně zatahala, jako by po té bolesti měla ta špína odejít. Jenže tam pořád byla a užírala mladou elfku zevnitř. Kousala a bolelo to.
Netušila jak dlouho tam seděla a bylo jí to jedno, byla v tu chvíli mnohem radši, než uvnitř mezi elfy.
Najednou uslyšela zašustění listí a těžký dupot. Tohle nemohl být elf, ten není slyšet. Jenže nedokázala rozeznat o koho se jedná, jelikož nikdy neviděla nikoho jiného kromě sličného lidu, Mithrandira a Gluma.
Rychle se postvila a vystrašeně se rozhlížela kolem. Zvuky oznamující něčí přítomnost byly stále hlučnější a přidalo se i chrčení.
Eamë netušila co má dělat, strachem se nedokázala ani hnout, ale zároveň byla zvědavá, o koho šlo. Rozhodla se tedy, že se schová za strom, u kterého před chvílí seděla a bude pozorovat okolí.
A po chvíli je spatřila. Byli to skřeti. Ošklivý, velicí a hlavně ozbrojení. Čekala kohokoli, ale nepřátele rozhodně ne. Leknutím vypískla a rychle si dala dlaň před ústa. Veliký skřet se najednou zastavil. Eamë ani nedutala. Srdce jí bušilo tak silně, že měla pocit, jako by jí mělo vyskočit z hrudi. Nepřítel čenichal ve vzduchu.
,, Větřím elfa, někde blízko." řekl po chvíli hlubokým nepříjemným hlasem. Menší skřet za ním se ošil a začal se rozhlížet kolem, jako všichni ostatní.
,, Myslíš, že na nás už přišli? Zeptal se. Ten větší zakroutil hlavou.
,, To by po nás už šli. Jdeme dál, ale buďte potichu." napomenul je a dali se zase do pohybu.
Eamë úlevně vydechla a čekala, až projdou. Nenápadně se ohlédla zpoza kmenu. Viděla jen konec slupiny.
Spadl jí kámen ze srdce a rozhodla se varovat království. Opustila tedy bezpečí stromu a tiše našlapovala. Jenže poslední skřet, zavětřil a rychle se zastavil.
,, Počkejte!" křikl po ostatních. Všichni se tedy zastavili. Eamë strnula v pohybu. Ale bylo pozdě. Skřet se otočil jejím směrem.
,, Támhle je!" křikl.
Dívce se zastavilo srdce, na nic nečekala a dala se na útěk. Neměla však šanci utéct celé skupině cvičených skřetů. Cítila za sebou jejich dech a těžké boty.
Nezastavovala, ale postupně začala zpomalovat. Nepřátelé jí byli však v patách. Kolem ní prolétl černý šíp a zabodl se do stromu kousek vedle. Lekla se a zrychlila. Brzy však začalo šípů přibývat a věděla, že takhle jí akorát zastřelí. Smířila se s tím, že pravděpodobně tento boj nepřežije, ale rozhodně nechtěla zemřít na útěku. Zastavila se a rychle se otočila. Byla zadýchaná, ale strach vystřídalo odhodlání. Ještě nikdy nebojovala s nepřítelem na život a na smrt. Vždy jen s Legolasem, kdy si neubližovali. A ještě ke všemu byla minimálně ozbrojená, jeden dlouhý nůž u pasu. Neměla jinou možnost, než ho vytáhnout a dát se do boje.
Běželo proti ní nejméně padesát skřetů. Úspěšně se vyhýbala šípům a když k ní přiběhl první, na nic nečekala a vrazila mu nůž do hrudi. Druhý přiběhl ze zadu a napřáhl meč. Dívka se však otočila, jeho ránu zastavila svou zbraní a druhý ležel bez života. Právě když se jich k ní řítilo asi pět, jeden se zastavil.
,, To je ona! Nezabíjejte ji, Pán ji chce živou!" zakřičel, aby ho všichni slyšeli. Eamë jejich chvilkovou pauzu využila ke skolení dalšího. Teď měla výhodu, nezabijí ji, ale ona jich hodlala sundat co nejvíce. Rozhodně ji zajímalo, co to bylo s tím Pánem a proč ji chce živou, ale rozhodně se tím nechtěla zaobírat teď. Po příkazu se jí snažili různě obklíčit, ale Eame díky své malé výšce a dobrému výcviku dokázala vždy z jejich spárů uniknout. Proto se začali ohánět zbraněmi, aby ji zranili a nvzpírala se. To nevydržela dlouho. Najednou ucítila ostrou bolest v rameni, vykřikla a podívala se na příčinu. Byl to černý šíp, který jí trčel z ramene. Zatínala zuby a slzy bolesti se jí draly na povrch. Její nepozornosti využili a jeden skřet ji praštil do hlavy. Zapotácela se, ale zůstala při vědomí. Nepřítel se napřáhl k dalšímu úderu, když v tom se ozval roh. Patřil Temnému hvozdu. K dívčině štěstí přiběhlo vojsko. Nikdo si jí zatím naštěstí nevšiml a tak se kolébala pryč z bojiště.
Cítila, jak jí po čele stéká pramínek krve, stejně jako z ramene, kde jí nesnesitelně pálilo. Snažila se dostat co nejdál, aby ji žádný skřet nenašel. Teď by potřebovala Faliho, aby ji schoval. Ale nebyl tu. Byla sama. Nedostala se daleko. Hlava jí třeštěla a už ani netušila, jakým směrem jde. Podlomily se jí nohy a upadla na chladnou zem. Držela se za rameno a těžce oddechovala. Takhle tam chvilku ležela a snažila se nabrat síly, aby mohla co nejdříve vyrazit.
Ale najednou se nedaleko objevil jeden skřet a okamžitě jak ji spatřil k ní běžel. Měl očividně poraněnou nohu, jelikož viditelně kulhal.
,, Mě se neschováš elfko!" zařechtal se, hrubě ji chytl za loket a jako hadrovou panenku ji vytáhl na nohy, aby ji mohl dovést svému Pánovi. Skřet už nečekal žádné útoky od mladé elfky s takovým zraněním. Jeho naivita ho však zabila, protože právě když chtěl udělat první krok, dívka soustředila všechnu sílu, co jí zbyla do jednoho úderu, směřujícího do jeho srdce. Skřet se skřekem svalil na zem, ovšem při pádu ještě stihl použít svůj meč a způsobit tak Eamë řeznou ránu na boku. Černovláska vykřikla bolestí a přiložila si dlaň na krvácející ránu. Věděla, že už nikam nedojde a tak se zhroutila vedle mrtvého těla nepřítele a svíjela se v bolestech.

Hned po tom, co Eamë utekla ze svého pokoje, vydal se skroušený Legolas do Trůního sálu, aby potvrdil otci, že úkol je splněn. I když ne tak, jak doufal. Stále si vyčítal jakým způsobem to řekl. Možná kdyby se vyjadřoval jinak, Eamë by to vzala lépe. Nad svými myšlenkami zakroutil hlavou. Nikdy by to neřekl tak, aby byla v pořádku.
,, Vše jsem jí řekl, otče." prohlásil, když stanul před trůnem. Thranduil přikývl a ustaraně se na syna podíval.
,, A jak je na tom?"
,, Ne moc dobře, chtěla být sama." odpověděl zklamaně.
,, Právě jsi jí řekl věci, ze kterých by zamrazilo každému, jenže ona to ještě musí prožívat. Věděli jsme, že to pro ni nebude jednoduché." povzdechl si král. Snažil se Legolase uklidnit, protože věděl, co pro něj Eamë znamená. Lístek se smutně usmál.
,, Díky, otče."
Začalo ticho, při kterém se každý utápěl ve svých myšlenkách.
,, Pane, hlásí se k Vám Falireth." oznámil po chvíli strážný.
,, Ať vejde." zvolal král a nechal tak rozcuchaného chlapce vejít. Když Fali spatřil i Legolase, ulevilo se mu, že nemusí být jen s Thranduilem.
,, Co potřebuješ?" zeptal se znuděným hlasem král. Tohoto elfa neměl moc v lásce.
Fali nervózně těkal pohledem mezi princem a králem.
,, Eamë utekla do lesa, neměly bychom pro ni zajít?" zeptal se ustaraně. Legolas si povzdechl. Nelíbilo se mu, že je dívka právě tam, ale chtěl ji nechat chvíli samotnou. Už nebyla malá a nepochyboval o její samostatnosti.
,, Neboj se, Fali. Teď si to musí urovnat v hlavě."
Uklidňoval tím i sám sebe, ale po tom, co se stalo hned za okamžik se jeho sebevědomí zhroutilo. Všem se zhroutilo.
Do místnosti přiběhl elf ve zbroji a důležitě se postavil před krále.
,, Pane, jsou tu skřeti! V lese jsou všude skřeti a Glum utekl!" vyhrkl.
Thranduila zamrazilo. A nejen jeho. Nikdo teď neřešil vychytralého Gluma.
,, Ale vždyť tam je Eamë!" vykřikl bezmocně Legolas. Fali na tom byl podobně.
,, Rychle! Musíme ji najít!" panikařil. Namdor stojící na svém místě se přidal a nahlas vymýšlel, jak by ji mohli objevit nejrychleji.
,, První skupina půjde z východu a druhá hned za ní a..." pokračoval dál ve svém plánu. Jediný, kdo nepropadl panice byl král. Tak jak to má správně být. Rychle se zvedl.
,, Klid!" všichni se přestali překřikovat a pohlédli k trůnu.
,, Otče." zašeptal prosebně Legolas. V očích se mu leskly slzy, stejně jako Falimu.
,, Já vím, Legolasi." otočil se mírně k synovi, který byl plný strachu a beznaděje. Jestli se Eamë něco stane, nikdy si to neodpustí, protože je v lese právě kvůli němu.
,, Bude to takhle, " mluvil ke všem a hlavně k elfovi, který tu špatnou zprávu přinesl.
,, Vyšlete vojsko lučišníků a pár bojovníků, dostaňte je z korun stromů. Já se půjdu připravit." kývl na elfa a rychle sešel z trůnu k ostatním.
,, A ty, Legolasi, povedeš ozbrojenou skupinu, která má za úkol najít Eamë. Vyber si koho chceš." nakázal, když došel k princi a povzbudivě mu stiskl rameno.
,, Děkuji." zašeptal Lístek. Thranduil se rychle vydal ke své zbroji připraven bránit své království a doufal, že jeho syn dívku najde.

Legolas kývl na Namdora.
,, Pojď semnou."
Strážný se usmál. Byl rád, že právě on jde hledat Eamë, kterou měl tak rád. Fali na prince hleděl, jako by už nikdy nezažil štěstí, kdyby se nemohl přidat k jeho skupině. Legolas však rázně zakroutil hlavou.
,, Ty nikam nejdeš, je to moc nebezpečné a kdyby se ti něco stalo, Eamë mi to neodpustí."
S těmito slovy odešel s Namdorem sehnat další může. Falireth za nimi chtěl ještě běžet, ale věděl, že to nemá cenu. Nikdy ho nevezmou s sebou. Naštvaně nakopl zeď a radši se ohlédl, jestli ho někdo neviděl. V Trůním sále nebylo ani živáčka. Všichni byli zaneprázdeni skřety... kromě něho. Plný energie pochodoval po místnosti a snažil se zahnat myšleny na útěk a marný pokus dívku najít sám. Jenže to nedokázal. Představil si svou kamarádku, jak ji někde zabíjejí skřeti a to byl motor, který ho dohnal až k takovému nezodpovědnému činu. Běžel si pro meč a luk se šípy a vyběhl z království ještě před Legolasovou skupinou, která už byla kompletní a čekala na poslední elfy, kteří šli pro zbraně.
Protože byl Fali výborný v tom být nenápadný a hlavně tichý, nikdo si jeho útěku nevšiml. Hned, jak vylezl na první strom, zaslechl prince, jak rozdává poslední rozkazy k odchodu.

Jatka skřetů mohla začít.

Ahojky,
Tak jsem tu s kapitolou, která měla být původně delší, ale musela jsem ji rozdělit. Máme tu první boj Eamë a odvahu Faliho. :-)