Eamë (LOTR ff) ✔️

Ta navíc

Tak uběhly tři dny od Legolasova odjezdu a odmítnutí Faliho. Od té doby ho Eamë neviděla. Na jednu stranu byla ráda, že je snazší takhle slib dodržet, ale zase jí to bylo líto. Hodně líto. Chtěla se nějak zaměstnat, ale nevěděla jak. Neměla náladu na učení v knihovně, ani na ježdění na koni a trénovat se v boji nemohla. A tak jen bloudila chodbami a občas pošťuchovala elfy, které potkala. Dávala si veliký pozor, aby se nedostala do trůního sálu, aby to nedopadlo jako posledně. Navštívila ho opravdu jen jednou a to byla hodně malá. Už si to moc nepamatovala, jen že na ni král křičel a poprvé se setkala s Mithrandirem. To jí připomnělo, že ho dlouho neviděla. Měla čaroděje moc ráda, už zapomněla na kouzlo, které na ní zkoušel. Možná proto, že zapomenout chtěla. Snažil se do Temného hvozdu zavítat alespoň jednou do roka a Eamë potom poslouchala, co se v celé Středozemi děje. Nejradši měla, když mluvil o hobitech, o Hobitíně a Kraji, přišlo jí velice legrační, že tato rasa nenosí boty a vždy se tomu smála.

Už jí nebavilo stále chození po chodbě a tak se rozhodla, že poměří své síly. Doběhla do svého pokoje a rychle hmátla po krátkém meči položeným na jedné z poliček. Vzala ho do rukou a schovala ho za záda.
Pomalu vyšla zpět na chodbu a rozhlédla se na všechny strany. Měla štěstí, z prava šel jejím směrem elf. Vypadal jako ze stráží u Trůního sálu, tudíž neměl žádnou složitou výstroj, pouze dlouhý meč zavěšený u boku. To je její chvíle. Počkala, až ji bude nic netušící efl míjet. Nedokázala skrýt nadšení a tak se celou dobu uculovala, což přišlo samozřejmě elfovi divné, ale rozhodl se to neřešit, je to přeci ještě dítě. Jenže ve chvíli kdy kolem Eamë procházel, vytáhla svůj mečík zpoza zad a zamířila na zaskočeného blonďáka.
,, Zemři, ty jeden bídný skřete! Máš na to, mě porazit?" zvolala a natěšeně ho pozorovala. Elf chvíli stát a pozoroval ji. Právě se měl vystřídat v Trůním sále, neměl by se zdržovat... Ale když viděl radost a očekávání v dívčiných zelených očích, rozhodl se, že si s ní přeci jen pohraje. S úsměvem vytasil meč. Eamë se rozzářila a udělala první pohyb dopředu, přičemž ho elf s lehkostí odblokoval.
,, To je všechno, veliká bojovnice Eamë?" zasmál se a nyní zaútočil on. Samozřejmě zcela neškodně.
,, To tedy není, ještě budeš prosit o milost, elfe..."
,, Namdor." dokončil dívčinu větu, mezitím, co Eamë uhla jeho výpadu.
,, Namdore!" zopakovala a znovu zaútočila, ale elfovo jméno vykřikl ještě někdo. Když se bojující dvojice otočila na levou stranu, k jejich smůle spatřili krále Thranduila, velmi naštvaného.
,, Co to má znamenat? Mám takový pocit, že se máš právě vystřídat, Namdore!" řekl ledově, až z toho mrazilo. Možná by bylo lepší, kdyby křičel.
,, Omlouvám se, pane." zašeptal se strachem v očích a hluboce se poklonil.
,, Já jsem si jen chtěla hrát." vložila se do toho Eamë, ale králův pohled jí jasně naznačil, že měla být sticha.
,, Ty si nemáš co hrát se členem mých nejlepších strážných! Oni mají své povinnosti a když je nebudou dodržovat, mohli by o své postavení přijít." ke konci se podíval zpět na Namdora.
,, A to také udělám, jsi přeřazen do loveckého oddílu, Namdore a doufám, že tam budeš mé rozkazy plnit."
Do elfa jako by uhodilo. Zničeně se na Thranduila podíval a hledal v jeho očích nějaké známky ironie, že si dělá jen srandu a o své místo nepřijde. Zmílil se. Král to myslel smrtelně vážně. Eamë bylo líto, že Namdor přišel o tak dobré místo právě kvůli ní a tak se ještě jednou nadechla, že to skusí.
,, Ani se neobtěžuj něco říkat." zarazil ji Thranduil, ještě dřív, než něco řekla.
,, Pokud jde o tebe- " začal, ale svou myšlenku nedokončil, protože se k nim právě hnala jistá elfka.
,, Můj pane, družina s vaším synem se vrátila." vyhrkla a s obavami na svého pána hleděla. Ten se zamračil a nechápavě zvedk obočí.
,, Jakto, že tu jsou tak brzy?"
Elfka se zhluboka nadechla a smutně na všechny hleděla.
,, Nikdo mi nedokázal s určitostí nic říci, vrátila se jich sotva polovina, z toho čtyři jsou vážně zraneni." vychrlila ze sebe a roztřeseným hlasem dodala:,,mezi nimi je i princ Legolas."
V tu chvíli král ztuhl, s nevěřícným pohledem tuto zprávu vstřebával. Eamë na tom byla stejně. Do očí se jí draly slzy a nemohla se nadechnout.
,, Je na ošetřovně." dodala.
Thranduil okamžitě vyrazil daným směrem. Černovláska na nic nečekala a běžela za ním.
Cestou potkávali elfy, kteří obstarávali vše potřebné pro ty čtyři zraněné.
Když konečně dorazili na ošetřovnu, tedy Eamë o pár chvil později, přeci jen není jen tak držet krok s králem, nikdo kromě tří ošetřovatelek a čtyř raněných tam nebyl.
Legolas ležel na úplně posledním lůžku a nad ním se skláněla Aleke. Když král spatřil zakrváceného syna, okamžitě si stoupl vedle ošetřovatelky a zničeným hlasem jí začal pokládat otázky ohledně Legolasova stavu. Měl dlouhou řeznou ránu na hrudníku, spoustu různých modřin a ranek po celém těle a nohu celou od krve, pričemž se nedalo poznat, co s ní vlastně má.
Eamë k němu rychle přiběhla a vzala ho za ruku.
,, Legolasi! Probuď se!" brečela s pohledem upřeným na jeho pohmožděnou tvář. Nejevil žádné známky toho, že by se probudil. Kdyby se mu nezvedal hrudník, myslela by si, že je mrtví.
,, Běž pryč!" křikl na ní král a prpaloval ji pohledem. Ale dívka se ani nehla, chtěla tu s ním zůstat.
,, Řekl jsem, že tu nemáš co dělat!" obořil se na ni znovu a hlasitěji, až se po něm všechny ostatní ošetřovatelky zděšeně podívali.
Eamë si všimla, že má slzy v očích. Teď poprvé spatřila krále Thranduila, jak projevuje své city. Ale stále ho neposlechla. Nechtěla. Ve chvíli, kdy už se naštvaný a zdrcený král nad smrtelným stavem svého syna neudržel a napřáhl nad dívkou ruku, někdo ji chytil a nesl ji z ošetřovny. Byla nucena pustit Legolasovu ruku a sledovat, jak se vzdaluje.

Ruce neznámého ji pustili až před jejím před jejím pokojem. Celou cestu mu vzlykala na rameni. Byl to Namdor a hned jak ji pustil, otočil se a chtěl odejít, ale Eamë se chtěla něco dozvědět.
,, Namdore, co se jim na té cestě stalo? Proč jich přijelo tak málo? Co bude s Legolasem? Umře?" křikla po něm. Elf se zastavil a pohlédl do jejích utrápených očí.
,, Promiň, ale to ti ještě nesmím říct." řekl a bez dalších slov odešel.
Eamë s brekem vrazila do svého pokoje a třískla dveřmi, že to museli slyšet i na druhém konci království. Skočila na postel a zabořila hlavu do polštáře. Přišla si tak zbytečná, jen dítě, které je tu navíc. Nikdo jí nic neřekne, nikam ji nepustí, lžou. Legolas je ve smrtelném nebezpečí a ona u něj nemůže být. Jediné co může, je ležet na posteli a modlit se, aby to přežil. A to měla mít za týden už osmé narozeniny. Naštvala se, opravdu hodně. Na všechny, co žijí v tomhle království a nic jí neřeknou. Zatla ruce v pěst a snažila se ten vztek potlačit, ale nešlo to. Oči se jí zbarvily do černa, ač to nevěděla, protože je měla zavřené, v polštáři a mokré od slz. Vycházela z ní magie, černá magie. Nevěděla o ní. A ta černá magie se uchytila k nejbližšímu životu, k rostlině, která spočívala v květináči na jejím stole. Květina postupně chřadla a zčernala, až tam zůstal jen suchý černý květ. Eamë o ničem, co se dělo nevěděla, ale hned jak se z rostliny vypařil život, cítila úlevu. Jako by právě na truc něco rozbila a od vzteku se jí ulevilo. Ale najednou se cítila velmi slabá. Nic z toho nechápala. Další věc na její dlouhý seznam nezodpovězených otázek.

A tak tam ležela až dlouho do noci, když uslyšela šustění od balkónu. Pomalu se posadila. Zdrojem světla byly svíčky, které zapálili služebné. Ani jedna z nich k dívce nepřišla, aby ji pohladili a řekli, že to bude dobré. A Eamë to mrzelo. Jenže nevěděla, že jim to král nařídil. Žádná z těch služebných to nechápala. Měl to být snad nějaký trest? To nikdo nevěděl.
Eamë se strachem pozorovala balkón, když v tom se v měsíčním světle objevila postava. Podle výšky hned poznala o koho jde.
,, Jdi pryč Fali!" sykla po něm. Ale chlapec došel až k její posteli a posadil se na ni.
,, Říkám, jdi pryč!" zkusila to znovu dívka, ale Fali se ani nehnul. Jeho veliké modré oči sledovali ty její zelené.
,, Přišel jsem ti říct všechno, co chceš vědět a až ti to řeknu, klidně zas půjdu." řekl neutrálním hlasem. Stále byl zklamaný z jejich posledního rozhovoru. Eamë chvíli přemýšlela, ale pokud má Fali nějaké informace, potřebuje si je vyslechnout.
,, Dobře."
Falireth se mírně usmál a sedl si pohodlněji na postel.
,, Vím všechno, co se stalo. Vím všechno, co potřebuješ vědět." začal tajemně.
,, Počkej, jak víš, co chci vědět?" zeptala se s obdivem Eamë. Chlapec se usmál.
,, Slyšel jsem tě, jak ses ptala toho elfa, co tě nesl z ošetřovny. Byl jsem schovaný. Kdyby mě někdo našel, bylo by to se mnou špatné."
,, A proč jsi to tedy dělal?"
,, Abych zjistil, jaké informace potřebuješ vědět, přece." zasmál se, jako by to byla ta nejjasnější věc. Než stačila dívka cokoli říct, Fali pokračoval.
,, Zjistil jsem, že družina jela na průzkum pavoučích hnízd. Věděli jen o dvou, ale po cestě je napadlo veliké množství nových a ještě větších pavouků, o kterých neměli tušení. Chtěli dojet pro posily, ale pavouků bylo moc a elfů málo."
,, Ale ne.." vydechla Eamë a zděšeně Faliho pozorovala.
,, Více jak polovina družiny zemřela a ostatní stačili utéct i se čtyřmi zraněnými."
Eamë si teď uvědomila, jaké měl Legolas štěstí, že neskončil v té druhé polovině.
Chlapec se na chvíli odmlčel. Bylo těžké o tom mluvit.
,, A víš něco o Legolasovi?" špitla po chvilce tíživého ticha.
,, Ano. Myslím, že už není v ohrožení života, prý jeho zranění dokáží vyléčit." odpověděl. Eamë s úlevou vydechla.
,, To jsem ráda."
Fali s úsměvem přikývl a pomalu se zvedl.
,, Kam jdeš?" zeptala se zmateně.
,, Už jsem ti vše řekl a slíbil jsem ti, že potom půjdu." odpověděl a chtěl odejít, Eamë se ale už rozhodla.
,, Ne, Fali. Zůstaň tady. Beru zpátky co jsem řekla." smutně se na něj usmála. Rozcuchaný chlapec se také usmál a posadil se zpět na postel. Eamë chvíli přemýšlela, jestli nedělá chybu. Dala Legolasovi slib, ale Fali pro ni riskoval odhalení a ona věděla, že je pravý kamarád.
,, Jak jsi to vlastně všechno zjistil?"
Fali pokrčil rameny.
,, Sledoval jsem jednoho člena družiny, jak to vypráví králi v Trůním sále a potom jsem se doplížil na ošetřovnu a tam zaslechl Aleke, jak mluví o princi Legolasovi a jeho stavu."
,, Páni!" vydechla dívka a obdivně ho pozorovala.
,, A to tě nikdo neviděl?"
,, Kdyby ano, nebyl bych tu." začervenal se.
,, Víš, nepustí mě za Legolasem, mohl bys mi ukázat, jak to děláš, že tě nikdo nevidí? Přála bych si ho vidět." naléhala Eamë. Fali se usmál a kývl na souhlas.
,, Samozřejmě, když jsme teď ti kamarádi."

Eamë se rozzářila. Měla kamaráda, opravdového kamaráda. Sice se budou muset scházet v tajnosti, ale tohle přátelství za to stojí.