Eamë (LOTR ff) ✔️

Kdyby...

Čekali na Gandalfa a pozorně sledovali okolí. Frodo se postavil na nohy.
,, To je v pořádku, zvládnu to." domlouval Aragornovi, který ho nechtěl pustit. Opravdu vypadal zdravě, až na únavu, tedy. Ale po útoku kopím je to opravdu pozoruhodné.
,, Jste si jistý, pane Frodo?" zeptal se nedůvěřivě Sam, ale hobit se jen usmál a v pořádku všem ukázal, jak pevně stojí na nohou.
Jenže obdivování muselo počkat, protože se k nim řítil Gandalf, v obličeji starší než obvykle a něco nebylo v pořádku. Vypadal vysíleně, takhle ho ještě nikdo neviděl.
,, Rychle, musíme běžet! Snažil jsem se ho alespoň zastavit, ale jsem oslavený." zasípal když družinu doběhl. Máchl rukou jedním směrem.
,, Tudy! Můstek je blízko!" zavelel a všichni se dali do. Běhu. Stále bylo slyšet...
Jdu... Jdu.. Jdu..
Skřeti se začali znovu objevovat a stříleli své černé šípy. Společenstvo však běželo dál, vždyť konec téhle nekonečné cesty už byl nadosah.
Cítili za sebou něco velikého a temného, dohánělo je to. Ale už viděli můstek, byla šance to ještě stihnout. Bohužel se po této cestě mohli pohybovat jen po jednom, první šel Boromir a hned za ním hobiti, Aragorn zůstal jako poslední.
,, Pojďte, Gandalfe!" naléhal hraničář, ale čaroděj ho nenechal. Důležitě se na něj podíval a postrčil ho dopředu.
,, Veď je, Aragorne, já tu musím ještě něco zařídit." prohlásil. Aragorn úplně nevěděl, kam tím míří, ale poslechl Gandalfa a spěchal za ostatními.
,, Proč Mithrandir nejde?" ptala se naléhavě Eamë, když stála s ostatními na druhé straně a stejně jako všichni sledovala, jak si čaroděj stoupl doprostřed můstku.
,, Nemám tušení." zašeptal Legolas. Ve vteřině to však bylo všem jasné. Balrog se blížil. Byl veliký, temný a svými ohnivými důtkami šlehal kolem. Aragorn právě doběhl k ostatním a překvapeně pohlédl na statečného Gandalfa, který zvedal svou hůl k útoku.
,, Aragorne, co se děje?" zašeptala Eamë. Nikdo ale nedokázal nic říct, jen zmučeně sledovali můstek.
,, Nemůžeš projít! Vládnu plamenu Anoru...! " volal Gandalf, ale Balroga to nezastavilo a napřáhl důtky.
,, Musíme mu jít pomoci!" ozval se najednou Frodo a s vytaseným mečem chtěl vyběhnout do válečné zóny. Boromir ho však zastavil.
,, On to zvládne..." domlouval mu. Eamë však nechtěla vidět ten masakr, který by se mohl stát, kdyby Boromir neměl pravdu.
,, Já můžu pomoci, použiji svou sílu." řekla odhodlaně a stejně jako Frodo chtěla udělat krok vpřed.
,, Ne, Eamë! Tohle je zlo, neumíš svou sílu ovládat!" snažil se jí zastavit Legolas a chytil ji za ruku. Dívka věděla, že ji neovládá, ale s prstenem by to dokázala, stejně jako ho chtěla použít na skřety u Balinova hrobu, jen na chvíli, aby Mithrandirovi pomohla, potom by ho zase vrátila.
,, Pusť mě, Legolasi, vím, co musím udělat." vzpírala se, ale Smíšek ji přerušil.
,, Hele! Balrog padá!" jásal. A byla to pravda. Pod temným stvořením se prolomil můstek a padal dolů.
,, Zvládl to." vydechl Frodo. Gandalf si povzdechl a unaveně se otočil. Už se chtěl vrátit k družině, ale ohnivé důtky se najednou objevili u jeho nohou a jednu polapili. Obkroužili mu kotník a srazili k zemi. Všichni chtěli v tu chvíli udělat tolik věcí, běžet, křičet, bojovat, ale nestačili ani mrknout a Gandalf Šedý spadl. Byl to jako mžik, kdy se probudíte z noční můry, ale tohle bylo přesně naopak. Společenstvo se ve své noční můře právě objevilo. Nikdo nic takového nečekal, nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohli přijít právě o Mithrandira. Ale stalo se. A nikdo se s tím nedokázal dlouhou dobu smířit.
,, Ne! Gandalfe!" volal Frodo se slzami v očích a kdyby ho Boromir nevzal, asi by se vrhl za čarodějem. Museli vyběhnout ven, ti velcí nesli ty malé, kteří se smutkem nedokázali udržet na nohou. Když se to stalo, Eamë se nedokázala pohnout, jen sledovala poslední místo, kde Gandalfa zahlédla, nedokázala tomu uvěřit. Ani nechtěla. Slzy jí tekly proudem a oči tmavly.
,, Eamë, musíme jít!" zavolal na ni Legolas třesoucím se hlasem, zarudlé oči mu také nechyběli. Dívka se však ani nehla, proto za ní princ doběhl, chytil ji za ruku a táhl ji ven.

Když opustila temnou Morii, konečně se nadechla čistého vzduchu, i když ani to nevnímala, ani slunce, které ji hřálo na tváři. Jediné co vnímala bylo nespočet slaných kapek a smutek. Každý truchlil jinak, někdo sám, jiní spolu, ale všichni plakali. Dlouho. Eamë se přes to však nedokázala přenést, nijak jí v tom nepomohla tma, která se drala na povrch. Zničeně se posadila na zem a plakala, při tom cítila, jak jí černají oči a zvedal se vítr. Všichni si toho všimli a ti co mohli, ti, kteří se drželi na nohou a snažili se přes to přejít k ní spěchali.
,, Eamë." zašeptal Legolas a klekl si k ní.
,, Eamë, musíš se uklidnit, nekontroluješ to." snažil se jí domluvit. Proběhl i Aragorn a pokoušel se o to samé.
,, Jak se mám uklidnit?" zašeptala a pomalu se zvedla.
,, Jak myslíš, Legolasi, že se mám uklidnit, když je pryč?" zvýšila hlas.
,, Ano, je pryč a my se s tím musíme smířit." řekl Aragorn co nejmírněji, ale sám měl ještě zarudlé oči a na tvářích cestičky od slz. Eamë se na něj otočila a chvíli si přebírala, co řekl. Zelená v jejích očích nebezpečně mizela. Najednou se podívala na Legolase, vyčítavě a naštvaně.
,, Nemusel by být pryč, kdybych mu šla na pomoc!" křičela na Legolase a při každém slově mu zabodla ukazováček do hrudi.
,, Kdybys mě nedržel, mohl tu být s námi a nikdo by neronil slzy!" pokračovala. Vítr sílil.
,, Vzalo by tě to sebou!" vložil se do toho Aragorn, ale Eamë ho nechtěla poslouchat. Rychle se na něj otočila a probodla ho černýma očima. V tu chvíli se hraničářovi podlomili kolena a spadl. Všichni okolo už cítili chlad.
,, Eamë to-"
,, Ne!" přerušila vyděšeného Legolase.
,, Já jsem dost silná, zvládla bych to! A kdybych měla..." zarazila se a pohlédla na Froda, který seděl pár metrů od nich s hlavou v dlaních a plakal.
Legolas naštěstí její počínání nepochopil a znovu se pokusil dívku uklidnit.
,, Už jsi to jednou přeci zvládla, pamatuješ? Dokázala jsi nad tím převzít kontrolu, když zemřel Namdor." šeptal.
,, Nepleť do toho Namdora!" pohrozila mu. Aragorn, který stále klečel začal sípat. Moc, která se snažila dostat na povrch se soustředila na nejslabší živou duši. A protože Legolas byl elf a ostatní z družiny byli dál, dusilo to Aragorna. Lístek už nevěděl co dělat, byl zoufalí a tak si vzpomněl na ten den, kdy zemřel Namdor a Eamë dokázala svou sílu zahnat. Potřebovala někoho, kdo jí měl rád. A tak ji objal. Pevně a s láskou.
Fungovalo to, Eamë jako by se probrala, objetí mu oplatila a začala mu plakat do ramene. Oči byly zase zelené a přestalo foukat. Aragorn se zhluboka nadechl a děkovně se na Legolase podíval.

Eamë plakala dlouho v Legolasově obětí a stále se omlouvala. Jenže po smutku přišel vztek a teď už věděla, co potřebuje. Vždyť mohla Gandalfa zachránit. Už měla plán.
Dále jí Legolas slíbil, že půjdou na místo, kde jí pomůžou s kontrolou a Eamë už se nemohla dočkat. Vždyť jak může společenstvu pomoci, když ji nenechají bojovat?