Eamë (LOTR ff) ✔️

Miláček

Glum byl zavřený v té nejvzdálenější cele i se strážemi před ní, aby byl opravdu zajištěný. Většina elfů si ale stejně myslela, že to nemá cenu, protože toto stvoření nedělalo prakticky nic jiného, než šišlání, kňučení a nadávání.
Eamë z incidentu ze dne, kdy Gluma přivedli, měla strach a hlavně tomu vůbec nerozuměla. Napadl ji a mluvil o nějakém miláškovi. Vždyť nic takového nezná, žádného miláčka. Zatímco dívka žila v nevědomosti, Legolas nechal schánět Gandalfa, po kterém nebylo ani stopy. Věděl, že to co se stalo bylo zlé. Král proto Eamë zakázal vstup k žalářům, i když tam nikdy moc nechodila. A Fali měl za úkol ji nějak zaměstnat. Byl moc rád, že s ní může strávit více času, i když to znamenalo odstoupení z jeho nového, vysněného místa. Celé dny byl s ní, Legolas měl stále nějakou práci a Eamë měla zákaz vstupu skoro všude. Začala mít podezření.

Ležela na posteli a čekala na Faliho, který měl každou chvíli přijít. Musel za Malerien, jinak by tu s ní byl pořád. Přemýšlela a snažila se přijít na to, co se to tu vlastně děje. Začala celé království podezřívat. Měla pocit, že jí něco tají. Vždy jí přišlo divné, že se nemůže bavit s mladými elfy, že nesmí do druhé části království a na chodbách je stále někdo, kdo ji sleduje. Když byla menší, prohlížela to a bylo jí to v rámci možností jedno, ale teď? Je jí čtrnáct, už není ta naivní holčička, co všemu věří. A teď to bylo ještě více prokouknutelné. Glum, miláček, zákazy, pracující Legolas a odstoupení Faliho z jeho místa jen kvůli ní. Bylo to divné a Eamë se rozhodla, že zjistí, co se tu děje.

Někdo zaklepal.
,, Pojď dál, Fali!" zvolala na celý pokoj a posadila se. Do místnosti vešel usměvavý rozcuchaný elf.
,, Jak jsi věděla, že jsem to já?" mrkl na ni. Dívka jen protočila očima a poklepala rukou vedle sebe. Falireth se posadil.
,, Prostě intuice." usmála se.
,, Hele, dneska bych chtěla do knihovny." řekla opatrně.
,, No tak dobře, co si přečteme?" zeptal se natěšeně a zase si stoupl. Dívka si povzdechla.
,, Víš, chtěla bych jít sama."
Když viděla, jak se Fali zamračil, rychle pokračovala.
,, Neber to nijak špatně. Není to kvůli tomu, že nechci být s tebou. Jen teď nemám ani chvilku pro sebe." posmutněla a také si stoupla. Chlapec se chvíli mračil, ale poté se jemně usmál.
,, Já to chápu, také by mi to vadilo. Přijdu později." povzdechl si a odešel. Nezapomněl na to, že měl být s ní, aby neudělala žádnou hloupost. Vcítil se do její situace a rozhodl se jí protentokrát vyhovět, bylo mu jí líto. Uklidňoval se, že se přeci nic nemůže stát, bude jen v knihovně.

Bohužel Eamë nešla do knihovny. Byla na sebe naštvaná, že lhala svému kamarádovi a poruší své zákazy, ale pokud může zjistit o co tu jde, udělá pro to všechno.
Kráčela chodbami, snažila se různě kličkovat pro případ, že by ji někdo sledoval a hlídal. Postupně scházela níž a níž. Stále se ohlížela, ale nikoho nespatřila. Nikdo ji teď nehlídal, jelikož si všichni mysleli, že je s ní Falireth, který byl přesvědčený, že je Eamë v knihovně. Už spatřila první cely. Ta úplně zkraje nebyla hlídaná. Zavírali se do ní elfové za menší prohřešky, typu krádeže, nebo opravdu nevhodného chování a nebyl tedy žádný důvod, aby byli stráže nuceni u ní stát. Dívka k ní pomalu kráčela, neslyšně, aby nenadělala žádný hluk. Opatrně nakoukla zeleným očkem dovnitř. Na zemi seděl elf a převaloval po zemi kámen, jako by ji chtěl vyžehlit.
,, Pst!" sykla Eamë a klekla si k mřížím. Vězeň pootočil hlavou a ohromeně se na ni podíval.
,, Co ty tu děláš?" zeptal se také šeptem.
,, Potřebuji pomoci."
Elf se triumfálně usmál a znovu převalil kamenem.
,, Ty jdeš pro pomoc za mnou? Za vězněm a ještě ke všemu ty, která sem nesmí?" ušklíbl se a vzal kámen do ruky. Eamë nasucho polkla a více se natiskla k chladnému kovu.
,, Prosím, neprozraď mě, já tady potřebuji být." zašeptala naléhavě, ale elfův výraz se nezměnil. Poraženě přivřela oči.
,, Tak dobře... pokud mi pomůžeš, dostanu tě odtud."
Tiše se zasmál.
,, Hele, já nevím, jestli bych se měl nechat zachraňovat od malé elfky." váhal.
,, Věř mi, já nejsem tak neschopná, jak si myslíš."
Ještě chvilku přemýšlel, ale nakonec, proč to nezkusit. Chtěl být volný.
,, Dobrá tedy, co potřebuješ?"
Eamë se rozzářila a hned spustila.
,, Potřebuji navštívit toho tvora jménem Glum."
,, Cože?" řekl trochu hlasitěji elf. Dívka po něm šlehla vražedným pohledem.
,, Slyšel jsi dobře. Chci se k němu dostat, ale stojí u něho stráže. Potřebuji poradit, jak je odlákat."
Tvářila se smrtelně vážně a elf věděl, že když jí nepomůže, pokusí se o to sama a to by dopadlo ještě hůř.
,, Víš co riskuješ?"
,, Vím." kývla.
,, Dobře, dělám to nerad, ale je to trochu v mé povaze." ušklíbl se znovu. Už jí to lezlo na nervy. Po jeho slovech se zarazila a nedůvěřivě se na něj zahleděla.
,, Za co tu vlastně jsi?"
,, Už ani nevím kdy, jsem tu docela dlouho. Snažil jsem se poštvat elfku, kterou miluji proti jejímu manželovi. Nepovedlo se mi to a tak jsem to chtěl udělat sám. Jenže jsem ho jen zranil a proto jsem tu." vyprávěl, jako by to byla nějaká vtipná příhoda z minulosti a Eamë to nahánělo strach. Nechápala, proč ho zavřeli sem, vždyť něco takového není malý prohřešek! Hleděla na něj s odporem a on se jen tak přihlouple usmíval.
,, Pořád chceš pomoc?" zeptal se jízlivě. Samozřejmě, že chtěla, ale zároveň nechtěla, aby byl volný když teď slyšela jeho příběh. A co vlastně čekala? Že elf za mřížemi bude andílek? V duchu se okřikla a zhluboka se nadechla.
,, Ano chci." zašeptala. Elf takovou odpověď nečekal a trochu ho zaskočila. Nedal na sobě ale nic znát a podal jí kámen, se kterým si celou tu dobu pohrával.
,, Vem ho a vší silou ho po mě hoď."
,, Cože? To ne!" odporovala a udělala krok zpět.
,, Copak jsem ti teď neřekl, že jsem se pokusil někoho zabít? Zasloužím si to. A až to uděláš, poběžíš se schovat ta tamhleten roh." ukázal před sebe.
,, Potom už budeš vědět, co dělat."
Eamë váhala. Nechtěla mu ublížit. Taková ona nebyla.
,, To němužu..."
Elf si povzdech a rychlým pohybem jí kámen vytrhl z ruky.
,, Tak to udělám já." zašeptal a vší silou se uhodil kamenem do hlavy. Zakřičel bolestí a Eamë ho se slzami v očích sledovala. Nic takového nechtěla. Už slyšela kroky strážného, tohle byla její chvíle. Naposledy se podívala na mučedníka a běžela se schovat za roh.

Viděla, jak s ním mluví strážný a snaží se ho uklidnit. Vězeň se na ni na vteřinku zadíval a mrkl na znamení, že může jít. Dívka se tedy neslyšně dostala k té nejtmavší cele, nyní nehlídané. Nakoukla dovnitř. Nic neviděla, jen hustou tmu. Začala mít strach, ale nehodlala se vzdát.
,, Glume?" zašeptala do prostoru. Uslyšela jen hlasité dýchání a syčení.
,, Glume?!" zkusila to znovu, tentokrát hlasitěji. Najednou se u jejích nohou objevil ten, koho hledala. Vychrtlý zbědovaný tvor. Sledoval ji prázdnýma očima.
,, Milášku, my víme, že tu jsi, milášku." šeptal a nespustil z dívky oči.
,, Kdo je to, ten miláček, Glume?" zeptala se opatrně. Tázaný naklonil hlavu na stranu.
,, Nešmí se náš ptát, milášku! My tě chceme, potřebujeme!" začal křičet. Eamë věděla, že tohle bude konec jejich rozhovoru. Nic z něho nedostane a hlavně se blížili stráže. Rychle se tedy schovala a při příležitosti utíkala stejnou cestou, jakou přišla. Zastavila se až u elfa, který jí tak pomohl. Celá udýchaná si klekla před mříže a zhrozila se pohledem na ošklivou ránu na hlavě ležícího elfa.
,, Promiň, moc mě to mrzí! Nic jsem se od něho nedozvěděla a ty jsi kvůli tomu zraněný!" vzlikla. Elf se ale usmál.
,, Ale to nemusí, pustí mě, zítra. Prý jsem napravený a pochopil jsem své činy, když jsem se zranil." konejšivě se na ni podíval.
,, A proč jsi za ním šla?" dodal.
,, Chci vědět, co tu v království všichni vědí a já ne. Cítím se, jako ve vězení." povzdechla si.
,, I když, ty to máš asi horší." usmála se smutně.

A to byl okamžik, kdy záhadný elf z vězení zakročí. Věděl, jaké to je se cítit jako ve vězení. A ne jen doslova. Vždyť on ji miloval a ona ho jen využívala, také byl ve vězení, ale lásky. A teď, ač věděl, že poruší ten největší zákaz, musel to udělat.

,, Zkus začít u Jednoho prstenu."

Ahojky,
Chtěla bych jen poděkovat za ohlasy u minulých kapitol, moc si toho vážím. Tenhle příběh je moje srdcovka a já jsem ráda, že se vám líbí.

Také vás chci informovat, že za dvě, tři kapitoly už navážu na tradiční příběh Pána prstenů, tak doufám, že to ještě vydržíte. ;-)