Eamë (LOTR ff) ✔️

Převýchova

,, Měla jsi být chlapec." řekl chladně Alcarin, jako by jí to zazlíval a znovu se posadil. Nebylo to nic, co by Eamë nevěděla.
,, Ale Galadriel tě nějak začarovala, nevím, jak to mohla udělat." zakroutil hlavou a v očích se blýskala nenávist.
,, Měl jsem tě zabít už když ses narodila. Já hlupák jsem doufal, že bys mohla být na temné straně." zamračil se. Eamë ho poslouchala, ale na vmísení se do hovoru neměla dost odvahy.
,, Ale ty ještě nejsi ztracená." podíval se na ni, přičemž se pod jeho pohledem mírně ošila. Nechápala kam tím míří a tak dál poslouchala.
,, Použila jsi někdy nějakou jinou sílu než tmu?" zeptal se, ale nečekal, až něco řekne, odpověděl si sám podle jejího výrazu.
,, Ne." zasmál se zvonivě. Eamë se tenhle rozhovor nelíbil čím dál tím víc. Nevěděla, co tím chce dokázat a tak se překonala a zeptalala se.
,, Co to znamená?" špitla. Alcarin se na ni pobaveně usmál.
,, Bojíš se, že? Bojíš se, kam tohle vede, ale je to nevyhnutelné." domlouval jí.
,, Co je nevyhnutelné?" zeptala se znovu, tentokrát už hlasitěji a s větším odhodláním.
,, Ty balancuješ, mezi tmou a světlem. Ale já z tebe cítím více tmy." uvažoval nahlas.
,, Za chvíli tě to pohltí, chtíč po Prstenu byl jen začátek, budeš toužit po službě zlu, máš to v sobě, sílu Prstenu, jako já."
,, Ne!" křikla Eamë. Lže, pomyslela si, určitě lže. Snažila se to urovnat v hlavě, ano, použila jen temnou sílu, ale to bylo jen při negativních emocích, to přeci nemůže znamenat, že musí být zlá, nebo ano?
Potom si vzpomněla na náhrdelník, který jí darovala paní Galadriel, to bylo světlo a ona ho zašlapala, jako otravného brouka, jako parazita.
,, Ale ne..." zašeptala a dala si dlaň před ústa. Zahodila světlo a přešla ke tmě, když chtěla prsten. Je zlá, je v ní tma a zvětšuje se. Co to jen udělala? Vzdala se jediné věci, která ji držela u světla.
,, Už víš, že? Poznáváš se." usmál se Alcarin.
,, Nevyhraješ nad tím, možná, kdyby sis nechala ten krásný náhrdelník." sladce se usmál.
,, Jak o něm víš?" zeptala se vystrašeně. Její otec se ušklíbl.
,, Cítil jsem, jak naše pouto něco ruší." řekl bez jakýchkoli emocí. Eamë by si teď nejraději vrazila pár facek. Jak mohla být tak slepá? Neviděla světlo a to jí bude stát mysl, možná i život.
,, Když se semnou spojíš, když se spojíš se Sauronem, naučíš se svou temnou moc dostávat na povrch, už nebudeš mít výpadky paměti a neztratíš paměť při každém uvolnění sil. Tohle všechno zapříčinilo světlo, co v tobě je. Společně ho odstraníme." mluvil k ní jemně, chápavě, jako by to vůbec nebyl on. Měl tak přesvědčivý hlas, až k němu Eamë udělala pár kroků. Poté ale zastavila, zakroutila hlavou, jako by chtěla odehnat zlé myšlenky a pohlédla na něj s chladnou tváří.
,, Ty to pořád nechápeš?" řekla vyrovnaně.
,, Já jsem se s tebou nepřišla spojit, já tě přišla zničit!" zvýšila hlas. Alcarin se ani nepohnul, ale v jeho očích byl znatelný vztek. Znovu se postavil.
,, Opravdu? A jak to chceš dokázat?" zeptal se naštvaně a přišel k ní blíž.
,, Jako minule." odpověděla silným hlasem. Alcarin se zasmál.
,, Ale to jsi mě nezničila, pamatuješ? Akorát jsi mě oslabila a zohavila." provokativně se usmál. Eamë zakroutila hlavou, ale než stačila něco říct, vzal si slovo její otec, jako by jí četl myšlenky.
,, Myslíš si, že jsi silnější." konstatoval.
,, Je to možná pravda, ale já jsem také nabral síly. Díky mému pánovi jsem silnější než kdy dřív."
Eamë si ale věřila, na tuhle chvíli čekala dlouho a nenechá si ji vzít kvůli nějakým řečičkám, které ani nemusí být pravdivé.
,, A navíc, věc, díky které jsi mě mohla opravdu zničit jsi zašlapala do země." řekl, jako by mimochodem. V tu chvíli jako by jí vynechalo několik úderu. Zalapal po dechu.
No jistě! Jakto, že jí to nenapadlo? Jak mohla být tak hloupá? Nemůže ho zničit svou temnou sílou, protože on vládne tou samou. Dokáže ho jen zranit, jako když jí byly tři roky. Musí na něho použít něco jiného, světlo! Jeho pravý opak. Ona má v sobě obojí, jenže svou světlou stránku ještě nenašla, nevěděla jak ji použít a Galadriel jí schválně dala věc, díky které by ji mohla použít. Teď nemá šanci.
,, Ne..." vydechla a chytla se za hlavu. Bezmocně sledovala Alcarinův výtězný úsměv.
,, No, když jsme si to tak pěkně vyjasnili... Sarumane?" zavolal. V okamžiku se v místnosti objevil Čaroděj a s očekáváním hleděl na Alcarina.
,, Zavřete ji." nakázal. Eamë vytřeštila oči.
,, To světlo z ní dostneme, je to na dobré cestě. Už jsem si myslel, že dívka k ničemu nebude."

Eamë seděla v koutě a vystrašeně hleděla před sebe. Nebylo tu nic, na co by se dalo koukat, jen šero a zima. Nebyla to však žádná vězeňská cela, nýbrž obyčejná místnost v Orthanku. Bylo zde jedno veliké okno, jímž se sem dostávalo světlo a tvořilo tak jeden světlý pruh na podaze. Jinak tu nebylo nic, než zdi a mohutné dveře. Pohled na osvětlenou část místnosti jí uklidňoval, ale ani hřejivé paprsky slunce jí nedonutily se podíval z okna, protože by spatřila jedině pece, kvůli kterým ničí les a spousty skřetů připravující se na bitvu.
Povzdechla si a i při sebemenším pohybu se otřásla zimou.
Neseděla  zde ani den a už se jí z toho místa dělalo špatně. Když se začalo stmívat, dveře se s doprovodem vrzání otevřeli a do místnosti vkročil, kdo jiný, než Alcarin se svým chladným úsměvem.
,, Líbí se ti tady?" zeptal se, ale na odpověď nečekal.
,, Skvělé místo k naší práci." řekl a pohlédl do okna, přičemž se hrdě napřímil. Sledoval vojsko připravené k boji. Eamë ho bezmocně sledovala, bála se každého jeho pohybu, každého nadechnutí.
,, Ty nejsi marná." ušklíbl se.
,, Jen potřebuješ spravit. A rovnou říkám, že to nebude příjemné."
Teď už nestál u okna, vypadalo to, jako by ho poslední sluneční paprsky bolely a tak odstoupil ze světlého místa a popošel směrem k ní.
,, Takže si teď popovíváme." začal se svým plánem. Eamë byla z toho celého nešťastná, neměla jak se odtud dostat, už si nevěřila, jen doufala v rychlý konec.
,, Vím, že jsi byla smutná, když zemřel Mithrandir." zahrál si na smutného, ale hned poté se zákeřně usmál. Dívka vytřeštila oči. Tak tohle chce? Nechat jí si vzpomenout na monemty, kdy se neovládla a vzbudit v ní tak tmu? Buď silná, řekla si v duchu, nesmíš dovolit, aby vyhrál.
,, Vyčítáš si jeho smrt, protože jsi ho mohla zachránit. Já vím, že sis říkala kdyby..." klekl si k ní a dlouze jí pohlédl do očí.
,, A já ti řeknu, že bys to opravdu zvládla, zachránila bys ho."
Eamë se začaly drát slzy do očí. Je to pravda, říkala si, ona by to určitě dokázala. Co je to jen za bojovnici?
,, Ale neudělalas to. A on na tebe spoléhal, padal tmou, bil se a umíral dlouho a velice bolestivě." říkal potichu a soucitně. Už teď se Eamë nedokázala udržet a v hlavě se jí promítal Gandalfův konec, když spadl a ona nic nedělala. I přes její snahu jí černaly oči.
,, A to jen kvůli tobě." dodal. To ji přemohlo, další pocit viny, nejdříve Namdor a teď ještě Mithrandir. Nedokázala, nebo spíš se bála připustit, že zemřeli kvůli ní, ale pravda to být může.
Ale pak pohlédla do Alcarinova zohaveného obličeje a rozhodla se bojovat. Vzpomeň si na ty, které máš ráda, na Legolase, Faliho, Pipina Smíška, Aragorna...  Tma odcházela a oči zase zelenaly. Alcarin se zamračil.
,, Jak chceš." procedil skrz zaťaté zuby a naštvaně odešel. Nezapomněl za sebou prasknut dveřmi.

Jeho plán ale nebyl úplně zničený, protože on věděl z čeho má největší strach a tak ji tam nechal samotnou, ve tmě.