Eamë (LOTR ff) ✔️

Glum

Eamë se probudila hned druhý den kolem poledne. Nejdříve byla zmatená, ale postupně si začala vybavovat ten strach z prozrazení a trestu. Kdyby u její postele neseděl Fali, myslela by si, že ho zavřeli, nebo něco horšího. Ale on tam seděl, neučesaný a zářivě se na ni usmíval. V modrých očích se zrcadlila radost, takhle nevypadá obžalovaný elf. Eamë na něj s úžasem hleděla, nemohla tomu uvěřit. Ještě nevěřícněji se tvářila, když jí vyprávěl, co se stalo po tom, co omdlela. Dívka si nepamatovala, z jakého důvodu upadla do bezvědomí, věděla jen, že byla v tu chvíli opravdu naštvaná. Ale důvod ji v tu chvíli nezajímal, mnohem radši poslouchala, jak jí dovolili se s Falirethem stýkat. Byla tak nadšená, že už se nemusejí schovávat, chlapec bude chodit dveřmi a nebudou stále zavření v jejím pokoji, jednoduše, normální přátelství. V to doufala už od šesti let. A teď se to splnilo. Ten den strávila celý s Falim. Bohužel jí Aleke nedovolila vstát z postele, prý pro jistotu. To se opravdu Eamë potřebovala zeptat, proč v té posteli vlastně skončila.
,, Víš, měla jsi vyšší tlak a ten stres, prostě to tvé nervy nevydržely." usmála se se lží na rtech ošetřovatelka. A černovláska tu lež přehlédla, i když byla veliká. Stačilo jí to, byla spokojená. Teď ještě zjistit, jak na tom byl Legolas. Nedodržela jeho slib a bála se, že už si k ní nikdy nenajde důvěru. To ale musela nechat na další den, protože princ za ní nepřišel.
,, A co Malerien?" zeptala se hned jak odešli služené po zapalování svíček. Byla už temná noc, jediná hvězda nezasvítila, žádná se na dívku neusmála, jako vždy.
,, Je šťastná, ale také zuří vzteky. To je u ní nejhorší, každou chvíli mě objímá, ale hned potom mi přiletí pořádný pohlavek." zasmál se a sáhl si na bolavé místo.
,, Proto jsi dnes rozcuchanější, než obvykle?" skenovala plavé vlasy, které trčely na všechny strany, s drobným úsměvem.
,, Jak, jako obvykle? Já jsem přeci vždycky řádně učesaný!" ohradil se dotčeně. Eamë už nic neřekla a užívala si tu svobodu, kterou viděla v každém koutu pokoje.

Hned další den, kdy už jí dovolili vstát, šla hnedat Legolase. Trůnímu sálu se vyhnula velikou obklikou a kdyby byl právě tam, raději počká jinde. Na tuto místnost neměla dobré vzpomínky. V pokoji nebyl, v zahradách také ne a na chodbě narazila jen na pár elfů.
Když se blížilo poledne, vzdala to a šouravým krokem mířila k Birënovi, poslední možnost, jinak opravdu nevěděla.
Po cestě ovšem potkala Namdora a úsměv se jí rozšířil, když se vedle něj nesl Fali. Očividně si užíval, že se nemusí schovávat v každé rostlině kolem, ale kráčel si to hezky uprostřed chodby. Vesele se bavil s elfem od stráží z trůního sálu.
,, Děkuji Namdore."
,, Nemáš zač, chlapče. A kdyby tě ještě napadla nějaká otázka, rád ti odpovím." usmál se Namdor a s vysvětlením, že už musí jít na své místo odešel. Eamë mu popřála hezký zbytek dne a hned se otočila na Faliho.
,, Tak vy jste teď přátelé?"
,, Je to skvělý elf. Ptal jsem se ho, co všechno obnáší jeho místo, jako stráž v Trůním sále."  vysvětlil v dobré náladě.
,, Ty chceš být na stejném místě?" nakrčila obočí. Na takovou práci by ho rozhodně netypovala. Fali se však rozesmál.
,, Jistě že ne, absolutně mě to nezajímá, ale je to sen mého bratra."
Eamë se podivila ještě víc.
,, Nikdy jsi mi neřekl, že máš sourozence." řekla trochu dotčeně a dala si ruce v bok. Chlapec se nervózně podrbal na zátylku.
,, Nojo, vlastně mám dva." usmál se nevinně a díval se všude jinde, než do zelených očí kamarádky.
,, Aha?" naznačovala Eamë, aby pokračoval dál. Fali se tedy vzdal a všechno vyklopil, jako tíživý náklad.
,, Jeden je o dva roky mladší, takže stejně starý jako ty. Jmenuje se Firell, to on chce být jako Namdor.
A ten druhý je už dospělý, ale nebydlí tady. Žije v Roklince." Dívka jeho slova ještě dlouho vstřebávala. Bylo jí jasné, že povolení pro stýkání s Falim se nevztahuje ani na jeho sourozence, i když Firella by ráda poznala, přeci jen, byl stejně starý. Vůbec netušila, co to je Roklinka, ale spokojila se s tím, že tam asi nějací elfové bydlí a mezi nimi i nejstarší bratr. Nechala si o nich potom hodně vyprávět. Když slyšela, jaká je s nimi zábava, také by nějakého sourozence chtěla. To se jí už bohužel nesplní.