Eamë (LOTR ff) ✔️

Tajná mise

Nakonec zůstal Fali u Eamë v pokoji celou noc, kdy si povídali, pokusili se v tom málem prostoru hrát na honěnou, nebo soupeřili kdo vyrobí víc vlaštovek z pergamenů. Pro dívku to byl skvěle strávený čas a nemohla uvěřit, že bez takových činností, jako je právě honěná, mohla vůbec být. Když začalo svítat, oba leželi vedle sebe na posteli a pohazovali si s vlaštovkami.
,, Jsou ostatní našeho věku, takový jako ty?" zeptala se, právě když se pergamenovou skládankou trefila z balkonu.
Fali se zamyslel, nevěděl co má říct. Ale nakonec odpověděl po pravdě.
,, To nejsou, každý je přeci jiný. Třeba jedna elfka, jmenuje se Karen, tak ta je hrozně sobecká a je dokonce o rok starší než já. A pak Elemar, to je takový usměvavý kluk, ten by ti zase dal všechno, co má." vyprávěl s úsměvem, když si vzpomněl, jak mu chtěl Elemar dát všechno jeho oblečení, když se zmínil, že se všeho vyrostl.
Eamë ho se zájmem poslouchala a představovala si, jak si také hraje se spoustu dalšími dětmi.
,, A kde jsou? Proč je nevídám?"
,, No.... víš, to ti asi nemůžu říct." vykoktal ze sebe chlapec. Opravdu nevěděl, jak se z téhle situace dostat. Eamë si naštěstí vzpomněla na Legolasův slib a pochopila.
,, Nevídám je, protože mi to zakázali, ale vůbec nevím proč." zašeptala zamyšleně.
,, Ale asi k tomu mají nějaký důvod, nemyslíš?" usmál se nervózně Fali.
,, Jo, máš pravdu, ale ty jsi tady a nic se neděje."
Chlapec si povzdech. Jasně že se nic neděje, protože on je dostatečně chytrý na to, aby jí nic neřekl, jenže ostatní děti by s tím mohly mít problém.
,, Já vím, ale stejně to musíme držet v tajnosti, nebo to semnou bude špatné a s tebou možná taky." uzavřel téma. Slunce už skoro vyšlo a tak se Fali zvedl, aby ho tu nějaká služebná nenašla.
,, Já už budu muset jít. Skus se zeptat, jestli tě za princem pustí, já obhlédnu stráže, kdy se přesně střídají a dnes večer za tebou přijdu." usmál se a zmizel na balkonu. Eamë se také usmála a po chvíli se rozhodla skusit navštívit Legolase. Za celou noc na něj ani jednou nepomyslela, začala se stydět a vlna strachu o jeho zdravý se dostavila až teď.

Došla k ošetřovně a zaklepala na mohutné dveře. Otevřela zjevně unavená Aleke a nuceně se na dívku usmála.
,, Co potřebuješ Eamë?"
,, Mohla bych vidět Legolase?" udělala štěněčí oči a chtěla vejít. Aleke ji ale zastavila.
,, Tady není, přenesli jsme ho do jeho pokoje a navštívit ho bohužel nemůžeš, rozkaz krále. Je mi to líto." pohladila ji po zádech a zmizela za dveřmi.
,, Líto, to určitě." zašeptala si pro sebe naštvaně Eamë a zaklepala ještě jednou, tentokrát si dala záležet na hlasitosti.
Ošetřovatelka vypadala naštvaně, ale zachovala si svůj falešný úsměv. Přeci se k ní musela chovat jako ke královské rodině.
,, Potřebuješ ještě něco?" 
,, Ano, mohla bych alespoň vědět, jak na tom Legolas je? Přežije, že?" zeptala se ustrašeně. Když si teď uvědomila na co se vlastně zeptala... Přežije, že? Až teď jí to došlo, vždyť může každou chvíli zemřít! Aleke začalo být černovlásky líto, klekla si a tentokrát se opravdu usmála.
,, Ještě se neprobudil, ale mohu ti říct, že na devadesát devět procent přežije. Staráme se o něj jak nejlépe umíme." mluvila velice uklidňujícím hlasem a Eamë se opravdu začala cítit mnohem lépe.
,, To jsem ráda, děkuji." usmála se. Rozloučila se a vydala se podívat k princově pokoji, jestli by tam nemohla nějak tiše proklouznout. Bohužel se ukázalo, že před jeho dveřmi stojí strážný a tak předstírala, že jde zpět do svého pokoje. Už se těšila na večer, kdy přijde Fali a pokusí se tam dostat. Ale chtěla s ním mluvit teď, aby mi řekla všechno, co zjistila. Že před jejo komnatou hlídají, že téměř na sto procent přežije a také, i když to bylo jasné už oběma, že ji tam nepustí. Jenže netušila, kde by svého kamaráda měla hledat a tak mohla jen čekat.

Celý den byla zavřená v pokoji a kreslila Legolasovi přáníčka k brzkému uzdravení, kontrolovala balkon, kdyby náhodou přišel Fali dřív a házela zbylé vlaštovky z předešlé noci po elfech chodnících pod jejím oknem. Tento den jí přišel jako celý rok, ovšem i ten má svůj konec a když konečně uviděla zapadající slunce, nedočkavě vyhlížela.