Love /H. S. FF, CZ/

four - Hush, little baby

P.a. v médiích máte fotku malé Anne a Harryho :)

Harry

Celé odpoledne jsem strávil hraním si s malou Anne. Edward zatím spal
v kočárku, takže byl v domě relativně klid, když nepočítám nadšené
skřeky Anne při hře na babu.

Byl jsem dost rád, že nás sestra konečně navštívila, ale stále mi
ucházel důvod jejího rozhodnutí tu zůstat na déle než dva měsíce.
Tušil jsem, že jí její nový vztah nejspíš opět nevyšel, ale rozhodně
jsem se jí na to nechtěl hned vyptávat. Už tak vypadala dost smutně.

Moje nálada se rapidně zlepšila, jakmile jsem viděl úsměv na Annině
tváři. Neustále mi něco povídala svým pisklavým hláskem a já jsem
ještě nikdy nebyl šťastnější. Neuvědomil jsem si, jak moc mi všichni
chyběli, dokud mě malá Anne neobjala.

„Jde ti to.“ Zasmála se Gemma a šťouchla do mě ramenem.

Jen jsem se ušklíbnul a pustil Anne večerníček, který tak toužila
vidět. Nadšeně se usadila na pohovku a spokojeně se dívala na pohádku
o vílách.

„Musím bejt hodnej strejda, abych si to u ní neposral,“ zašeptal jsem
Gemmě se zasmáním. „Děláš si srandu? Zbožňuje tě.“ Mrkla na mě,
přičemž mě poplácala po rameni. „Myslíš?“ zeptal jsem se se zájmem.
„Když jsem jí řekla, že jedeme za strejdou Harrym, začala pištět a
tancovat. Miluje tě.“ Usmála se.

Její slova mě zahřála u srdce. Byl jsem pyšný na to, že můžu být právě
Annin strýček.

„Jsem rád, že tady jste…“ objal jsem Gemmu kolem ramen a přitáhl si ji
tak blíž k sobě. „Chyběl jsi mi, bráško.“ Položila si hlavu na moje
rameno. „Vy mě taky.“ Pousmál jsem se.

Chvilku jsme tam jen tak stáli. Vzpomínal jsem na ty časy, kdy jsme
byli s Gemmou malí caparti a hráli si na naší zahradě. I když byla
Gemma starší o tři roky, vždycky jsme si spolu rozuměli. Nikdy jsme
mezi sebou neměli velké hádky, spíš jsme se jen tak pošťuchovali, jako
všichni sourozenci. Měli jsme mezi sebou opravdu silné pouto. Pokaždé,
když jsem potřeboval pomoct, byla tu pro mě.

A tak se jí to teď snažím vynahradit.

„U televize je vždycky nejhodnější.“ Prolomila Gemma ticho. „Tak to
máme společný,“ usmál jsem se a ještě chvilku se nechal unášet
vzpomínkami na dětství.

„Půjdu ji uložit,“ kývla směrem k Anne. „Chceš pom-“ přerušil mě
brekot, který se rozlehl po celém domě. Edward se probudil.

„Jdu tam. Postarám se o něj, vyřiď mamce dobrou noc a dej za mě Anne
pusu.“ Mrknul jsem na Gemmu. „Jsi ten nejzlatější bráška na světě!“
vtáhla mě do těsného objetí. „Já vím, já vím… tak běž.“ Zasmál jsem se
a vymanil se z jejího sevření.

Vyběhl jsem schody nahoru do patra, odkud šel Edwardův pláč. Otevřel
jsem dveře do pokoje pro hosty a rozsvítil jsem.

Edward sebou házel v postýlce. Řval z plných plic a nevypadalo to, že
hodlá v nejbližší době přestat. Po obou tvářích mu tekl vodopád slz.

„No tak, chlape.“ Nahnul jsem se nad postýlku, abych ho mohl vzít do náručí.

Přivinul jsem si ho k hrudi a pomalu se s ním procházel po pokoji.
Jeho pláč moc neutichal, a tak jsem se ještě pohupoval ve snaze ho
utěšit.

„Nevěřím, že tohle opravdu dělám.“ Pro sebe jsem se zasmál a
pokračoval v pohupování se.

Edward se trochu ztišil, ale pořád ještě nepřestal plakat. Napadlo mě,
že mu třeba rostou zuby a proto tak děsně řve. A jestli ne, tak mimina
přece brečí pořád, no ne?

Po dvaceti minutách mě pohupování přestalo bavit. Edward se stále
odmítal uklidnit, a tak jsem se rozhodl, že s ním půjdu na procházku.
Nenapadlo mě nic lepšího, přece jenom jsou moje zkušenosti s malými
dětmi téměř nulové.

Oblékl jsem Edwardovi bundu a nasadil mu čepici. Ještě předtím, než
jsem vyšel z domu, jsem připravil sunar do lahvičky a ohřál ho.
Naštěstí mě to naučila Gemma, takže jsem se nemusel bát, že něco
udělám špatně. Byl jsem na sebe dost pyšný, že jsem tohle všechno
zvládnul.

Položil jsem Edwarda do kočárku a pořádně ho zabalil do deky, aby mu
nebyla zima. Jakmile jsem vyjel z domu a dal mu mlíko, přestal brečet.

Bylo mi jasné, co ze mě na příštích pár týdnů bude. Stane se ze mě
prvotřídní chůva malých dětí. Budu měnit plenky, ohřívat sunar v
mikrovlnce a utírat pokakaný zadky. Moc se na to těším, opravdu.
Děkoval jsem za moji trpělivou povahu a lásku k sestřiným dětem, jinak
bych nic z toho nehodlal podstupovat.

Musel jsem si připomínat, že to dělám hlavně kvůli Gemmě. Dlužím jí to
za všechno, co pro mě kdy udělala. Nemohl jsem si přát lepší sestru,
než je ona.

„Tak co, Eddie?“ nakouknul jsem do kočárku, odkud se ozývalo jen
spokojené cumlání.

Objel jsem asi čtyři bloky a Ed stačil vypít polovinu mlíka v
lahvičce. Byl jsem rád, že se konečně utěšil a tím pádem se alespoň
budeme moct všichni vyspat.

Sáhnul jsem do kapsy a vytáhnul mobil, abych se mohl podívat, kolik
hodin vlastně je. Mobil ukazoval teprve čtvrt na devět, a tak jsem se
zaradoval.

Jelikož byl únor, venku se ještě stále stmívalo kolem šesté večer,
takže to vypadalo, že je mnohem víc hodin než ve skutečnosti. Už aby
bylo léto.

Právě jsem projížděl kolem domu Love Lawsonové. Bydlela kousek ode mě,
což byla velmi příjemná náhoda. Často jsem tudy chodil běhat, jen
abych se podíval na její dům. Vždycky jsem doufal, že třeba budu mít
štěstí a ona bude na zahradě. Nikdy se tak nestalo. Možná proto, že
jsem chodil běhat v pozdních večerních hodinách a už bylo trochu pozdě
na to si udělat procházku po zahradě.

Tentokrát jsem ale k mému překvapení štěstí měl.

Jejich venkovní světlo bylo rozsvícené a Love seděla na schodech.
Protřel jsem si oči, abych se ujistil, že se mi to jen nezdá. A
opravdu, seděla tam.

Zajel jsem s kočárkem blíž. Chtěl jsem zjistit, proč Love sedí ve
čtvrt na osm večer na schodech jejího domu a taky, jestli je všechno v
pořádku.

Ale nebylo. Jejím tělem otřásaly vzlyky. Hřbetem ruky se snažila otřít
si všechny slzy, ale nijak to nepomáhalo, protože se valily další a
další. Bolelo mě ji takhle vidět.

Chvilku jsem přemýšlel, jestli radši nemám zmizet a nechat ji tam samotnou.

Nemohl jsem.

„Love? Je všechno v pořádku?“ rozhodl jsem se ji oslovit.

Polekaně sebou trhla a podívala se na mě uslzenýma očima.

------------------
Oukej, neměla jsem doufat v to, že tentokrát aktualizace bude rychlejší, ale když to vezmu kolem a kolem... zas tak pomalý to nebylo! Nebo jo? Sice je čtvrt na dvě v noci, ale who cares. Co bych pro vás neudělala.

--Sabine--