Love /H. S. FF, CZ/

thirty nine - Scary ex

Harry

Zabrnkal jsem vymyšlenou melodii na kytaru a zapsal si akordy na
papír. Snažil jsem se složit něco nového, ale nějak se mi to nedařilo.
Z toho přemýšlení mě začínala bolet hlava a prsty už mi úplně ztuhly,
a tak jsem toho po pár minutách radši nechal.

Gemma s dětmi a mamka si vyrazili do kina na nějakou novou pohádku a
já zůstal doma sám, takže jsem měl celý barák pro sebe. Chvilku jsem
si pohrával s myšlenkou uspořádat mega párty, ale po chvilce
promýšlení a scénáře, jak mi někdo neznámý demoluje obývák, jsem se
rozhodl, že ji uspořádám někdy jindy.

Místo toho, abych tedy plánoval zábavnou party na celé odpoledne, jsem
se oblékl a vyrazil k Love. Nevěděl jsem, jestli vůbec bude doma, ale
rozhodl jsem se to risknout. Nechtěl jsem jí volat, mělo to být
překvapení.

Místo toho, abych šel rovně přímo k jejímu domu, jsem zahnul doleva.
Zanedlouho se přede mnou objevila její oblíbená pekárna u Tiffanyho,
stojící osamoceně uprostřed bloku snobské čtvrti, kde bylo jako
obvykle až podezřelé ticho.

Otevřel jsem dveře za hlasitého zacinkání zvonečku. Oči pana Tiffanyho
se upřely na mě, na jeho rtech se objevil přívětivý úsměv.

„Dobrý den, mladíku. Copak si dáte?“ otázal se mě mile. „Dobrý den,“
úsměv jsem mu samozřejmě oplatil a prohlédl si všechno sladké pečivo,
co pekárna nabízela. „Vezmu si dvě tyhle koblihy, tři koláčky a dva
čokoládové muffiny, prosím.“ postupně jsem si vybral všechno, na co
jsem měl chuť. Doufal jsem, že Love nebude protestovat a dá si se
mnou.

A jelikož vím, jak moc miluje sladký, jsem si jistej, že protestovat nebude.

Pan Tiffany moji objednávku postupně nandal do papírového pytlíku,
který potom zalepil nálepkou s logem pekárny. Když mi řekl cenu všeho
toho sladkého, vytáhnul jsem z kapsy desetilibrovku a chystal se
odejít, kdyby mě nezastavila něčí ruka.

„Harry!“ zapištěl povědomý dívčí hlas.

A do prdele. Teď ne, teď ne.

Zaraženě jsem se otočil čelem k dívce, která mi znemožňovala odchod z
pekárny, a nasadil falešný úsměv.

„Sarah, ale, kde ty se tu bereš?“ snažil jsem se znít příjemně a
překvapeně, ale moc se mi to nedařilo. „Panebože, jsem strašně ráda,
že tě vidím!“ nadšeně vypískla a vrhla se mi kolem krku, přičemž mi
ještě stihla dát pusu na rty. Trochu jsem se od ní odtáhnul, její
společnost mi fakt nebyla příjemná.

Komu by taky byla příjemná společnost jeho dotěrné bláznivé bývalky, že jo?

„Hele, Sarah, já-“ „Jak se máš? Už jsme se dlouho neviděli!“ na jejích
rtech stále přetrvával nadšený úsměv. „Viděli jsme se asi před
týdnem.“ nemohl jsem si pomoct a prostě protočil oči. Ta holka mě tak
štvala.

„Jo, ale stejně jsi mi chyběl…“ zatvářila se smutně a znovu se ke mně
natáhla, aby mě mohla zmáčknout ve svém objetí. „Sarah, nech toho,
prosím.“ vymanil jsem se z jejího sevření. „Víš, říkala jsem si,
jestli bys se mnou zase někam nešel.“ ignorovala moji prosbu a zase
nahodila svůj perfektní úsměv. „Už minule jsem ti řekl, že s tebou
nikam nepůjdu.“ zdůraznil jsem slovo nikam a doufal, že už konečně
pochopí, že k našemu rozchodu došlo už hodně dávno a my dva se nikdy
nedáme znovu dohromady.

„Ale no tak. Vždyť o nic nejde.“ mávla rukou a zasmála se. „To teda
jde. Já nejsem volný, Sarah.“ „Je hezký, jak se mě od sebe snažíš
odehnat takovouhle lží.“ znovu se zasmála. „Ale mě se jen tak
nezbavíš, Harry.“ nevěděl jsem, jestli v tuhle chvíli vtipkovala, nebo
to myslela vážně, každopádně mi z toho běhal mráz po zádech.