Love /H. S. FF, CZ/

thirty seven - What now

Harry

Odešli jsme s Love hned, jak to příšerný představení roztleskávaček
skončilo. Prakticky ani nebylo možný na zápase zůstat, protože nás
všichni vybučeli nebo se nám vysmívali přímo do ksichtu. Přiznávám,
rozhodně to nebylo nic příjemnýho, už dlouho se mi nestalo, že by se
mi lidi ve škole smáli – naposled jsem to zažil na základce. Myslel
jsem, že na to lidi třeba druhej den zapomenou, ale opak byl pravdou.
Když jsem se v pátek objevil ve škole, bylo to mnohem horší, než na
zápase. Nejen, že mi celou skřínku polepili posměšnými plakáty, ale
dokonce na mě “omylem“ vylili ledovou tříšť z bufetu. Ovšem tohle byly
jen maličkosti oproti věcem, které udělali Love.

Slíbil jsem si, že z tohohle Horan rozhodně nevyjde jen tak. Už dlouho
si koleduje a já to tentokrát nenechám bez povšimnutí.

Tentokrát to Horan odskáče na plný čáře.

„Nemrač se tak.“ zasmála se Love a snažila se vyhladit vrásku mezi mým
obočím, která se mi tam vytvořila vždycky, když jsem nad něčím
přemýšlel. „Nemračím se.“ ušklíbnul jsem se a chytil její ruku do té
své. „Ale jo, mračíš.“ pošťouchla mě. „Nad čím jsi přemýšlel?“ zeptala
se vzápětí. „Nad tím, jak Horanovi konečně rozbiju držku.“ zasněně
jsem se usmál nad představou, jak mlátím Nialla přímo do toho jeho
nádhernýho obličeje. „Nebudeš se s nikým prát, Harry.“ zamračila se a
zavrtěla nade mnou hlavou. „Nechci, aby ti někdo ublížil.“ „Nemusíš se
bát, nikdo mi neublíží. To já ublížím jemu.“ zlomyslně jsem se zasmál.

„Nechci, aby ses pral.“ tvrdohlavě mi odsekla. „Zase bych tě vezla do
nemocnice,“ pohladila mě na mých žebrech, které byly kvůli Niallovi
ještě minulý týden naražené. „Ale nevezla.“ bránil jsem se.

Zadíval jsem se na její zamračený obličej. Přišla mi moc roztomilá,
když se jí něco nelíbilo a ona proti tomu protestovala jako právě teď.
Věděl jsem, že jí budu muset ustoupit, jinak by se na mě zlobila až do
večera díky její tvrdohlavosti. Už takhle to se mnou neměla lehké
kvůli mým sarkastickým poznámkám, a tak jsem se jí alespoň v těchhle
věcech snažil ustupovat.

„Harry, opravdu nechci, aby ti zase ublížil.“ povzdechla si a projela
prsty moje vlasy. „Dobře, nebudu se s ním prát.“ přikývnul jsem
nakonec. „Ale nenechám to jen tak. Ten parchant si zaslouží pomstu.“

V hlavě se mi tvořil menší nápad na to, jak Horana konečně uzemnit.
Chtěl jsem ho srazit na dno, chtěl jsem, aby se cítil tak poníženě,
jako já a Love na tom zápase. Love byla nadšená, že Liama konečně
uvidí hrát jeho první zápas, ale ten kretén to celý zkazil a ještě nás
ztrapnil před skoro celou školou.

Měl jsem v plánu svou pomstu probrat s Louisem, protože Louis má
vždycky ty nejlepší nápady. Počítal jsem s tím, že ho určitě napadne
něco geniálního a Niall nám tak dá pokoj až do konce střední.

Snad.

„No, s tím možná souhlasím.“ ušklíbla se nad mým nápadem na pomstu.
„Ale musíme ho znemožnit tak, aby na to nikdy nezapomněl.“ zlomyslně
se zasmála přesně tak, jako já předtím.

„Nevím, jestli mi ta tvoje černá stránka nahání strach, nebo mě
vzrušuje.“ zasmál jsem se. „Stylesi, jsi úchylák.“ hravě mě od sebe
odstrčila. Snažila se zachovat si kamennou tvář, ale pak se stejně
rozesmála spolu se mnou. „Ale to se ti líbí, ne?“ zahýbal jsem obočím.
„Ne.“ zamračila se a rychle zavrtěla hlavou.

„Já se ti nelíbím?“ zatvářil jsem se smutně. „Fajn, tak jo, dobře.“
schválně jsem se otočil zády k ní a dělal uraženého. „No tak,
Harolde.“ zasmála se mi. „Moc dobře víš, že se mi líbíš.“ přisunula se
ke mně a sklonila se nade mnou. „Jsi ten nejlepší kluk, jakýho jsem
mohla poznat.“ začala mou tvář obsypávat polibky.

„Stejně jsi potvora.“ ušklíbnul jsem se, když skončila. „Cože jsem?“
vyjekla. „Jak jsi mě to nazval, Stylesi?“ „Potvora.“ samolibě jsem se
na ni usmál. „Tohleto si odskáčeš!“ obkročmo si na mě sedla a začala
mě lechtat na břiše.

Chovali jsme se jako malý děti. A to nemyslím jen v tenhle moment,
byli jsme nerozumní pořád. Ona byla z nás dvou ta paličatější a
dětinštější, ale přesně takhle jsem ji miloval. Byla moje a už mi ji
nikdo nemohl vzít, měl jsem ji celou pro sebe.

Mezitím, co mě naoko lechtala, se ke mně nepatrně přibližovala.
Přitáhnul jsem si ji za boky ještě blíž, abych mohl spojit naše rty.
Love nijak neprotestovala, právě naopak. Její ruce sjížděly po mém
těle a snažily se vyhrnout lem mého trička, až se jim to nakonec
podařilo. Love rozpojila naše rty a přetáhla mi tričko přes hlavu.

„Pořád tam máš modřinu.“ přejela po mé nahé kůži na místě, kde se
nacházela má žebra. „Už jen malou.“ usmál jsem se na ni a znovu si ji
k sobě přitáhnul.

Tentokrát jsem to byl já, kdo znovu spojil naše rty. Love mi položila
ruce na tváře, a tak jsem měl volný přístup k jejímu tělu. Sjel jsem
dolů na její boky a začal si pohrávat s jejím tričkem.

Od začátku našeho vztahu jsme spolu nedělali nic intimnějšího, než
bylo líbání. Tak trochu jsem se bál udělat další krok, abych jí třeba
neublížil, nebo nedostal košem hned, jak bych něco zkusil, a tak jsem
se o to ani nesnažil a čekal na ni. Nechtěl jsem ji s tím vystrašit a
už vůbec jsem ji nechtěl do něčeho nutit. A tak bylo lepší, když si
tyhle věci řídila sama.

Po chvíli, co jsem nepatrně vyhrnul její tričko, opět rozpojila naše
rty. Zadívala se na mě a usmála se, což jsem považoval za dobré
znamení a signál k tomu, abych její tričko sundal. Když jsem tak
udělal, trochu jí zčervenaly tváře, ale pořád se usmívala.

„Jsi nádherná, víš to?“ usmál jsem se na ni. Ona se místo odpovědi
ještě víc začervenala a naklonila se ke mně pro polibek. Možná by to
zašlo ještě dál, kdyby mi nezazvonil mobil.

S povzdechem jsem se pro něj natáhnul. Když jsem zjistil, kdo volá,
byl jsem ještě rozčilenější.

„No, Louisi? Proč voláš?“ s protočením očí jsem hovor zvednul, čemuž
se Love zasmála. „Kámo, mám nějakou špínu na Horana. Nechceš se
stavit?“

---------------------------------
Ještě, než se budu omlouvat za svoji lenost, vás chci poprosit, abyste
klikli na profil mé skvělé kamarádky _SnowWhite_ píše totiž skvělácký příběhy – a chystá další mimochodem – a potřebuje, abyste si
je přečetli, votovali a komentovali!!! Shodou okolností jsem její
korektorka O:)

Omlouvám se za svoji neschopnost a lenost a vůbec spisovatelský blok,
kvůli kterým je tu kapitola tak pozdě :/

Jinak, s Love se už blížíme ke konci :O! Nebojte, chystám pro vás nový
příběh, který bude trošku něco jiného, než všechny moje předchozí
příběhy a myslím si, že se vám můj nápad bude líbit.

Moc moc moc děkuju za více než 1.3k votes, strašně si toho vážím, jste skvělýýý!

--Sabine--