Love /H. S. FF, CZ/

five - Cry baby

P.a. v médiích je představitelka Love - Josefine Pettersen, která hraje v seriálu Skam roli Noory Sætre. Pokud se na něj někdo díváte, tak palec nahoru! Pokud ne, tak začněte, nebudete litovat!

Love

Potom, co jsem přijela taxíkem ze společné večeře s Niallem, jsem
neměla chuť vrátit se domů. Měla jsem rozmazanou řasenku a vůbec jsem
nevypadala vhodně na to, abych se šla alespoň opít do klubu. I když
jsem možná dost chtěla.

Tahle večeře rozhodně nevyšla tak, jak jsem si to představovala.
Myslela jsem, že by se to mezi námi konečně mohlo pořádně urovnat a my
bychom tak mohli být zase šťastní, ale to nejspíš nikdy nevyjde. Nikdy
to mezi námi nebylo úplně bezproblémové, ale to v žádném vztahu. Ani
náš se neobejde bez hádek. Vlastně, už dlouho jsme nezažili jediný den
bez hádky. Divila bych se, kdyby ta večeře proběhla s klidem.

Stála jsem před naším domem a přemýšlela, jestli půjdu dovnitř nebo
teď hned odjedu někam daleko od všech těch problémů a starostí. Bylo
by vhodné udělat si týdenní výlet do neznáma nebo třeba eurotrip,
prostě se jen tak vypařit. Ale to bych ještě musela mít někoho, kdo by
byl ochoten se mnou tohle všechno absolvovat. Asi bych si vybrala
Nialla, jenže toho pomalu ztrácím.

Sedla jsem si na čistě bílé schody vedoucí ke dveřím našeho domu.
Lednový vítr mi narážel do obličeje, dřív nebo později se určitě budu
třást zimou a budu litovat, že jsem nešla dovnitř. Kdybychom se s
Niallem nepohádali, všechno by mohlo být fajn…

Zase jsem se dala do pláče. Pořádně jsem nevěděla, jestli je to tím
větrem, ze kterého mě pořádně slzely oči, anebo tou hádkou, která mi
opět zkazila celý večer a v neposlední řadě i následující týden.

Slzy mi stékaly po tvářích jako vodopád. Snažila jsem se je setřít
hřbetem ruky, ale nepomáhalo to.

„Love? Je všechno v pořádku?“

Polekaně jsem sebou trhla a zvedla hlavu, abych zjistila, kdo mě to
právě oslovil.

Byl to Harry. Vypadal smutně a starostlivě, což mě překvapilo.
Nevypadal na ten typ člověka, co se stará o ostatní. Ani se tak mnohdy
nechoval, alespoň jsem si to myslela.

„Jo. Jo, všechno je fajn.“ Ironicky jsem se zasmála a dál si utírala
slzy. Musela jsem vypadat jako troska.

Věnoval mi nedůvěřivý pohled a přišel blíž. Za sebou táhnul kočárek.

Počkat, počkat. Harry Styles, známý rebel třídy, si už stačil upíchnout děcko?

„To… to je tvoje?“ vydala jsem ze sebe a kývla ke kočárku.

Styles se na mě podíval, jako by se ujišťoval, jestli si z něj nedělám
srandu, nebo jsem svou otázku myslela opravdu vážně.

„Ne, Love. Není můj.“ Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Je to dítě mojí
sestry.“ Vysvětlil a zaparkoval kočárek vedle schodů, na které si
potom sednul hned vedle mě.

Chvilku nikdo nic neříkal. Bylo slyšet jen občasné zaštěkání místních
psů a cumlání vycházející z kočárku. Přemýšlela jsem, jak dlouho tu se
mnou Harry hodlá sedět. Upřímně jsem doufala, že odejde co nejdřív a
nechá mě napospas mému osudu, za což bych byla nejradši. Nestála jsem
o to se mu svěřovat se svými pitomými problémy ohledně mého
komplikovaného vztahu s Niallem.

„Řekneš mi, co se stalo?“ navázal se mnou oční kontakt. Poprvé se mi
naskytnul pohled na jeho smaragdové oči, které se upřeně dívaly do
těch mých. Jeho pohled mi nebyl nijak nepříjemný, spíš mě uklidňoval.

Nechtěla jsem mu nic říkat. Neměla jsem nejmenší důvod ho seznámit se
svojí aktuální situací. Vždyť se ani pořádně neznáme, nevím, jestli mu
můžu věřit. Ale na druhou stranu se zdál jediný, kdo byl ochoten se
mnou sedět na schodech a možná mě i vyslechnout.

„Dobře,“ povzdechla jsem si „ale nesmíš to nikomu říct.“.

„Slibuju, že to zůstane pouze mezi námi třemi.“ Zvednul dva prsty do
vzduchu. „Třemi?“ nechápavě jsem se zamračila. „No, malej Ed má taky
uši.“ Usmál se a ukázal na kočárek.

Ušklíbla jsem se a zkroutila rty do úsměvu. Tak jo, Stylesi, tohle se
ti povedlo.

„Byla jsem s Niallem na večeři.“ Vydechla jsem. „Pohádali jsme se
spolu, už dlouho spolu máme problémy a dneska se to jenom potvrdilo.“
Zastrčila jsem si za ucho vlasy, které mi spadly do tváře.

Zase se mi začínalo chtít brečet a pochybovala jsem o tom, že slzy
nějak zadržím. Nechtěla jsem před Harrym brečet. Pořád jsem nevěděla,
co od něj mám čekat a už vůbec jsem si nebyla jistá, jestli před
ostatními udrží jazyk za zuby.

„Ublížil ti nějak?“ zeptal se starostlivým tónem. On se o to zajímá?

„Pokud myslíš fyzicky, tak ne. Ale psychicky nejspíš ano…“ pokývala
jsem hlavou a pustila ven první slzu. Skutálela se mi po tváři a
spadla na zem.

Bylo tak potupné před ním brečet, ale déle jsem slzy zadržet
nedokázala. Doufala jsem, že když si pobrečím a někomu si postěžuju,
bude mi líp a na chvilku možná zapomenu na svoje problémy.

„Nebreč…“ soucitně se na mě podíval a jeho ruce vystřelily k mému
obličeji. Chytil moje tváře do dlaní a opatrně mi palci utíral slzy.
Jeho doteky byly tak jemné a něžné, jako by se bál, že se rozpadnu.

„Bude to dobrý, uvidíš. Všechno se zase dá do pořádku.“ Povzbudivě se
usmál a pořád mi nepřestal utírat slzy.

Napřáhla jsem k němu svoje ruce, které jsem mu následně omotala kolem
krku, a tak si ho k sobě přitáhla. Svůj náhlý pohyb jsem si odůvodnila
tak, že jsem prostě potřebovala obejmout hned teď a Harry byl při
ruce. Chvilku nijak nereagoval, zdálo se, že jsem ho překvapila a
nejspíš i zaskočila. Ale když se vzpamatoval, ovinul kolem mě své ruce
a držel mě.

Jeho chování bylo více než překvapující. Najednou jsem se začala ptát
sama sebe, proč jsem se s ním nebavila už dřív. Možná za to mohla jeho
pověst, která se povídala po škole, ovšem nebyla vůbec pravdivá, jak
jsem se dnes mohla přesvědčit. Říkalo se o něm, že je to bezcitný
idiot, který střídá holky jako ponožky. Když nad tím tak přemýšlím, o
mě se taky povídalo hodně nehezkých a nepravdivých věcí. Lidi by se
měli nejdřív zamyslet, než něco vypustí z pusy.

„Děkuju moc, Harry.“ Konečně jsem ho po více než dvou minutách pustila
ze svého sevření, i když se mi úplně nechtělo.

„Není tu nic, za co bys mi měla děkovat.“ Nesouhlasně zavrtěl hlavou a
znovu se na mě usmál.

„Máš tady mobil?“ zeptal se. „Jo, tady. Proč?“ podala jsem mu můj
mobil do jeho velké dlaně, která byla o hodně větší, než ta moje.

Vzal si ho ode mě a odemknul ho. Něco do něj chvíli ťukal a poté mi ho
vrátil zpátky.

„Kdybys ještě někdy potřebovala někoho, kdo tě vyslechne a obejme tě,
napiš mi.“ Pousmál se, přičemž na mě mrknul.

„A teď už jdi domů, nebo tady zmrzneš.“ Zvednul se ze schodů a šel ke
kočárku, se kterým vycouval zpátky na ulici. „Dobrou noc, Love Amber
Lawsonová.“ Na jeho tvářích se objevily ďolíčky od úsměvu, který se mu
právě vytvaroval na rtech.

Dřív, než jsem mu stačila odpovědět, se rozešel tmavou ulicí nazpátek,
odkud přišel.

-------------------------
Ok, tahle část mě fakt bavila, to jako jo. Takže jsem si mákla a máte ji tu! Tak trochu prokrastinuju, ale stálo to za to :D.

--Sabine--