Love /H. S. FF, CZ/

twenty eight - Drugged

Harry

„Kde je? Kde kurva je?!“ přimáčkl jsem toho blonďatýho blbečka k
nejbližší zdi, zatímco on se jenom smál. „Že ty ses nám zamiloval?“
slizce se usmál tím jeho otravným úsměvem, za kterej jsem mu měl chuť
jednu vrazit. „Řekni mi kde je, nebo ti rozbiju držku.“ upevnil jsem
svůj stisk kolem jeho krku. Trochu přidušeně se zasmál, než mi řekl,
kde Love je. „Na záchodech, je na záchodech…“ ještě chvilku jsem ho
držel. Neměl jsem chuť ho pouštět, ale potřeba se postarat o Love byla
silnější, než cokoliv jinýho.

K jeho štěstí jsem ho po několika vteřinách zase pustil. Svalil se k
zemi, držíc se za svůj krk v záchvatu kašle z nedostatku kyslíku.
Obešel jsem ho a vydal se na druhý konec klubu, kde byly záchody.
Nejen, že to tady vypadalo jako feťácký doupě, ale taky byly tyhle
záchody hromadný, což znamenalo, že byly jak dámský, tak pánský.  Jen
jsem nad tím vším zakroutil hlavou a vstoupil dovnitř. Chvilku mi
trvalo, než jsem ji našel.

Bezvládně seděla v rohu místnosti, opřená o stěnu, vypadalo to, že
hodně tvrdě spala. Její úzké černé šaty byly potrhané a vyhrnuté nad
stehna. Měla rozmazanou rtěnku, i její řasenka se jí v dlouhých
černých šmouhách táhla po tváři.

„Love? Love!“ rychle jsem si k ní kleknul a zatřásl s ní. „No tak,
zlato, probuď se!“ zatřásl jsem s ní silněji. „Harry?“ pootevřela oči,
ale hned je zase zavřela. Vypadalo to, jako by byla něčím omámená.

Ten hajzl jí něco dal. On jí něco dal!

„Bastard zkurvenej!“ procedil jsem skrz zuby a opatrně Love zvednul do
náruče. Vyšel jsem s ní z těch prokletých hajzlů zpátky do klubu.
Očima jsem hledal Nialla, abych mu mohl rozmlátit ten jeho rádoby
nevinnej ksicht, ale nikde nebyl.

Však já si to s tím šmejdem vyřídím.

„Louisi!“ křiknul jsem na něj, když jsem došel ke straně baru, kde
seděl. „Jo?“ otočil se na mě. Byl ještě víc opilej, než před půl
hodinou. Sice jsme toho vypili skoro stejně, ale já stihnul
vystřízlivět vzhledem k určitým událostem.

„Co se jí stalo?“ vyjeknul překvapeně a vstal ze židle. Udělal pár
potácivých kroků, dokud úplně nespadnul na tvrdou zem. „Skvělý.“
protočil jsem očima a posadil Love na barovou židli. Musel jsem ji
samozřejmě přidržovat, aby nespadla, protože o sobě vůbec nevěděla.

Zašmátral jsem po kapsách ve snaze najít její mobil, kterej si ke mně
dala ještě dřív, než jsme vyrazili sem do tohohle hnusnýho pajzlu.
Konečně jsem z kapsy vylovil bílý iPhone a odemknul ho. V seznamu
kontaktů jsem najel na Liama, kterýho jsem hned vytočil.

„Love?“ ozval se rozespale. Tak trochu jsem si neuvědomil, že už jsou
dvě ráno. „Ne, to jsem já.“ zavrtěl jsem hlavou a pevněji objal
malátnou Love kolem pasu. „Kdo?“ zeptal se zmateně. „Já, Harry.“ „Oh,
ahoj Harry. Proč voláš z jejího mobilu?“ zívnul si. Nejspíš ho vůbec
nenapadalo, že se jeho sestře mohlo něco stát. „Hele, tvoje ségra není
právě teď při smyslech, já jsem pil a tím pádem potřebuju, abys nás
odvezl domů.“ při vysvětlování se mi díky alkoholu pletl jazyk, takže
Liam určitě všechno pochopil. „Cože?“ vyjekl. „Love není při smyslech?
Harry, je v pořádku?“ jeho hlas zněl dost vyděšeně. „Jo, teda ne. Já
nevím. Snad jo. Moh bys sem teda přijet?“ naléhal jsem. Už jsem tady
nechtěl strávit ani minutu, ale hlavně jsem chtěl, aby Love byla co
nejdřív v bezpečí. „Jasně. A kde jste?“ „Bar Atmosphere, díky Liame.“
zavěsil jsem a strčil mobil zpátky do kapsy.