Love /H. S. FF, CZ/

thirty one - Message

Harry

Její ruce mi přejížděly po těle. Podpíral jsem se, abych na ní neležel
celou vahou a nepřestával ji líbat. Rukama sjela z mého hrudníku do
mých vlasů, za které občas zatahala. Natisknul jsem svoje tělo na
její, na což reagovala vzdychnutím do mých úst.

Musím přestat. Hned teď.

„Love,“ oslovil jsem ji mezi polibkem, snažil jsem se to zastavit
dřív, než se naše oblečení bude válet po podlaze a my budeme vzdychat
na celý pokoj. „Hm?“ odtrhla se od mých rtů a zadívala se mi do očí.
„Slíbíš mi něco?“ „Co?“ pousmála se, přičemž spojila ruce za mým
krkem. „Drž se od něj dál. Prosím.“ samozřejmě jsem tím někým myslel
Horana.

Před necelou půlhodinou se vyptávala na věci ohledně včerejšího večera
a já jí všechno popravdě vyklopil. Byla zdrcená, znovu se jí začaly
kutálet slzy po tváři, a tak jsem ji utěšoval. Nesnášel jsem ji takhle
vidět.

„Budu, slibuju.“ přikývla a usmála se na mě. „Dobře.“ usmál jsem se
nazpět a políbil ji na čelo. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se stalo.“
povzdychla si. „Prostě už na to nemysli.“ přejel jsem palcem po jejím
spodním rtu. „Pořád se sama sebe ptám, proč mi pomáháš,“ její oči mě
pozorně sledovaly, přitáhla si mě blíž k sobě. „Nevím, čím jsem si to
zasloužila.“ prohrábla mi vlasy. „Ale jsem za to hrozně ráda.“ usmála
se na mě. Upřeně jsem se jí díval do očí, snažil jsem se v nich
vyčíst, jestli to všechno myslí vážně.

„Já… chci se tě na něco zeptat.“ převalil jsem se na bok, takže jsem
teď ležel vedle ní. „Hm?“ tázavě se na mě podívala, přičemž svou hlavu
přesunula na můj hrudník. „Šla bys se mnou…“ nedopověděl jsem větu,
nervózně jsem si skousnul ret. „Kam?“ povzbudivě se na mě usmála a
dala mi polibek doprostřed hrudníku.

Kurva.

„Šla bys se mnou na r-rande?“ konečně jsem ze sebe vykoktal. „To by
bylo…“ v její tváři se mihlo něco, co ve mně vyvolalo pochyby.

Neměl jsem se jí ptát.

„No jasně, neměl jsem se tě ptát tak brzo, proč bys taky se mnou měla
někam chodit, když-“ „Hazz, půjdu s tebou moc ráda.“ přerušila můj
dlouhý seznam důvodů, proč by se mnou nikam chodit neměla. Asi nemusím
ani zmiňovat, že jsem z jejího oslovení málem roztál. „Vážně?“
překvapeně jsem na ni vykulil oči. „Jo.“ široce se na mě usmála,
přičemž se ke mně natáhla, aby dosáhla na moje rty.

Už poněkolikáté za pár minut se naše rty spojily. Tentokrát tomu vedla
Love a já ji v žádném případě nehodlal přerušovat. Chytil jsem ji za
boky a stáhnul ji na sebe, takže na mě obkročmo seděla. Líbala mě
stále intenzivněji, ale dlouho na mých rtech nevydržela, a tak přešla
na můj krk, který začala obsypávat polibky. Její ruce putovaly po mém
těle, vzdychnul jsem, když s nimi sjela níž, než by měla. Cítil jsem,
jak se usmála a rty jela trochu níž, tedy na můj hrudník, kde začala
sát moji kůži.

„Měla bys přestat.“ řekl jsem s vážnou tváří. „Proč?“ vzhlédla a
znejistěla. „Nevidíš, co se mnou děláš?“ poukázal jsem na husí kůži,
která se mi tvořila po celém těle. „Ale mě to baví.“ zlomyslně se
zasmála. „Zdáš se taková nevinná,“ přejel jsem po jejích bocích.
„Jenže ve skutečnosti jsi úplnej opak.“ ušklíbnul jsem se a schválně
sjel rukama na její zadek. Vyjekla. „Harolde!“ praštila mě přes ruce,
čemuž jsem se zasmál. Ne, že by mě tím donutila, abych je sundal. „No
co je? Oplácím ti to.“ šibalsky jsem se usmál a její zadek zmáčknul.
„Přestaň!“ zasmála se a chytila moje ruce za zápěstí a snažila se je
sundat dolů, což se jí vůbec nedařilo. „Jsi mnohem silnější, to není
fér.“ zaprotestovala a zavrtěla se přímo na mém rozkroku, což
způsobilo můj další vzdech. „Jsi neskutečná potvora, víš to o sobě?“
shodil jsem ji ze sebe a převalil se na ni. Dal jsem jí ruce nad hlavu
a chytil je za zápěstí, aby se nemohla ničemu bránit.

„Co? Jdeš mi oplatit ten cucflek?“ nervózně se zasmála. „To si piš, že
jdu!“ ušklíbnul jsem se a sklonil se nad jejím krkem, který jsem začal
obsypávat polibky tak jako ona před chvílí ten můj.

„Ježíš, nechtěl jsem… pardon.“ uslyšel jsem zvuk otevírajících se
dveří a vzápětí na to Liamův hlas. „Mohl bys někdy klepat?“ spustila
Love na svého bratra. „Říkám, že se omlouvám!“ Liam dal ruce do
obraného gesta. „Co potřebuješ?“ Love nad ním jen protočila oči a
vyvlíkla se z mého sevření. „Přivezli čínu, tak jsem se chtěl zeptat,
jestli si dáte s náma?“ pokrčil rameny a čekal na naši odpověď.

S Love jsme se po sobě koukli a oba naráz přikývli. „Hádám, že to
znamená ano.“ zasmál se Liam. „Tak přijďte až se trochu… oblečete.“
přejel mě pohledem a odkráčel zpět tam, odkud přišel.

„No, tak tohle bylo trapný.“ propukl jsem v smích. „Jo, to bylo.“
přikývla. „Ještě, že jsme nedělali nic, co by neměl vidět.“ zahýbal
jsem obočím. „Harry!“ napomenula mě a hravě mě pleskla přes ruku.
„Oblékni si to tričko.“ hodila po mně Liamovým tričkem. „Tohle?“
prohlédl jsem si tmavě modré tričko s límečkem a pár knoflíky. „Jinou
možnost nemáš.“ zahihňala se. „Fajn.“ protočil jsem nad tím oči a
oblékl si to nerd tričko.

„Vypadám na slušňáka?“ ušklíbnul jsem se a zamířil ke dveřím, kde už
nedočkavě podupávala Love. „To jsi vypadal i předtím.“ mrkla na mě.
„Tak pojď,“ chytla mě za ruku a vláčela za sebou dolů po schodech do
kuchyně.

Liam a Zayn seděli u stolu vedle sebe a cpali se čínou. Po kuchyni to
vonělo restovanou zeleninou a takovými těmi čínskými omáčkami, které
jsou obsažené ve skoro každém jídle od těchhle šikmookých kuchtíků.

Nic proti asiatům.

„Díky bohu, že jste něco objednali!“ vykřikla nadšeně Love a posadila
se ke stolu naproti Liamovi. Na mě tedy zbylo místo vedle ní naproti
Zaynovi. „Je to něco jako kungpao.“ ozval se Zayn, přičemž na Love
mrknul.

Dej si pohov, brácho. Je moje.

„Moje oblíbený.“ usmála se na něj. „Já vím.“ Liam se usmál nazpátek a
nabral si další sousto. V kuchyni se na několik minut rozhostilo
ticho, bylo slyšet jenom mlaskání a vrzání polystyrenového tácku.
Nejspíš bychom mlčeli ještě další čtvrt hodinu, kdyby si Liam
neodkašlal a nepromluvil.

„Takže… vy dva… chodíte spolu?“ usmál se na nás. „Vlastně se na to
samý chci zeptat vás dvou.“ pobaveně jsem se na ty dva kouknul.
Nejspíš by to bylo celkem vtipný, kdyby jim nezaskočilo a oni se
nezačali dusit. Pohotově jsem vstal a šel je oba bouchnout do zad.

„V pohodě, stačí, díky!“ zastavil mě Zayn, když jsem mu mimoděk
uštědřil trochu víc ran, než bylo potřeba. „Sorry.“ omluvil jsem se a
zaplul zpátky ke stolu na svoje místo. „To byl asi blbej vtip,
pardon.“ „Dobrý, jenom nás to trochu… zaskočilo.“ Liam se nervózně
zasmál.

V příští půlhodině už bylo v kuchyni ticho. Nejspíš to zapříčinil můj
nevhodný vtip, a tak už jsem se radši ani nic nepokoušel říkat.
Počítal jsem s tím, že Love bude chtít, abych tu dneska přespal, a tak
jsem se o tom rozhodl napsat mámě. Vytáhl jsem z kapsy tepláků svůj
mobil, který před chvílí zabzučel. Předpokládal jsem, že to bude buď
Gemma nebo mamka. Odemknul jsem ho a zjistil, že zpráva není ani od
jedné z nich.

Sarah: Jsem teď na nějaký čas v Holmes Chapel… nechtěl by ses sejít a
všechno si vyříkat? Sarah xx

-------------------------------------------
A bum!

Máme tu další drama.

Jestli to vůbec nějaký drama je.

haha.

Upřímně doufám, že se vám tento díl líbil, protože už se s ním s
prominutím seru tak pět dní a vůbec není napsaný tak, jak bych si to
představovala.

Kdo myslíte, že je Sarah?

Za chvilku máme tisíc votes, miluju vás!

--Sabine--