Love /H. S. FF, CZ/

twenty nine - What the fuck

Love

První věc, která mě vzbudila, bylo slunce prosvítající mezi žaluziemi.
Zvedla jsem se do sedu a chtěla jít k oknu, abych žaluzie zatáhla, ale
urputná bolest v hlavě mi to neumožnila. Spadla jsem zpátky do postele
držíc se za hlavu. Snažila jsem si vzpomenout, jak jsem vlastně přišla
k téhle bolesti a k pocitu na zvracení, který se dostavil hned po ní.

Co se vlastně včera dělo?

Pamatovala jsem si, že jsme všichni čtyři, tedy Malin, Louis, Harry a
já šli do baru, abychom se opili a hlavně, aby Louis zapomněl na svůj
smutek. Vybavovala jsem si pití drinků s Malin a taky to vzrušující
tancování s Harrym. Poslední, na co jsem si vzpomínala, byl Niallův
příchod a jeho prošení o mé odpuštění. Potom nic. V hlavě jsem měla
naprosto prázdno, nenašla jsme nic, co by mi napovědělo o včerejším
večeru.

Navzdory příšerné bolesti hlavy jsem se zvedla z postele a zabalila se
do hnědého měkoučkého županu, co byl přehozený přes židli. Koutkem oka
jsem se podívala na budík ležící na nočním stolku, který ukazoval pět
minut po jedenácté.

No, dneska už do školy nejspíš nepůjdu.

Než jsem stačila vyjít ze dveří, do cesty se mi připletla mňoukající
Prada. Dívala se na mě, jako bych jí něco provedla.

„Copak je? Něco jsem ti udělala?“ zasmála jsem se jejímu výrazu a
zvedla ji do náruče. Trošku nespokojeně zamručela, ale nechala se dál
chovat. Sešla jsem s ní v náručí dolů do kuchyně, kde překvapivě nikdo
nebyl.

Došla jsem ke kuchyňské lince a ze skřínky jsem vytáhla ibalgin.
Zapila jsem ho vodou a rozhodla se udělat si nějakou snídani, i když
jsem neměla chuť cokoliv pozřít. Ještě předtím, než jsem začala vařit
vajíčka a slaninu, jsem nakrmila Pradu a postavila vodu na kafe.
Normálně kafe nepiju, ale dneska mi to přišlo jako docela dobrý nápad.
Potřebovala jsem se co nejdříve vzpamatovat, abych se mohla učit na
zítřejší test z matiky, kterému se tak jako tak nevyhnu. Původně jsem
plánovala, že prostě nepřijdu do školy a tím pádem ho ani nebudu psát,
ale jelikož se jedná o pololetní práci, nemůžu se tomu nijak vyhnout.

Přemýšlela jsem, že řeknu Liamovi, aby mi s matikou pomohl, ale to by
asi nebyl úplně nejlepší nápad, protože je přeci jen v nižším ročníku,
takže by mi jeho pomoc nejspíš byla k ničemu. Možná by mi mohl pomoct
Harry, v matematice celkem vyniká, je dokonce jeden z nejlepších
matikářů ze třídy.

Zatímco já jedna z nejhorších, ha ha.

Nechala jsem přemýšlení o matice a zalila si kávu. Domem se rozlila
nádherná vůně kávy, díky které jsem se cítila o něco lépe. Po chvilce
jsem upila ze své kávy a dala vařit vajíčka společně se slaninou.
Netrvalo dlouho, než byla snídaně hotová, stačilo jen pár minut a
vajíčka se slaninou byly dokonale opečené. Nandala jsem si snídani na
talíř a odnesla ji ke stolu, kde už jsem měla nachystanou i kávu.

Při snídani jsem stihla zkontrolovat všechna sociální média a přečetla
si pár bulvárních plátků, kterým jsem se musela smát.

Zjevně je životně důležité špehovat Rihannu na každém kroku a
narušovat tak její soukromí, nebo třeba fotit Kim Kardashian ve
slabých chvilkách bez make-upu.

Zrovna jsem byla uprostřed článku o Taylor Swift, když jsem uslyšela
zvuk odemykání dveří. Nebyl to nikdo jiný, než Liam.

„Ahoj.“ usmál se na mě, když vykouknul z předsíně. „Ahoj,“ oplatila
jsem mu úsměv. „Co že tak brzo?“ zvědavě jsem se zeptala. „Odpadly nám
hodiny.“ pokrčil rameny a zašel zpátky do předsíně. „Je tu Zayn,
nevadí to?“ znovu se objevil v kuchyni, tentokrát se Zaynem po boku.
„Oh, ne, jasně že ne.“ zavrtěla jsem hlavou a radši si nasadila kapucu
županu, abych oba dva ušetřila pohledu na moje rozcuchané vlasy.