Love /H. S. FF, CZ/

twenty five - Damn

Love

Nechtělo se mi ho opouštět. Držel mě kolem pasu a tiskl k jeho teplému
tělu, které mě zahřívalo před zimou tam venku, a já neměla nejmenší
chuť z jeho postele vylézt. Byl opravdu roztomilý, když spal, nemohla
jsem si pomoct a zkrátka jsem ho musela pozorovat. Měla jsem ruku
zabořenou v jeho vlasech, pročesávala jsem je do té doby, než jsem si
byla jistá, že spí. Tvářil se jako andílek, na rtech mu hrál malý
úsměv, dokonce se ze spaní občas zasmál.

Lehce jsem ho pohladila po tváři přesně tam, kde se mu vždycky tvořil
ďolíček, když se smál. Zavrtěl se a upevnil svůj stisk kolem mého
pasu. V podstatě si mě držel jako plyšového medvídka. Nechtěla jsem od
něj odejít, ale musela jsem. Hodiny ukazovaly čtvrt na devět, pravý
čas se vydat zpátky domů.

Opatrně jsem sundala jeho ruku z mého pasu a vykroutila se z jeho
objetí. Do náruče jsem mu dala polštář a velmi potichu vstala z
postele. Harry jen spokojeně objal polštář a naštěstí spal dál. Když
jsem se ujistila, že opravdu bude spát dál, dala jsem mu pusu na tvář
a po špičkách vyšla z jeho pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře. Po
schodech jsem sešla dolů do kuchyně, kde se pořád ještě svítilo.

U stolu seděla Harryho mamka a četla si nějaký časopis. Její černé
krátké vlasy jí spadávaly kolem ramen, tvářila se dost soustředěně. I
když jsem ji znala jen krátce, troufala jsem si říct, že je Anne ta
nejmilejší žena, jakou jsem kdy poznala. Harry ji popisoval jako
hystericky starostlivou matku, která mu nedopřeje chvilku klidu, ale
neměl pravdu.

Anne byla sympatická už od prvního pohledu. Její úsměv by rozehnal i
ta nejtmavší oblaka, podobně jako ten Harryho. Vlastně si byli s
Harrym dost podobní. Nejen úsměvem, ale i svou laskavostí, kterou v
sobě měli.

„Už odcházíš?“ vzhlédla od svého časopisu s úsměvem. „Ano, už musím
domů.“ přikývla jsem a úsměv jí oplatila. „Nechci tě zdržovat, ale
mohla bys mi prosím vysvětlit, co přesně se stalo mezi Harrym a tvým
přítelem?“ odložila časopis, přičemž se na mě prosebně podívala. „No…
to bych asi měla.“ znovu jsem přikývla, uvědomujíc si, že Harryho
mamka o tom vlastně nic pořádně neví. „Sedni si, drahá.“ nabídla mi
volnou židli u stolu naproti sobě. Vzala jsem místo a se skřípěním se
pošoupla více ke stolu. Chvilku bylo ticho, dokud mě Anne nepobídla
posunkem ruky, a tak jsem začala.

„Celé se to stalo před školou. Přiběhla jsem tam pozdě, oba dva už
byli v sobě,“ povzdychla jsem si, hrajíc si se svými dlaněmi v klíně.
„Niall, můj… ehm, přítel, měl navrch, takže Harry skončil s naraženým
žebrem.“ nedokázala jsem s Anne navázat oční kontakt, pořád jsem
zírala na své ruce. „Podařilo se mi přesvědčit Nialla, aby Harryho
nechal. Pak jsme se samozřejmě pohádali. Já a můj bratr jsme Harryho
potom odvezli do nemocnice,“ zakončila jsem story o dnešní bitce.
Očekávala jsem, že bude mít Anne spoustu otázek, a tak jsem nezabíhala
do detailů.

„A oni se poprali o tebe?“ přimhouřila oči, jako by jí to všechno
nebylo jasné. „Už to tak bude…“ znovu jsem si povzdychla. „Niall si
nějak vymyslel, že ho podvádím s Harrym, což nebyla vůbec pravda.“
vysvětlila jsem.

Nebyla to pravda do té doby, než ses na něj vrhla a líbala ho jako o život.

„A jak to teď máte? Myslím ty a tvůj přítel,“ zajímalo ji.

Jak to teď máme? To sama nevím!

„Já vlastně nevím. Nejspíš spolu do budoucna už nebudeme.“ pokrčila
jsem rameny. To, co mě na celé situaci zaráželo nejvíc, byl můj
naprostý nezájem o to, jak to se mnou a s Niallem dopadne. Nejspíš
jsem už měla dost řešení našeho problematického vztahu, tak proč se na
to jednou provždy nevykašlat?