Love /H. S. FF, CZ/

seventeen - The Tomlinsons

Harry

Když odešla, začalo mi bejt docela smutno. Chtěl jsem, aby zůstala
dýl, ale na druhou stranu jsem nechtěl, aby kvůli mně měla problémy
doma. Potom, co jsem s ní strávil to nejúžasnější ráno, jsem se
netoužil vrátit k mojí obvyklý rutině, která spočívala v ranní sprše a
rodinné snídani dole v kuchyni. Ne, že by na rodinných snídaních bylo
něco špatně, ale není nad to posnídat s krásnou holkou ve vlastním
pokoji.

Jsem rád, že si zabouchla klíče a vybrala si moje dveře, na který
zaťukala. Celou noc jsem jí měl ve svý posteli a mazlil se s ní,
přičemž ona se ke mně několikrát přitulila. Vždycky, když se mě jen
nepatrně dotkla, objevila se mi na tom místě husí kůže – jako by to na
tom místě začalo hořet a žadonilo, aby se mě dotkla znova. Nedařilo se
mi udržet si rozumné myšlenky, myslel jsem na všechny hříšný věci,
který bych s ní dělal.

Kdyby ovšem chtěla…

…jenže ona nechce.

Když jsem po ranní sprše přišel do pokoje a našel ji, jak drží v ruce
tu nejsprostší knížku, kterou v knihovně mám, věděl jsem, že není tak
svatá, jak vypadá. Taky jsem si nemohl nevšimnout jejích červených
tváří a rádoby nevinného ksichtíku, který na mě zkoušela zahrát, abych
ji nevinil z toho, že má perverzní myšlenky. Bohužel se jí to
nepodařilo, věděl jsem přesně, na co myslí. Pozoroval jsem její oči,
který mi jezdily po těle sem a tam, viděl jsem, že se mě toužila
dotknout.

Možná Gemm měla pravdu, když říkala, že spolu jednou skončíme v
posteli a tím pádem bude jasný, že mezi nás kamarádství rozhodně
nepatří. Ještě musím zařídit, aby přestala naivně věřit v pohádkovej
vztah s tím blonďatým kreténem, a jsem si jistej, že bude moje.

Rozhodl jsem se, že už se můžu konečně oblíct, když mě moje jediná
dámská společnost opustila, a tak jsem si vzal šedou mikinu, která
ležela na křesle u knihovny. Přetáhl jsem si ji přes hlavu a
prohrábnul si vlasy, abych trochu zmírnil můj každodenní rozcuch,
kterej se pravidelně podobal účesu “dneska-jsem-se-nečesal“.  Skopnul
jsem ze sebe tepláky a urychleně si oblík jedny černý džíny, který
vypadaly relativně čistě. Do jejich kapes jsem dal pár drobáků a 10
liber, co ležely na psacím stole.

Potichu jsem se vykradl na chodbu. K mému potěšení jsem zjistil, že
celá moje rodina ještě spí a tak byl můj únik z domu ještě jednodušší.
Sešel jsem schody jak nejtišeji jsem uměl a zamířil rovnou do chodby,
kde jsem si obul černý adidasky. Sebral jsem z botníku moje klíče,
přičemž jsem se jima snažil necinkat. Stačilo sebemenší cinknutí a
mohl jsem probudit celej barák.

Ulice byla prázdná. Všichni si nejspíš užívali prázdnin někde v
aqvaparcích a ve svých honosných sídlech na Floridě, kde pořádali
velkolepý pařby a všelijaký chlastačky, který se táhly až do ranních
hodin.

Ne, že bych o takovou pařbu nestál.

Vydal jsem se rovně, hlouběji do vnitrobloku a cestou počítal holé
sakury, které na jaře nádherně kvetou. Když jsem jich napočítal přesně
třicet dva, zahnul jsem doprava do Alumbruk Avenue. Naskytl se mi
pohled na čtyři řadové domky na konci ulice. Ten největší, který stál
na kraji, patřil rodině Tomlinsonových. Není divu, že bydleli v tom
největším.

Tomlinsonovi byli velmi početná rodina o deseti členech. Louis měl
celkem šest sourozenců – pět sester a jednoho bratra, který byl moc
malý na to, aby Louisovi pomáhal vyhrávat války nad holčičím
obyvatelstvem domu, které Louise dost často šikanovalo a dohadovalo se
s ním, jako by vládlo celému domu.