Love /H. S. FF, CZ/

eight - Bibia be ye ye

Love

Harry se na mě celý týden ani nepodíval. A když už, tak jen na vteřinu
a pak se hned odvrátil s naštvaným výrazem v obličeji. Vypadalo to, že
se mnou nejspíš nikdy nepromluví. A i když jsme spolu mluvili jen
krátce, nemohla jsem se smířit s tím, že bychom už nikdy neprohodili
ani slovo.

Tak nějak mě ten večer dokázal utěšit a zastavit moje slzy, a to jsem
si myslela, že by to nikdo nedokázal, obzvlášť ne někdo, koho skoro
neznám a s kým jsem nikdy nemluvila. Ten večer to bylo celé zvláštní.
Chtěla bych se ho zeptat na spoustu věcí ohledně jeho života a třeba
ho i víc poznat, ale pochybuji, že mi to po mém odmítnutí dovolí.

Udělala jsem to kvůli jeho dobru. Kdyby Niall zjistil, že se s ním
bavím, určitě by mu ublížil. Znám Nialla dost dobře na to, abych
odhadla jeho chování v takovéhle situaci. Je příliš žárlivý, aby
toleroval jakéhokoliv mého kamaráda. Niallova povaha je poněkud
komplikovaná – a to ve všech směrech. Když jsme spolu začali chodit –
což bylo přesně před rokem a půl – zdál se jako ten nejúžasnější a
nejlepší kluk, jakého bych si mohla přát. Každý týden jsem od něj
dostávala kytku, většinou rudé růže a někdy mě jen tak překvapil
procházkou do parku nebo večerem stráveným v kině na nějaké romantické
komedii.

Dokud se choval takhle, všechno bylo perfektní. My jsme byli
perfektní. A právě to byla nejspíš ta chyba. Teď máme pro změnu velmi
vratký vztah okořeněný každodenními nekonečnými hádkami, které nemají
hlavu ani patu. Už nemáme shodné názory, kolikrát si ani nedokážeme
povídat, aniž bychom se vyhnuli trapnému tichu. Mrzí mě, že se zrovna
nám stalo něco takového. Miluju Nialla nejvíc na světě, za nikoho bych
ho nevyměnila, ale poslední dobou je to mezi námi špatné. Udělala bych
cokoliv, aby náš vztah mohl být stejný jako dřív. Otázka je, jestli má
Niall na tohle stejný názor.

Vím, že mě miluje. Ale nejsem si jistá, jak moc. Nejsem si jistá,
jestli už ho nenudím nebo jestli to chce udržovat dál. Mrzí mě to. Tak
strašně moc mě to mrzí.

Zvedla jsem si k ústům šálek horké čokolády a napila se. Seděla jsem u
okna s výhledem na celou naši čtvrť a už asi posté četla Obraz Doriana
Greye. Přemýšlela jsem, že na chvilku zajdu ven a něco nakoupím v
místním obchůdku, ale nakonec jsem se zabydlela u okna a jen lenivě
vyhlížela ven.

U nohou mi ležela bílá chlupatá kulička. Byla stočená do klubíčka a
potichu vrněla, což dělávala vždycky, když byla spokojená. Občas sebou
pohnula a protáhla se, aby se neřeklo, že je lenoch, ale většinu svého
času proležela nebo prospala. Tohle jsem své kočce opravdu záviděla.

Sehnula jsem se, abych si mohla Pradu vyzvednout do náručí. Nejdřív
trochu protestovala, ale nakonec se nechala chovat.

Prada je moje siamská kočka, která nikdy neví co chce. Když jsem si ji
před dvěma lety kupovala, vypadala jako hromádka neštěstí. Očekávala
jsem od ní, že bude mazlivá a přítulná, ale bohužel je přesným opakem.
Je to ta největší mrcha pod sluncem.

„Neměla jsi jít nakoupit?“ ozval se hlas ode dveří.

Lekla jsem se a málem spadla z parapetu, na kterém jsem seděla. Možná
jsem hodně lekavá, ale prostě není normální na někoho jen tak
promluvit, aniž byste o sobě dali vědět. To se fakt nedělá.

Otočila jsem se čelem ke dveřím, abych zjistila, kdo se mě zase
rozhodl otravovat. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než můj mladší bratr
Liam. Vsadím se, že mě takhle vyděsil schválně. Idiot.

„Nemůžeš aspoň dupat po schodech nebo si třeba odkašlat, když se na mě
rozhodneš promluvit?!“ zpražila jsem ho káravým pohledem.