Love /H. S. FF, CZ/

nine - Memories

Harry

Pozoroval jsem malou Anne, která se houpala na houpačce. Vítr si
pohrával s jejími vlásky a foukal jí je do obličeje. Bylo páteční
odpoledne a já se rozhodl jít se svou neteří ven na hřiště, abych jí
udělal radost. Což se mi očividně povedlo soudě podle jejího velikého
sladkého úsměvu.

„Strejdo! Ahoj!“ křičela na mě a mávala mi jednou volnou rukou. Tou
druhou se usilovně držela, aby z houpačky nespadla.

Strašně mě lákalo sednout si na houpačku vedle ní a jen tak se
zhoupnout, ale bohužel jsme na hřišti nebyli sami.

Chtěl jsem zase bejt aspoň na chvilku v oblacích a pak seskočit na zem
a dopadnout do písku, jak jsem to dělával, když jsem byl malej. Ničeho
jsem se nebál. Nebál jsem se, že si něco zlomím nebo si vyrazím dech,
prostě jsem skočil a na žádné riziko se neohlížel. Byl to úžasný
pocit. Míchal se ve mně adrenalin se strachem, což mi dodávalo odvahu
i nejistotu zároveň. Sice se jednalo jen o jeden pouhý skok z malé
výšky, ale stejně to ve mně vzbudilo něco, co mě nutilo skákat znova a
znova.

Chybí mi být takhle bezstarostný a nebojácný.

„Proč jsi tak smutnej?“ najednou se přede mnou objevila Anne. Nejspíš
na mě mluvila už delší dobu, ale já si toho díky vzpomínce na své
dětství nevšimnul.

„Nejsem smutnej,“ usmál jsem se na ni a pohladil ji po tváři.
Nedůvěřivě se na mě podívala a pak se vyškrábala na můj klín, kam se
pohodlně usadila.

„Maminka říkala, že jsi smutnej určitě kvůli nějaký holce.“ ušklíbla
se na mě, přičemž přivřela jedno oko. S tímhle výrazem vypadala
neskutečně komicky. Musel jsem se zasmát tomu, co řekla, i tomuhle
jejímu vtipnému obličeji.

„A ty si to myslíš taky?“ zajímalo mě. Se zájmem jsem ji pozoroval a
čekal, co z ní vypadne.

„No… ne. Ty přece žádnou holku nemáš!“ rozhodně zavrtěla hlavou, aby
dokázala, že má stoprocentní pravdu. Což měla, co si budeme povídat.

„Jo, žádnou nemám…“ smutně jsem se usmál. „Běž si ještě hrát, za
chvilku půjdeme domů na večeři,“ popostrčil jsem ji zpátky k hřišti.
Na nic už se mě neptala a rozběhla se se smíchem k prolézačkám. Bylo
úžasné ji takhle vidět. Její úsměv byl všechno.

Nemůžu vyjádřit slovy, jak moc jsem rád, že je tu teď všechny mám.
Kdyby to šlo, nechal bych si je tu už napořád, všechny tři.

Netušil jsem, kolik toho dětský úsměv dokáže. Trávení času s Anne a
Edwardem je pro mě v podstatě blahodárný, protože mám ve svým životě
konečně nějakou radost. Konečně jsem zaplnil tu díru v srdci po
rozvodu našich, která se ze začátku zdála nemožná zacelit. Ale teď, po
devíti letech, se mi to povedlo. Začíná se to všechno pomalu obracet k
lepšímu, teda skoro všechno.

Nesl jsem rozvod mých rodičů hodně těžce. Bylo mi teprve devět, když
jsem si začal uvědomovat, že je něco v nepořádku. Naši se pořád
hádali, máma obviňovala otce z nevěry a alkoholismu, čemuž jsem
nejdřív nechtěl věřit. Nechtěl jsem si připustit, že by se něco
takového mohlo stát zrovna v naší rodině a že by ten, který rozvrátí
manželství rodičů, mohl být zrovna táta, kterého jsem měl tolik rád.
Neříkám, že ho teď nemám rád, jen je to jiné. Nechoval se k mámě fér a
to už bude mít navždycky napsaný na čele bez možnosti to nějak
napravit.

Pamatuju si na jednu noc, kdy se máma s tátou hádali tak hlasitě, že
mě probudili. Tisknul jsem si polštář k uším ve snaze ztlumit jejich
nehezká slova, ale čím víc jsem se snažil je ignorovat, tím víc mi ta
slova zůstávala v mysli a držela se tam, jak nejdéle mohla. Schoval
jsem se pod peřinu a potichu brečel do té doby, než za mnou přišla
Gemma. Bylo jí čtrnáct a mě deset, takže jí všechno docházelo rychleji
a taky byla mnohem silnější než já, což je doteď. Tu noc si vlezla ke
mně do postele, objímala mě a říkala, že to všechno bude dobrý, že
brzo zase budeme jedna velká šťastná rodinka. Byl bych rád, kdybych
mohl říct, že měla pravdu. Bohužel to od následujícího dne šlo všechno
z kopce. Máma s tátou nám oznámili jejich rozvod a já se sesypal. Něco
se ve mně tehdy zlomilo, něco, co mi na dlouhé roky neumožňovalo
normálně fungovat. A proto jsem rád, že mám je. Mám důvod k úsměvu a
to mi stačí, tohle jsem potřeboval. Scházelo mi to.