Love /H. S. FF, CZ/

sixteen - Surprise

Love

Harryho dům jsem opustila v deset hodin ještě předtím, než se všichni
členové rodiny stačili probudit. Dala jsem si s Harrym výbornou
snídani, kterou sám připravil, a několikrát ho objala a poděkovala za
vše, co mi poskytnul. Pořád jsem nemohla uvěřit, že pro mě něco
takového udělal. I když jsem na něj byla hnusná a nikdy jsme se moc
nebavili, přesto mě u sebe nechal a byl tu, když jsem ho potřebovala.

Přesný opak Nialla.

Nikdy tu pro mě nebyl. A mně to bylo líto.

Nialla jsem milovala takového, jaký býval dřív. Když jsme spolu začali
chodit, byl přesně takový, jakého by si přála každá dívka. Na každé
rande mi přinesl tulipány, které jsem milovala, všímal si maličkostí a
všeho, co jsem mu o sobě řekla. Ze začátku o sobě moc nemluvil.
Zajímaly ho moje zájmy a vždy se mě ptal, co jsem dělala celý den a
jak jsem se měla. Byl záhadný, často jsem musela přemýšlet nad jeho
slovy, než jsem pochopila, co mi jimi vlastně chtěl říct.

Poprvé jsme se potkali na chodbě. Byla to Malin, která nás seznámila a
tak trochu nám pomohla, abychom se dali dohromady. Malin s Niallem
byli kamarádi na život a na smrt. Vždycky k sobě měli blízko, ale
pouze jako přátelé. Zpočátku jsem na Malin žárlila. Nevěřila jsem, že
mezi dívkou a chlapcem může existovat pouze přátelství – tedy pokud
nejsou příbuzní. Záviděla jsem jí, že má tak skvělého kamaráda, se
kterým se může bavit o všem, co ji jen napadne. Oni dva byli skvělá
dvojka. Až moc skvělá. Navenek se zdáli jako ti nejlepší lidé, jejich
vnitřek byl avšak úplně jiný.

Úplně.

Zastavila jsem se přede dveřmi našeho domu. Mámino auto stálo na
příjezdové cestě, to tátovo nebylo nikde k nalezení. Většinou oba dva
přijížděli společně, ale poslední dobou se vraceli každý zvlášť.
Přišlo mi, jako by mezi nimi byla mezera, která se zvětšovala a
zvětšovala, dokud se neproměnila v ten nejhlubší oceán. Měli k sobě
čím dál tím víc daleko. Ubíjelo mě je takhle vidět, ubíjelo mě vidět
mámu a tátu, jak se od sebe pomalu vzdalují.

Sbalila jsem svou ruku v pěst, připravená hlasitě zaklepat na dveře.
Trochu jsem zaváhala, ale nakonec jsem byla donucena zaklepat už jen
kvůli té hnusné zimě, co venku panovala. Čekala jsem přede dveřmi
pouhých patnáct vteřin, než se otevřely.

„Love, miláčku! Kdes byla?“ vyhrkla mamka a za ruce mě vtáhla dovnitř.
„Jsi celá zmrzlá!“ položila mi dlaně na tváře, aby se ujistila, že
jsem opravdu tak promrzlá, jak tvrdila.

Ono nestačí, že se ke mně chová, jako by mi bylo pět, ještě k tomu se
cítím jako Anna z Frozen. Nandejte mi někdo rukavice, ať někoho
nezchvátím svým ledovým dotekem!

„Ne, to je dobrý mami,“ zavrtěla jsem hlavou, abych ze sebe setřásla
její ruce. „Jsem v pořádku.“ ujistila jsem ji a přidala přesvědčivý
úsměv.

„Pradě se po tobě stýskalo. Mňouká tady už od té doby, co jsem
přijela.“ informovala mě s důležitým výrazem ve tváři.

Hlavně, že mě ta malá sviňka nepřišla ani pozdravit.

„Dáš si něco k snídani?“ zakřičela na mě z kuchyně, do které před
chvilkou odešla. „Ne… měla jsem snídani s H- Malin!“ stačila jsem se
zarazit dřív, než jsem ze sebe vyhrkla jeho jméno. „Byly jste někde v
kavárně?“ zajímala se s úsměvem na tváři.

Právě si chystala svoji snídani v podobě míchaných vajíček a opečených
toustů. Tvářila se při tom tolik soustředěně, jako by to byla ta
nejdůležitější práce na světě. Vzpomínám si, když jsme ráno snídali
společně. Všichni jsme se sešli u našeho kulatého stolu, který stál v
kuchyni, a bohatě se najedli. Táta vždycky vyprávěl vtipy a my se tomu
s mamkou smály. Chybí mi tyhle úžasná rána.