Love /H. S. FF, CZ/

one - Love, my love

Harry

Love Lawsonová byla pro mě a pro většinu kluků ta nejhezčí holka na
škole. Možná proto, že měla ten nejhezčí úsměv a každý den zářila jako
sluníčko.

Ráno jsem ji vídal u její skřínky. Usmívala se na všechny strany,
zdravila její přátele a vůbec to vypadalo, že se do školy těšila.
Obdivoval jsem to na ní.

Se zájmem jsem ji pozoroval, aniž by mě zaregistrovala. Vlastně, nikdy
si mě nijak zvlášť nevšímala. Proč by taky měla, že? Kdo by si všímal
potetovaného kluka s věčně špatnou náladou a spoustou mindráků? Love
určitě ne.

Měla oči jen pro svého přítele.

„Čau, brácho," drknul do mě ramenem můj kamarád. Zubil se od ucha k
uchu a přetékal optimismem jako každé ráno. „Čau, Louisi," nezaujatě
jsem ho pozdravil.

Louis vyrazil do třídy, ale když viděl, že ho odmítám následovat a
pořád se dívám na ni, vrátil se ke mně.

„Pořád se sám sebe ptám, kdy nadejde den, až pochopíš, že na ni nemáš
a přestaneš tak zírat," zasmál se a zavrtěl nade mnou hlavou. Začínal
mi jít na nervy už teď.

„Nezírám," dal jsem oči v sloup. „No jo, no jo, tak už pojď," chytnul
mě za rukáv mé flanelové košile, za který mě násilně táhnul do třídy.
Nesnažil jsem se mu vykroutit, stejně už za chvilku začínala hodina.

Dotáhl mě až k zadní lavici, kde jsme spolu seděli. Bylo to daleko od
katedry, ale taky daleko od Love. Viděl jsem na ni jen, když jsem se
nahnul přes Louise. Což by ani tak nevadilo, kdyby se mě ten idiot
pokaždé nepokoušel shodit ze židle. Louis mě totiž hrozně rád shazoval
– a nejen ze židle.

„Přemýšlel jsi někdy o nějaký jiný holce než Love?" pošeptal mi Louis
do ucha. „Díval ses někdy jinam, než na Malinin zadek?" vítězně jsem
se usmál.

Malin byla naše spolužačka z Norska, na kterou měl Louis crush už od
prváku. Tedy stejně, jako já na Love. Až na to, že Malin s Louisem
každý den mluvila a občas spolu zašli i do kina, což bylo u mě a Love
naprosto nemožné.

„Někdy bysme si mohli dát dvojitý rande, ne? Vezmeš Love a-" „Docela
trapnej vtip, Tomlinsone," vysmál jsem se mu. „Zkazíš každou srandu..."
šťouchnul do mě a taky se zasmál.

Chtěl ještě něco říct, ale přerušilo ho zvonění. Právě jsme měli
hodinu literatury, která všechny nudila. Až na Love. Milovala dějiny
literatury a historické romány, které si taky často četla. Kromě
jiných knih jsem u ní vídával Malého Prince, což mě celkem překvapovalo.
Četla ho často, dokonce častěji než Obraz Doriana Graye.

Love pro mě byla jednou velkou záhadou, kterou, jak se zdálo, nemám
šanci rozluštit. Přesto jsem si ale dával falešné naděje, že s ní
jednou promluvím. Jednou...

„Sandersonová má dneska fakt slušivou halenku," pošeptal mi Louis se
zadržovaným smíchem, když se učitelka Sandersonová, otočila k tabuli.
„To jo, dneska je z ní úplná kočka," potichu jsem se zasmál.

„Něco vtipného, pánové?"

Najednou na nás zírala celá třída s učitelkou v čele.