Love /H. S. FF, CZ/

thirty six - Show

//V první řadě chci poděkovat LucyTolkien za manip Josefin a Harryho, který je úplně úžasný 😍. Děkuju moc!!//

Love

„Stejně si myslím, že tam jdeme dost brzo.“ zaprotestoval Harry,
kterého jsem za sebou posledních pět metrů spíš táhla. „Nejdeme.
Začíná to za dvacet minut.“ trvala jsem si na svém a trochu zrychlila
tempo.

Chtěla jsem se na školní tribunu dostat co nejdřív kvůli dobrým
místům. Počítala jsem s tím, že naši spolužáci, kteří fandí fotbalu
mnohem víc než já a Harry, přijdou co nejdřív a budou se snažit zabrat
místa co nejblíže u hřiště, aby dobře viděli. Možná by ty místa pro mě
nebyly tak důležité, kdyby to nebyl první zápas mého mladšího brášky.

„Možná není úplně dobrý, že jsme sem šli…“ zamumlal Harry, myslel
jsem, že jsem ho neslyšela. „Proč ne?“ nechápavě jsem se na něj
zamračila a na chvilku se zastavila uprostřed školní chodby, kterou
jsme právě procházeli. „Niall je kapitán protějšího týmu, což znamená,
že mu přijdou fandit jeho kumpáni a pokud si pamatuješ, tak jsme s
nima poslední dny trochu víc válčili.“ Harry se ironicky zasmál, bylo
na něm vidět, že se mu na zápas moc nechce. „A právě proto tam
půjdeme. Nebudeme před nima zdrhat jako nějaký padavky.“ tvrdohlavě
jsem si stála na svém a znovu se dala do kroku. „No fajn.“ povzdechl
si poraženecky Harry. „Ale mohli jsme si aspoň vzít ty vajíčka, jak
jsem navrhoval.“ zavtipkoval. „Jsi jako malej.“ zasmála jsem se jeho
vtipu.

Jakmile jsme se dostali na konec dlouhé školní chodby, ocitly se před
námi dveře, které vedly ven na školní hřiště s tribunami. Pohledem
jsem přelétla volná místa na sezení, kterých – přesně jak jsem
předpokládala – už moc nebylo.

„Posadíme se támhle,“ Harry kývnul hlavou k jediným místům blíže k
hřišti. Nechala jsem se jím za ruku vést až ke dvěma světle modrým
neobsazeným židličkám. K našemu štěstí z nich byl dobrý výhled na
hřiště, a tak jsem byla spokojená.

„Hele, tamhle je Zayn.“ ukázal Harry na kluka s havraními vlasy, který
nás sledoval. Zayn se usmál, jakmile zaregistroval, že se na něj taky
díváme, a zamával nám. „Škoda, že tu není ještě jedno volný místo.“
rozhlédla jsem se kolem sebe hledajíc prázdnou židli blízko těch
našich, ale žádnou jsem bohužel nenašla. „To bys celej zápas chtěla
poslouchat teplý rozplývání se nad tvým bratrem?“ koutky úst se mu
zkroutily do pobaveného úsměvu. „Nebuď homofob.“ přísně jsem se na něj
podívala a praštila ho do ramene. „Au! Na holku máš docela páru!“
předstíraně syknul bolestí a chytnul se za zasaženou část ruky. „Bože,
s kým to chodím.“ protočila jsem nad ním očima a vzápětí se zasmála.
„S nejúžasnějším klukem pod sluncem.“ samolibě se usmál a našpulil
rty, naznačujíc mi, že chce pusu. „To teda ani náhodu!“ řekla jsem
naoko naštvaně, i když jsem moc dobře věděla, že on ten nejúžasnější
kluk je.

Ale přece mu nebudu ještě víc zvyšovat ego, nechci, aby z něj bylo
něco podobného, jako je Niall.

„Vážně jsi právě teď popřela, že jsem úžasnej?“ svěsil koutky úst dolů
a tvářil se ublíženě. „Ale no tak,“ zamračila jsem se, přičemž jsem mu
dlaně položila na jeho tváře. „Nepopřela jsem to, protože moc dobře
vím, že úžasnej jsi.“

No dobře, trocha té chvály si přeci jen zaslouží.

„Ale ne úžasnější, než jsi ty.“ usmál se a natáhnul se ke mně blíž,
aby mohl naše rty spojit. Vznikl z toho jen krátký polibek, protože na
hřiště právě vkročil školní fotbalový maskot a oficiálně zápas
zahájil. Jelikož byl fotbalový maskot dinosaurus, vypadalo to celkem
směšně, když po hřišti neohrabaně pobíhal po domácku vyrobený kostým
zeleného t-rexe, ve kterém byl náš spolužák Barry.