Love /H. S. FF, CZ/

Thirteen - Isn't she lovely

Harry

Vysvětlovat mámě, že jste si domů nepřivedli vaši přítelkyni, ale
kamarádku ze školy a že má na sobě vaše oblečení jenom proto, že venku
zmokla, bylo nemožné a nekonečné, ale nakonec se mi podařilo se z toho
vykroutit.

Vypadalo to, že si Love s Gemmou padly do oka, jelikož se hned daly do
řeči, což bylo na jednu stranu dobře, ale na druhou jsem chtěl, aby se
Love bavila jenom se mnou. Možná to zní sobecky, ale myslím, že mi
dluží spoustu odpovědí, na které jsem čekal od chvíle, co se tu
objevila.

Samozřejmě, že jsem byl rád, když jsem ji našel stát přede dveřmi, ale
chybělo mi vysvětlení, proč si vybrala právě moje dveře. Vím, že se mi
chtěla omluvit, ale nemyslím si, že je to ten pravý důvod její
návštěvy. Nešlo mi do hlavy její milé chování, ani její zájem se se
mnou pošťuchovat při dělání palačinek, když vím, že mě stejně nemá
ráda a nikdy mít nebude. Ale přesto jsem věřil, že ke mně nechová
nenávist, ale ani lásku, což bylo znát na první pohled. Na rozdíl ode
mě.

To, co se mnou dělal její úsměv, bylo přinejmenším úžasné. Najednou
jsem se oprostil od všech starostí a myslel jen na ni. Celé to bylo
zvláštní. Miloval jsem to, ale zároveň i nesnášel. Měla nade mnou
kontrolu, aniž by o tom věděla.

„Love, potřebuju s tebou mluvit,“ vyrušil jsem ji z jejího rozhovoru s
Gemmou. Právě vedly zajímavou diskuzi o našich rádoby hodných
capartech.

Nečekal jsem na její odpověď, prostě jsem ji vzal za předloktí a
táhnul za sebou až nahoru do patra, kde jsem zamířil do svého pokoje.
Zavřel jsem za námi dveře pro případ, že by náš rozhovor chtěl náhodou
někdo odposlechnout.

„Udělala jsem něco špatně?“ vyhrkla ještě dřív, než jsem stačil
promluvit. „Ne. Jen mi dlužíš vysvětlení, proč ses mě rozhodla
navštívit a co tě nutí být na mě tak strašně milá.“ vychrlil jsem na
ni a sednul si na postel, abych se uklidnil a zbytečně na ni nezačal
řvát kvůli mojí nervozitě.

„Já vím, že jsem se k tobě chovala fakt hnusně,“ přisedla si těsně
vedle mě. „A proto jsem tu, abych to napravila.“ pousmála se a já díky
tomu zase roztál. „A taky…“ nedokončila větu a sklopila svůj pohled na
podlahu.

„Co taky?“ zamračil jsem se. „Taky jsem si zabouchla klíče a nemám kde
přespat…“ ironicky se zasmála. Tvářila se beznadějně, ale taky
nejistě, jako by čekala, že ji každou chvíli vypakuju ven na ulici.

„Ty sis zabouchla klíče?“ zazubil jsem se a kousnul se do rtu, abych
zadržel smích.

Celá tahle situace mi přišla nehorázně vtipná. Jediné, co mě
udivovalo, byla její rozhodnost zamířit přímo za mnou. Nedala přednost
Malin, ani Niallovi. Byl jsem to já, koho si vybrala.

„Jo… bohužel,“ zdvihla jeden koutek úst do polovičního úsměvu. „A
vybrala sis, že přespíš v Harryho hotelu,“ zazubil jsem se. „Nechtěla
jsem tě otravovat. Chtěla jsem se za tebou jen stavit a omluvit se ti,
ale pak jsem si zabouchla klíče a všechno bylo jinak. Nejdřív jsem
volala Malin, jenže ta mi to nebrala, takže jsem skončila tady, před
tvými dveřmi.“ pokrčila rameny a hodila po mně provinilý pohled.

Dobře, tak jsem byl až druhá možnost, ale pořád ještě si vybrala mě
místo Nialla.

„Kde jsou vůbec tví rodiče?“ zajímalo mě. „Oba dva jsou pryč. Domů se
vracejí vždycky na pár dní, práce jim zabere skoro celý týden.“ stále
se mnou nenavázala oční kontakt. „A bratr jel na chatu s kamarády,“
povzdychla si.