Bieber's Secret Girl(cz) ✔️

5. Část

Poté, co jsem se vrátila domů, jsem vůbec, ale vůbec nemluvila. Jednoduše jsem byla v šoku. Nemohla jsem včera být na koncertě, dnes si jít prostě koupit kávu, úplně náhodou se srazit s Justinem Bieberem, strávit s ním celý den a pak jej ještě zachránit před davem fotografů. Místo toho šoku bych měla prodělávat záchvat, nebo tak něco.

Mamka si od té doby, co jsem přišla domů, myslela, že budu nemocná. Táta tipoval, že jsem dostala pětku z nějakého testu a nechci to přiznat, jen má sestra Theresa si všimla, jak jsem rozladěná. Čekala jsem, že se to ve mně uklidní. Že se to uklidní po dvacetiminutovém spánku, který jsem vykonala po horké sprše. Neuklidnilo.

,,Tak to vybal, Kate. Co se stalo?" vyzývala mě Theresa, když jsme všichni seděli u rodinné večeře. Takový ten čas, kdy po dlouhém dnu všichni sedíme pohromadě a posloucháme den toho druhého, polemizujeme nad velikostí vesmíru, studujeme dějiny Egypta, a tak normálně.

Však to znáte... Upřímně doufám, že ne, protože jinak byste byli zralí na psychiatrickou léčebnu tak, jako jsme my.

,,Nemá cenu to vysvětlovat. Stejně mi nebudete věřit." protočila jsem očima. Nemám ráda, když někdo řeší moje osobní věci. A ještě víc mi vadí, když se v tom dotyčný vyžívá, obzvlášť Theresa. Stejně je jí to jedno. Jen se chce hádat.

,,Tak to zkus. Co je tak zajímavého? Vypadáš, jakoby ti ulétly včely." snažila se být vtipná.

,,Dnes jsem potkala Justina Biebera a jsme přátelé." řekla jsem a Theresa najednou propukla v nezastavitelný smích. Mamka Theresu drbla do ramene, aby přestala. Stejně to nepomohlo. Měla jsem nachystanou skvělou poznámku, ale vyrušilo mě cinknutí telefonu. Zpráva?

Od: Neznámé číslo:
Ahoj, je tohle telefon Kathryn Sparksové?

To má být vtip?

 Pro: Neznámé číslo:
Ano. Kdo se ptá?

Od: Neznámé číslo:
Dobrý, opsal jsem si číslo správně. Ahoj, tady Justin. Chci ještě jednou poděkovat za záchranu a zeptat se, jestli se zítra uvidíme.

,,Kate. Kate! Kathryn, okamžitě polož ten telefon a vnímej. Kdo ti napsal?" do reality mě probraly mamčiny prsty, luskající před mým obličejem. Počkat, co?

,,Cože jsi říkala?" zeptala jsem se zmateně a probodla pohledem Theresu, která se mohla smíchy snad i pozvracet.

,,Kdo ti píše?"

,,Nikdo."

,,Kdo nikdo?" naléhala.

,,Mami!" protočila jsem na ni očima a zvedla se od stolu.

,,Nikam neodcházej a sněz si večeři." otočila se po směru mé chůze, ale mně to bylo stejně jedno.

,,Věcem, který se momentálně dějou v mým životě, nevěříš, nemám už hlad a jsem unavená, takže si půjdu lehnout. Dobrou." odbyla jsem je a zmizela z kuchyně. Po schodech jsem se dostala do patra a padla na postel do svého pokoje.

Vím, nezasloužili si to, ale radši jim někdy Justina představím osobně, než se s nimi hádat, že mám svůj svět a že jim lžu.

Pro: Justin:
Nemáš zač. Zachraňování celebrit v úzkých je moje superschopnost, víš. Normálně to dělám jen v noci, ale když už jsem tě viděla. Navíc ti to dlužím za dnešek. Jinak bych tě zítra určitě ráda viděla, ale nezapamatovala jsem si cestu.

Od: Justin:
V tom bych neviděl problém. Pokud ve mě máš aspoň kousek důvěry, řekni mi, prosím, znovu, kde bydlíš a já si pro tebe přijedu. Aspoň budeš mít možnost se jako první projet v Berušce.

Prej ,,Já si pro tebe přijedu". Nějakej majetnickej, ne?

Nemohla jsem uvěřit tomu, co čtu. On se chová tak normálně? Já myslela, že to byla jen půldenní přetvářka.

Pro: Justin:
Nejsi nějakej majetnickej? Manning 206, L.A. Kdo je Beruška?

Od: Justin:
To jsi mě ještě nezažila opravdu majetnického. Budu tam. Mé nové auto. Budeš první, kdo v ní bude sedět.

Pro: Justin:
Dobrá tedy. Dobrou, pane ,,honí mě fotografové" Bieber.

Od: Justin:
Dobrou Sparksová.