Bieber's Secret Girl(cz) ✔️

29. Část

,,Justine. Vstávej. Jdeme běhat?" hladím Justina po tváři a snažím se ho probudit.

,,Hmm, jo. Ještě pět minut." otočil se na druhou stranu a víc se zakryl peřinou.

,,Když se mnou půjdeš běhat, můžeš si mě pak svázat a nebo si mě vzít zezadu." zašeptala jsem mu do ucha.

,,Kde mám tenisky!!!" vyběhl z postele snad ještě se zavřenýma očima.

,,Idiot." zasmála jsem se. Opravdu si myslí, že bych něco takového podstoupila? No ikdyž...

,,Dělej, Kate!!!" uchechtla jsem se a šla se obléct. Dole jsem vypila vodu a obula si tenisky. Vyběhli jsme z domu a běželi někam za Calabassas do přírody.

,,To s tím sexem si nemyslela vážně, co?"

,,No, tak na půl." podívala jsem se na něj, ale naštěstí nevypadal moc naštvaně.

,,Zítra je to předávání?"

,,Jo, je. Máš nějaký šaty?"

,,Kluci od vás z týmu mi něco posílali za fotku. Prý zítra přijdou."

,,Šaty nebo kluci?" zasmála jsem se.

,,Šaty, Justine. Šaty přijdou."

Po asi hodině střídavého běhu a chůze jsem už nemohla.

,,Vím, že máš výdrž, což mi dokazuješ i jinak, ale já už zatraceně nemůžu. Mohli bychom se vrátit?" předklonila jsem se a opřela se o kolena.

,,Připadá mi to, nebo jsi nějaká perverzní?" zasmál se mi.

,,Nejsem." udělala jsem provokativní úsměv. Jo, jsem.

,,Tak pojď. Půjdem zpátky."

,,Jo. Musím se ještě učit na maturitu."

,,Ježíš, vždyť ses už učila." chytl mě Justin za ruku a fňukl.

,,Ale málo. Jestli to chci zvládnout, musím se snažit, víš?" uchechtla jsem se.

***

,,Tak já budu ve zkušebně, kdyby něco." dal mi pusu na čelo.

,,Jojo. Já půjdu asi na zahradu." řekla jsem a s hromadou sešitů a učebnic odešla na verandu pod střechu, kde bylo příjemně teplo a hlavně prostor.

,,Děkuju moc, Barbaro." usmála jsem se na ni, když mi ven donesla džbán s vodou, citrónem a mátou.

,,Není zač, má milá." ponořila jsem se do učení a snažila se něco našrotit.

***

Najednou jsem uslyšela zvonit telefon. Kde sakra je?

,,Mami?" řekla jsem, když jsem přijala hovor.

,,Ahoj, Kate. Tak ráda tě zase slyším. Dlouho jsme se neviděly."

,,Já vím mami, promiň. Bylo toho moc."

,,Neomlouvej se. Taky jsme teď neměli čas. Theresa se odstěhovala do New Yorku a my jsme nakonec koupili ten dům ve Ventuře. Ten náš už je prodaný za 300 000 dolarů. 115 000 je tvých. Poslali jsme ti je na účet a taky jsme převedli peníze z tvého dětského spořícího účtu, který jsme založili asi ve tvých 9 letech a přidávali ti tam peníze do života. Už je ti 18, takže jsme účet zrušili a peníze převedli na tvůj běžný účet." nestačila jsem se divit.

,,Páni, mami. To je ale nějak moc. Já ty peníze nepotřebuju. Vemte si je a cestujte třeba, nebo..." skočila mi do řeči.

,,Ne, Kathryn. Jsi celý náš svět. Peníze si nechej a šetři na něco, co si dlouho přeješ."