Bieber's Secret Girl(cz) ✔️

12. Část

Byla jsem tak natěšená na překvapení, co mi Justin nechtěl prozradit, že jsem mu vytáhla palačinky, co jsme dělali a nechala ho s nimi v obýváku. Odběhla jsem do pokoje, abych se převlékla. Co si ale obléct? Kam pojedeme?

Nakonec jsem na sebe hodila jen džíny a bílé off-shoulders tričko, které mělo krátké rukávy.

Justin, jak vidno, snědl všechny palačinky a myslím, že by na té obří pohovce únavou i usnul, kdybych na něj ovšem neskočila.

,,Kam jedeme? Kam jedeme?" byla jsem zvědavá, ostatně jako vždycky.

,,Dozvíš se." mrknul na mě a zvedl se, že se půjde obout. Akorát já se z něj odmítala zvednout, takže mě ze sebe musel shodit. Zasmála jsem se, v předsíni si nazula balerínky a následovala Justina k autu.

,,Prosím tě, tady máš můj telefon. Zapni mi Bluetooth a připoj mě k autu, já budu radši řídit." zasmál se, když mi podával jeho mobil.

Telefon se spojil s autem a místo rádia se na dotykové obrazovce objevily funkce telefonu.

Justin očima přeskakoval z vozovky na obrazovku a když jsme shodou okolností zastavili na semaforech, které tady v L.A. trvají snad věčnost, překlikl na kontakty a zmáčkl ,,Zavolat - Silvia". Autem se chvíli ozývalo vyzvánění a poté energický dívčí hlas.

,,No nadrááár."

,,Nazdááár, Silv," vesele odpoví Justin a zasměje se ,,tak už jsme na cestě. Zavolala jsi všechny?" zmateně jsem se na něj podívala, protože nesnáším, když se dva lidé o něčem baví a já nevím, o co jde.

,,Jo, neboj. Kadeřnice ale říkala, že to stihne až tak za dvě hodiny. Stacy Boulangová už tu je a..." skočila jsem jí do řeči.

,,Počkat, počkat. Ta Stacy Boulangová? Ředitelka Victoria's secret?! Ta Stacy?!" Justin se zasmál.

,,Ano, přesně ta, Kate. Všechno se dozvíš, neboj."

,,No, kdo dál. Čekali jsme na Adama, ale ten dnes nemůže, tak to jí prostě řekneš ty, nebo my, to není důležité. Jinak Kate je myslím chytrá dost, takže to nebude potřeba. I když, baví se s tebou, tak nevím." zasmála se Silvia a já s jí. Justin jen ironicky protočil očima.

,,Dobře, díky. Za chvíli jsme tam." típl hovor.

•••

,,Justine, co se děje?" hodím po něm nechápavý pohled, když vejdeme do neznámého domu a seběhne se ke mně asi pět lidí a začnou mě vřele objímat. Samozřejmě jim objetí oplácím a zanedlouho jsem odtažena do velkého obýváku. Posadí mě do křesla a všichni si stoupnou naproti mně. Justin, Stacy Boulangová, Justinův manažer Scooter, nějaká blondýnka a pak ještě dva kluci.

,,Takže, Kate. Rozhodli jsme se, že tě dnes trochu zasvětíme do toho, jak to tu chodí. Abys nikde nemusela číst trapné titulky se svým jménem a hlavně, aby oni neměli příležitost něco takového psát." řekl mi Scooter.

,,Já jsem Silvia, ahoj. Ještě přijde jedna holčina a uděláme ti vlasy, jako takový dárek k narozeninám. Navíc ten melír je dávno odrostlý a nic takového se už nenosí." zasmála se a já jí musela dát za pravdu. Jsem prostě moc líná se objednat ke kadeřnici, takže se mi to hodí.

,,Já jsem Lucas a tohle je Jake." ukázal vysoký černoch na druhého vysokého černovlasého kluka s modrýma očima. Musela jsem se zakousnout do rtu.

,,Tak hele, hele!" stoupl si Justin před Jakea a udělal žárlivý obličej.

,,Ale no tak," zasmála jsem se ,,nic jsem neudělala." vyplázla jsem na něj jazyk a posunula ho zase na kraj, abych měla na Jakea lepší výhled.

,,My dva ti budeme radit s šatníkem. Jsme pořád na telefonu, takže budem v kontaktu. Buď ti něco pošleme domů, nebo ti minimálně jeden z nás napíše, co by bylo vhodný si obléct a tak dále." promluvil tentokrát Jake.

,,Já jsem Stacy," vřele se usmála TA Stacy ,,dnes tě naučím, jak bulvár ignorovat, jak správně chodit a nemuset být nervózní z jejich přítomnosti. Prostě se pak nebudeš muset bát, že třeba zakopneš nebo něco podobného. Dodáme ti trochu sebevědomí na podpatcích."

Tak jo. Myslím, že se dnes budu těšit do postele. Moc moc těšit.

•••

,,Neutahal jsem tě dnes moc?" zasmál se Justin, když zastavil v deset večer před mým domem.

,,Ty? Vždyť ty jsi snědl půlku pizzy, v půlce toho celého divadla jsi usnul a při jezení zbylé půlky, kterou chtěl sníst Scooter, ale já ji před ním ubránila, jsi byl nepříjemný a rozespalý. Spíš jestli oni neutahali tebe." zasmála jsem se s promnula si unaveně oči.

,,Tak hele, o mně nebyla řeč."

,,Jo, fajn. Jsem trochu unavená, ale stálo to za to. Mám nový vlasy a spoustu užitečných rad." usmála jsem se a odepla si pás.

,,Dobrou, Květinko," stáhl ještě Justin okénko.

,,Dobrou." naposledy jsem mu zamávala a při odemykání dveří jsem si představovala, jak padám do své měkké postele a byla připravená se jí dnes v noci celá oddát.

•••

Díky Stacy se teď už nemusím schovávat, protože vím, co a jak. Navíc o mně všichni vědí. Tak nějak to taky vypadalo celý další týden. Akorát, že se to trochu vymklo z rukou a nabralo to gigantických rozměrů. Každým dnem přibývalo lidí, kteří věděli, kde bydlíme a evidentně se nehodlali zdržovat s žitím svých vlastních životů.

Taky má rodina je už z toho na prášky. Už jsem se kvůli tomu párkrát pohádala s tátou. Je to čím dál horší.

Ráno se opět probouzím na mámin křik.

,,Oni jsou už i pod našimi okny! Bene, okamžitě s tím běž něco udělat, nebo na ně zavolám armádu!" vzteká se mamka a když přiběhnu dolů podívá se na mě velice zvláštním pohledem.

,,Přesuňte se prosím za branku. Toto je soukromý pozemek." zakřičím a zavírám dveře. Kupodivu to pomohlo a za pomoci policejní hlídky se všichni buď přesunuli za plot, nebo jim můj výstup stačil a odešli.

,,Kathryn, pojď sem." zavolá na mě táta. Ajaj, řekl mi celým jménem. To není dobré.

,,Víš, říkali jsme si s maminkou, jestli jsi už nepřemýšlela o změně bydlení. Už je ti 18 a my jsme se bavili o tom, že bychom se přestěhovali do míň rušného městečka, samozřejmě blízko L.A. Peníze za dům bychom si nějak rozdělili, abys měla ještě něco navíc do začátků." usmál se táta, ale bylo vidět, že je to falešný úsměv. Zamlžilo se mi před očima.

,,Zničila jsem vám život," zamumlala jsem ,,je to moje chyba.".

Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi právě řekl. Je to všechno moje chyba. Mohli mít krásný dům, poklidný život a já to všechno zničila. Mamka ke mně přišla a objala mě.

,,Zlatíčko, nemůžeš za to. Jen už to pro nás bude lepší a víc klidu." snažila se mluvit klidně, ale bylo poznat, že doufá, že nevybouchnu a neudělám scénu.

Neměla jsem to v plánu.

,,Kdy se stěhujete?" zeptala jsem se a tupě zírala na hrnek na stole.

,,Vlastně ještě nevíme, teprve se pojedeme na jeden dům podívat. A taky jsme doufali, že půjdeš s námi." řekla máma nadějně.

,,To nejde. Za prvé byste si vůbec nepomohli a za druhé by to byla ztráta času. Budu si muset najít něco svého, promiňte." sklopila jsem pohled a chtělo se mi brečet nad představou, že se musím v 18 odstěhovat od vlastních rodičů. Tohle sis vybrala. Vybrala sis život s Justinem Bieberem.

,,Ale Kathryn, vždyť..." chtěl táta nějak pokračovat, ale já to nemohla slyšet. Prosím, nezhoršujte to.

,,Ne, tati, copak to nevidíš?! Zničila jsem vám život! Teď nemáte žádné soukromí. Jak si můžeš myslet, že tam by to bylo lepší? Nebylo. Najdou mě. Vždycky." zkousla jsem si ret a vydala se nahoru do pokoje.

,,Fajn!" zavrčel a urazil se. No bezva. Teď jsem se s nimi ještě pohádala. Víkend začíná vážně úžasně.