Kate seděla zády ke dveřím z kuchyně a čelem k oknu. Zamyšleně koukala z okna a hrála si s příborem, ležícím na stole.
Po nekonečném čekání bylo naše jídlo konečně hotové. Dostal jsem na tác naše pití a šel se mnou i Marcus, který nesl jídlo. Sebevědomě jsem si to kráčel ke stolu, ale čím víc jsem se přibližoval, má nervozita stoupala a já začal zpomalovat, až jsem úplně zastavil.
,,Jdeš první." zašeptal jsem Marcusovi, který se jen uchechtl a rozešel se ke stolu.
,,Jedny špagety, sklenka vína a připitomělý přítel?" řekl Marcus a Kate se na něj zmateně podívala.
,,A to víno?" zeptala se Kate, když před ni Marcus položil jídlo. Marcus luskl a já jsem dal před Kate sklenku jejího vína.
Když jsem ovšem chtěl ruku stáhnout pryč a promluvit, chytla ji a vyhrnula mi rukáv od saka, kde bylo vidět mé tetování.
,,No to si děláš srandu." její hlas byl chladný, až jsem se lekl, jestli to nemyslí náhodou vážně.
,,Překvapení." nervózně jsem se zasmál.
,,Hmm." zvedla opovrženecky hlavu a založila si ruce na prsou. Hlavu měla natočenou na mou stranu.
,,Nebuď uražená." dal jsem jí rychlý polibek na rty. Nestihla zareagovat, protože měla zavřené oči, ale hned, jak jsem se odtáhl, otevřela oči a zamračila se.
,,Budeme teda jíst?" projela pohledem Marcuse a ten položil můj talíř na stůl a poté, co jsme si vyměnili nervózní pohledy, jsem se usadil také. Kate začala jíst jakobych tu nebyl. Nejsem na ni naštvaný. Ona má právo být naštvaná, ale jen to hraje. Určitě.
•••
,,Chci domů." prohlásila Kate poté, co dopila druhou sklenici vína.
,,Ale... " chtěl jsem začít, jenže mě přerušila.
,,Co ale." opřela se do židle a sice už byla najezená a nevypadala tak arogantně, ale stejně z ní šlo poznat, že vůbec nemá zájem slyšet, co jí chci říct.
Tohle jsem posral. Na plné čáře.
,,Dobře, půjdeme." řekl jsem a zvedl se od stolu, když v tom jsem uviděl, jak ke mně jde rychlým krokem Marcus.
,,Justine, přeparkovali jsme tvé auto před restauraci, když jsme viděli, že už dojídáte, ale někdo z hostů musel poslat zprávu, že tu jsi, a teď je venku plno fotografů." řekl a mě polilo horko a ozvala se má klaustrofobie.
,,Co se dá dělat." konstatoval jsem.
,,Chtěl jsem auto odvézt zpět dozadu ke kuchyni, ale už jsem se k němu nedostal, je jich tam moc."
pohled kathryn
,,Máme takový menší problém." řekl Justin, když se vrátil ani nevím odkud.
,,Venku je bulvár. Budeme to muset nějak zvládnout." podíval se na mě a já si povzdechla.
,,Nějak to uděláme." usmála jsem se na něj, on mi podal ruku a šli jsme se rozloučit.
Poděkovali jsme Marcusovi za jídlo a Justin zaplatil.
,,Připravená?"
,,Jako nikdy." řekla jsem a Justin otevřel hlavní dveře.
Okamžitě nás oslepila spousta blesků a ze všech stran na nás křičeli různé otázky. Justin mě chytl za ruku, abych se mu neztratila a dotáhl mě k autu, které odemkl a ja za sebou okamžitě zabouchla dveře, čímž se vše o trochu ztišilo.
ČTEŠ
Bieber's Secret Girl(cz) ✔️
FanfictionPROBÍHÁ KOREKCE Pokroutil hlavou a znovu mě přimáčkl na zeď. ,,Nikdo o tobě nesmí vědět. Nikdo!" ••• Je jen moje. Chci chránit její soukromí. Chci, aby si užila život. Musím ji ochránit před celým světem. Co se stane, až mě málem zabijou? Nebo doopr...