Bieber's Secret Girl(cz) ✔️

Část 46✔️

Teď mě tak napadá, že odejít z nemocnice pro věci domů nebyl nejlepší nápad.

,,Kate, co je s Justinem?"

,,Má rakovinu?"

,,Jaktože nejste mrtví?" Už jsem ty pitomé otázky nemohla vydržet. Novináři nemají soudnost.

,,Pochopte, že vám nic neřeknu. Oficiální prohlášení má na starost Justinův manažer Scooter Braun. Obraťte se na něj. Děkuji" procpala jsem se k autu a nasedla. Po půl hodině jsem dojela domů a auto nechala stát před domem. Ihned jsem se vydala do ložnice a vytáhla cestovní tašku.

,,Esther! Miláčku! Pojedeš se mnou? Ano? Tak fajn" když jsem scházela schody, přimotala se mi pod nohy moje druhá láska a snažila se upoutat mou pozornost. Připnula jsem jí vodítko a vydala se zpět do nemocnice.

Justin spal. Potichu jsem zavřela dveře od pokoje a věci položila na stoleček, vedle křesla. Vzala jsem Esther do náruče a pomalu šla k Justinovi. Když Esther spatřila Justina, začla radostně štěkat a to Justina probudilo. Začala mu olizovat tvář a Justin se smál.

,,No je to páneček, Esther?" smála jsem se taky.

,,Chybělas mi holka." vzal si ji a začal ji objímat.

,,Dobré poledne. Omlouvám se za vyrušení, pane Bieber, ale nesu Vám oběd" přišla do pokoje sestra a položila oběd Justinovi na nohy.

,,Já si ji vezmu, ty jez." usmála jsem se a vzala si Est na ruce. Posadila jsem se vedle Justina a hladila Esther. Justin se netvářil moc nadšeně, když konzumoval obsah tácu, ale doufám, že věděl, že bych ho to donutila sníst, takže to do sebe nějak nacpal. Potřebuje jíst, ať je to cokoliv.

Povídali jsme si celé odpoledne a Justin už vypadal, že za chvíli usne uprostřed věty, takže byl čas spánku.

,,Justine, zítra ráno už jdeme domů, prospi se" pohladila jsem ho po ruce. Esther spala už dávno v křesle opodál. Opřela jsem čelo o rám postele a chtěla usnout.

,,Kate," pohladil mě Justin po hlavě ,,tohle nejde. Běž se vyspat domů, prosím" naléhal

,,Stejně bych tam bez tebe neusnula." protestovala jsem.

,,Tak si lehni ke mě. Nenechám tě v téhle pozici usnout" začal se nadzvedávat a posouvat na posteli.

,,Jussi, to nejde"

,,Ale jde. Stejně mi nic už není. Jsem tu zbytečně. Pojď, pojď" pobídl mě rukama a zaculil se.

,,Fajn, fajn, ale musíš si odpočinout" sundala jsem si mikinu a lehla si k Justinovi. Políbila jsem ho a uvelebila se na jeho hrudi. Mírně jsem se zachvěla z jeho intenzivní vůně. Jsi jako puberťačka.

,,Děje se něco?" zarazil se.

,,Ne, jen si mi chyběl a taky...i přesto nemocniční prostředí strašně krásně voníš. Skoro 3 týdny jsem tu vůni necítila a zjistila jsem, že jsem na ní závislá" řekla jsem a opět mu přivoněla ke krku. Justin se zasmál a upěvnil stisk na mých zádech.

,,Však počkej až budeme doma, ani nevíš, jak jsem se bál, že už si nikdy nezašukám" uchechtl se.

,,Justine!" bouchla jsem ho do hrudi a snažila se nesmát. To je sprosťák.

,,Promiň, teda. Ani netušíš, jak jsem se obával, že už do tebe nikdy nezasunu"

,,Justine!" To si dělá srandu, ne?

,,Fajn, fajn. Ani netušíte, slečno Sparksová, jak jsem byl zklamán, že Vás již nikdy nepomiluji. To bylo lepší ne?" zasmál se Justin.

,,Panebože, jsi opravdu idiot," uchechtla jsem se