Vzbudila jsem se tak před hodinou. No, před hodinou. Jsem vzhůru celou noc, neskutečně mě bolela hlava. Jen jsem tak slabě pospávala. Naštěstí už mě nebolí.
Na chvilku jsem odvrátila zrak od televize na strop.
Přemýšlela jsem o tom všem. O tom, že jsem si za ten posranej volant prostě neměla sedat.
Vím, že za mě "odpovídal" alkohol, protože jako střízlivý člověk, bych nikdy neřekla, že zrovna já si sednu opilá za volant.
No, každopádně jsem ráda, že všechny žijeme. Málem jsem nás všechny zabila. Jsem ráda, že jsem z toho apson vyvázla nejhůř. Aspon si budu víc vážit života a nikdy už si nebudu sedat ožralá za volant.
Holky tady včera na večer byly. Em mi řekla, že to vzala na sebe a že se todle všechno řešit vůbec nebude, takže to vlastně dopadlo uplně nejlíp jak jen mohlo.
Když jsem takhle přemýšlela, přišla mi zpráva.
Natáhla jsem se sice těžko, ale přece, pro mobil na stolek co mám vedle postele.
Vzala jsem ho a odemkla ho.
Á, Justin.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
