Fucking Bieber

Potřebovala jsem tě

Kristen

Zůstala jsem stát na místě jako opařená. Nevěděla jsem jestli za ním jít, jestli od sud utéct. Nevěděla jsem nic.

Navzájem jsme se koukali do očí a přemýšleli jsme co asi tak udělat.

Měla jsem se za ním rozběhnout,  skočit mu kolem krku a už ho nikdy nepustit? Nebo jsem měla nechat jeho, aby za mnou přišel a objal mě?

Nebo jsem snad měla za ním jít a profackovat ho, že se na mě vykašlal?

V hlavě se mi honily myšlenky, nohy se mi třásly a očima jsem vůbec nehýbala. Prostě jsem měla zrak upřeně na něm.

Zkazím něco, když za ním přijdu? Nebo co by se stalo, kdybych utekla?

A zase... zase přišly další otázky a myšlenky.

Ale rozhodla jsem se. A snad i správně...

Nádech, výdech...

Justin

Stál jsem proti ní. Koukali jsme si vzájemně do očí.

Víte co mi furt vrtalo hlavou?

Proč je tady? Vždyť má být mrtvá a to ještě v LA.

A teď ji vidím v New Yorku a živou.

Doprdele jak?

Rozhodně na tom byla jako já. Znám ji a vím jaká je. Určitě přemýšlela co udělat stejně jako já.

V tom jsem, ale viděl jak se ke mě přibližuje.

Buď teď a nebo už nikdy.

Proto jsem se nadechnul vydechnul, přivřel jsem oči a šel k ní stejně jako ona ke mě.

Celou cestu co ke mě šla se koukala do země.

Já, ale musel koukat na to jak krásná je.

Vždycky byla krásná! Ale teď? Teď předemnou stála sebevědomá, vyspělá, nádherná a cílevědomě Kristen!

Už z ní nebyla holčička nebo spíš holka jako, když jsme spolu byli.

Teď je z ní žena!

Nevěděl jsem co ji říct.

Zastavila těsně předemnou a pohled odtrhla ze země na mě.

,,Kristen" zašeptal jsem.

Viděl jsem jak byla vyděšená? Možná to není to správný slovo.

Byla taková nejistá. Jakoby si myslela, že před ní nestojí Justin, ale cizí člověk. A takovýhle pohled měla vždy, když ji někdo zklamal.

,,Kde jsi celou tu dobu byl?" Její oči se začaly lesknout.

,,Spíš kam ty jsi zmizela"

Nadechl jsem se.

Cítil jsem jak se její dech třásl.

,,Máš být mrtvá" řekl jsem, aniž bych si uvědomil co vůbec říkám.

Nechápavě a zdrceně se na mě podívala.

,,Mrtvá?" Vydechla.

Vůbec jsem nevěděl co ji říkat. A přitom toho bylo tolik co jsme museli probrat. Co jsme museli vyřešit a co si museli říct.

Jenže jsme se nějak nedokázali pohnout.

Spíš jsme pořád ani jeden nechápali, že teď tady proti sobě po 3 letech stojíme.