Fucking Bieber

Co se s tebou stalo?

Kristen

,,Ještě jednou přijedeš pozdě a přísahám, že tě vyrazím!" Zařval na mě Alex, když jsem došla do práce.

,,Já, ale..." nedořekla jsem to.

,,Mlč a padej se převléknout. Nebudu kvůli tvé nedochvilnosti rušit už třetí focení" odseknul mi a odešel s těmito slovy.

,,Idiote" zašeptala jsem si sama pro sebe. Scházelo by, aby mě ještě slyšel.

**
,,Co se s tebou stalo Kristen?" Zeptal se mě na zpáteční cestě po focení Alex.

,,Co by se se mnou mělo stát?" Odvrátila jsem zrak od okýnka z kterého jsem skoro celou cestu koukala na něho a nadzvedla obočí.

,,Měsíc co měsíc se chováš jinak. Do práce jezdíš o skoro hodinu dýl. Tak se ptám co se ti stalo nebo co ti kdo udělal. Protože, když si tu začala pracovat byla jsi jiná" vysvětlil.

,,To je možná proto, že makám nonstop jak debil. Každý den desítky focení, přehlídek, každý den volají agentury, musím mít pokaždé jiný makeup i outfit, do toho mám přítele, kterýho neskutečně miluju a ještě musím chodit do práce o víkendech, jíst podle diety nikdy se nestihnu za ten den pomalu najíst a do toho ještě mám podle tvého názoru chodit do posilovny, abych byla ještě hezčí a lepší. Tak to se omlouvám, ale tohle už psychicky a už vůbec ne fyzicky úplně nezvládám. Nejsem robot" ukončila jsem svůj monolog a zároveň pokrčila rameny.

Po chvilce mlčení začal mluvit dal: ,,Kristen, já chápu, že je toho hodně a je to namáhavý všechno to stíhat. Ale jednou jsi si to vybrala tak podle toho makej"

,,Makat? Makám furt jak kréten. Já už ani nevím co to slovo odpočinek je" vykřikla jsem přes celý auto.

Alex bez jakéhokoliv slova zaparkoval před naší agenturou a vystoupil.

Na nic jsem nečekala a taky jsem vylezla.

Mezitím co jsem zavírala dveře od auta jsem se mu dívala do očí.

Bez jakýchkoliv emocí a slov jsem běžela dovnitř a rovnou si to namířila k výtahům.

Nutně jsem potřebovala mluvit s Rayenem.

Jo, jsem na něm příšerně závislá. Když myslím příšerně, myslím to smrtelně vážně.

Kdybychom nemuseli chodit do práce ležela by jsem s ním jenom v posteli a nehla bych se od něj ani na minutu.

Nastoupila jsem do výtahu, zmáčkla číslo 5 a vyndala telefon z kabelky.

,,Kristen?"

Vydechla jsem.

Když jsem říkala, že potřebuji slyšet jeho hlas, myslela jsem to tak, že opravdu potřebuji.

Když jsem ho uslyšela jakoby kousky, které ve mě chybí zaplnil. Jako kdyby moje uši slyšeli něco úžasného co ještě nikdy předtím, ale zároveň tento hlas poslouchají dokola a dokola. Jako kdybych byla jenom třičtvrtina a on ta čtvrtka.

A to co jsem potřebovala jsem dostala.

,,Lásko" řekla jsem a vyšla z výtahu.

,,Copak se stalo?" Řekl trošku starostlivě.

Nikdy mu z práce nevolám. Ale dnešní rozhovor s Alexem mě celkem vzal.

Proto měl asi obavy.

,,Nic se nestalo jen volám, protože, protože..." okrem toho, že jsem chtěla slyšet jeho hlas nebyl žádný jiný důvod proč mu volám.

,,Protože jsem tě chtěla slyšet, proto"