Fucking Bieber

Kde sakra je?

Kristen

*o týden později*

,,Děkuju Jess, že mě dokážeš vždycky někam vytáhnout" usmála jsem se na ni, když jsme vyšly z kina v, kterém jsme seděly pomalu dvě hodiny.

,,To je samozřejmost, kočko. Příště to zopakujeme. Teď už, ale musím běžet" ukázala na pravý směr,  na který se po našem rozloučení vydala.

Já se samozřejmě vydala na druhý směr.

Měla jsem dojít za dlouhý chodník a poté zahnout do takový malý uličky, kde by mně měl vyzvednout Justin.

Bylo něco kolem osmé večer. Zima pomalu, ale jistě stoupala. Všude svítila světla od aut, a po boku silnic velký lampy.

Šla jsem v menším davu lidí, kteří stejně jako já vyšli z kina.

Vzala jsem sluchátka z kabelky. Chtěla jsem apson na chvíli vypnout, abych byla jenom já a hudba.

Nic víc, nic míň...

Pomalu, ale jistě už jsem opouštěla hluk lidí.

Zahla jsem do uličky. Teď už jsem opravdu byla jen já, hudba a pouliční lampy, které svítí jen, aby se neřeklo.

Přešlapovala jsem z místa na místo čekajíc kdy už konečně přijede.

Stala jsem tam tak deset minut. Když se konečně řítilo auto.

Čím blíž bylo, tím víc jsem poznávala, že to není auto Justina.

Byla to velká černá dodávka.

Samozřejmě jsem si vzpomněla na horory a samy detektivky kde černý dodávky hrají většinou velkou roli.

Roli vrahů, magorů a vražd..

Zrak jsem sklopila k zemi. A modlila jsem se, aby dodávka nezastavila.

Marně.

Jediný co jsem si pamatovala? Chlapy, bolest, strach, nechutný řeči, bezmoc, stres, znovu bolest a tmu...

Justin

,,Půl desátý. Kde doprdele je" Vyjekl jsem, když už jsem se asi tak po desátý koukl na mobil.

,,Zavolám ji" vydechl jsem a hledal ji v kontaktech.

Láska❤ zmáčkl jsem na tento kontakt a čekal až bude zvonit.

Jedno pípnutí. Nic. Druhý pípnutí. Znovu nic. Třetí, čtvrtý, pátý, šestý... nic.

Mobil jsem odtrhl od ucha a naštvaně hovor ukončil.

,,Doprdele Kristen" hodil jsem hlavou do volantu.

Zhluboka jsem dýchal.

Znovu jsem vzal telefon a začal ji znovu volat.

Marně.

Vystoupil jsem z auta. Musím ji najít.

Prasknul jsem dveřma od auta a rozešel se ke kinu.

Když jsem tam došel, bylo zavřeno.

Jediný co se v tomhle víru velkoměsta dělo? Jezdili auta. Lidi jakoby se vypařili. Nikdo  nikde nebyl.

Už jsem nebyl naštvaný. Naštvanost vyměnil strach.

Když jsem se znovu vracel k autu. Na zemi jsem viděl něco ležet.

Přešel jsem k tomu blíž.

Rozklepal jsem se, když jsem zjistil, že to byl mobil ze sluchátky.