Ve znamení draka

25 | Učitel

Po Ronyho šokujícím polibku přišlo další překvapení v podobě Kierana, který stál kousek od dveří zakrytý pouze ručníkem, co měl kolem pasu. Jeho tělo se lehce lesklo, zřejmě právě vylezl ze sprchy. Vlasy měl vlhké a svaly naběhlé. Po ráně nebylo ani stopy, to bych měl brát jako úspěch, ale aktuálně to nešlo. Tím spíš ne, když se na mě díval jako na zjevení.

„Omlouvám se!" vyrazil jsem ze sebe a zakryl jsem si oči rukama. Chtěl jsem se chovat jako odvážná a vyspělá osoba, ale to nebylo v takové situaci možné. Z bláta do louže - to vystihovalo mou aktuální situaci. Nejraději bych se propadl do země. Nebylo moudré tam vtrhnout ve snaze se schovat, bylo to narušení Kieranova soukromí. Ale když jsem prchal, neviděl jsem jiné východisko.

„Opravdu mě jen tak nepřestaneš překvapovat," podotkl tmavovlasý vůdce. Z jeho tónu se nedalo nic vyčíst a nechtěl jsem se na něj podívat, takže jsem nevěděl, jestli byl naštvaný, pobavený nebo pouze udivený.

„Promiň, nechtěl jsem!" omlouval jsem se. Zachoval jsem se jako malé děcko, byl jsem neurvalý a litoval jsem toho. Ale svůj čin jsem nemohl vzít zpátky.

„Budeš mi to muset vysvětlit. Teď se ale otoč a počkej, než se obléknu," vyzval mě.

Uposlechl jsem jeho slova a obrátil jsem se k němu zády, ale dlaně jsem ze své tváře nespustil. Zřejmě jsem se tím způsobem snažil zakrýt své zahanbení. Kdybych se nezachoval tak neuváženě, nemusel jsem se dostat do podobné situace.

„Fajn, už můžeš."

Neochotně jsem spustil ruce podél těla a s omluvným výrazem jsem se na něj zaměřil. Vzal si obyčejné rifle a černé tričko. Nezdálo se, že byl pobavený, ale nevypadal ani rozzuřeně.

„A teď to vyklop."

„Co?" dělal jsem nechápavého. Měl bych se zrovna jemu svěřovat s něčím podobným? Bylo to rozumné? A měl jsem vůbec na výběr?

„Co asi? Nedělej ze sebe hlupáka," zamračil se. Ne, rozhodně jsem neměl na výběr.

Sklopil jsem pohled. „Opravdu se omlouvám. Nechtěl jsem, aby... se tohle stalo. Jen jsem musel vypadnout pryč od Ronyho," objasnil jsem mu neurčitě v naději, že se v tom nebude dál rýpat.

„Nepohodli jste se?"

„Ne, to ne." Nechtěl jsem vyrukovat s pravdou. Co si o mně pak mohl myslet? A co si mohl myslet o Ronym? Vždyť byli přátelé a tohle ho mohlo dost shodit.

„Přestaň laskavě dělat drahoty a vyklop to!" zvýšil hlas. Působil nebezpečně. Když se naštval, byl jako tygr připravený k boji.

Už nebylo cesty zpět, musel jsem vyrukovat s pravdou. Zavřel jsem oči a psychicky jsem se připravil na to, co by mohlo přijít. „Políbil mě," řekl jsem ne moc nahlas.

Mlčel, což mě donutilo zase oči otevřít. Jeho klidný výraz mi toho ale nemohl moc prozradit. Přesto jsem poznal, že to zvažoval. Možná mi ani nevěřil. „Chceš s ním být?" zeptal se nakonec. Byl kupodivu seriózní.

„To nevím," odpověděl jsem, když jsem vzpamatoval z toho, že nebyl zhnusený. „Mohu mít otázku?"

„Do toho," pobídl mě.

„Jak to, že to bereš tak v pohodě?"

„To vás opravdu nic neučí?" ušklíbl se. „Přes šedesát procent lidí s patrony jsou homosexuálové."

„Cože?!" Tohle přece nemohla být pravda. Nebo ano? Ale... „Proč?"

„To je otázka, na kterou se ještě nepodařilo najít odpověď. Ale většina lidí si myslí, že je to proto, aby naše rasa, pokud se to tak dá nazvat, nebyla moc početná. Sice to není dědičné, ale je zajímavé, že kdykoliv má někdo z našich řad potomka, objeví se další dítě, které je jako my," vysvětlil mi.

Takže je to běžné? Není divné, že jsem gay? „To je..." nemohl jsem najít ta správná slova, a tak jsem větu nedokončil.

„Nech to plavat. Jsou tu důležitější věci, které musíme vyřešit. Například tvůj trénink."

„Trénink?" Zase jsem si připadal jako úplný idiot.

„Ano, i my máme svůj trénink. Normálně bych tě nechal v rukách Eleanor, která tohle zajišťuje, nicméně ta má teď svých starostí až na hlavu. Proto jsem ti řekl, ať přijdeš. Měl by ses ale posadit, bude to na dlouho." Usadil se na kraj nově povlečeného gauče a pokynul mi, abych si přisedl. Když jsem tak učinil, pokračoval: „Tima jsme zachránili a tady je to bezpečné. Nemyslím si, že by nám hrozilo přepadení nebo podobně. Ale přesto je potřebná každá ruka, pro všechny případy. Musíš se proto naučit dokonale zvládat svého patrona."

„Ale jak?"

„Jednoduše. Budu tě učit."

Tohle musí být nějaký špatný vtip...