Ve znamení draka

33 | Důvěra

„Tak co, vyspal ses dobře?"

Co to...? Zmateně jsem se díval do obličeje černovlasého mladíka.

Když jsem se vrátil zpět do chatky, trénoval jsem, jak mi Leon doporučil. Skutečně jsem se zaměřil na první možnost, kterou podal jako jednodušší. Ale když jsem tak přemítal a zkoušel to, moc nade mnou převzala únava. A než jsem se nadál, zřekl se mě bdělý stav nadobro.

Probuzení nebylo takové, jaké bych ho čekal. Neprobralo mě klepání na dveře, nýbrž hluboký hlas. A když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že se nade mnou skláněl Kieran. Tmavé vlasy lemující jeho tvář vysely dolů a jejich konečky byly jen kousek od mých tváří. Když mi byl takhle blízko, měl jsem znovu čest s jeho tmavýma oči. Byly tak tajemné, dravé a bojovné. Hlubinná modř se mísila s šedou tak dokonale, že se nedalo poznat, kde přesně jedna barva přecházela v druhou. Byly hluboké a já měl pocit, že se do nich začnu brzy propadat. Jeho tvář už dávno ztratila chlapecké, něžné rysy. Byla ošlehaná a svérázná. Nechtěl jsem si připustit fakt, že byl opravdu přitažlivý. Tyhle myšlenky bych měl vytěsnit, vždyť on byl vůdce! Byl ten, který tomu tady velel. Vládce ohně, majitel dračího znamení, člověk, o jehož přízeň už jistě usiloval nejeden člověk tady. A také můj učitel, tedy někdo, ke komu bych měl chovat úctu, ale nic víc. Proč jsem se tedy cítil tak divně?

„Omlouvám se," zamumlal jsem rozespale a promnul si oči. Doufal jsem, že za můj aktuální stav mohl jen spánek, ze kterého jsem byl vytržen. Pokud ne, měl bych se zamyslet sám nad sebou. „Klepal jsi?"

„Ano, ale neodpovídal jsi. Tak jsem zkusil kliku a bylo odemčeno," vysvětlil mi a oddálil se. Seděl na kraji mé postele. Jako vždy byl jednoduše oblečený, jen v šedém tílku a klasicky střižených džínech. Na nějaké zdůrazňování svého postavení si očividně nepotrpěl, což jsem ocenil.

„Nechtěl jsem spát. Ale přemohlo mě to," řekl jsem, zatímco jsem se vysoukal zpod deky a zády se opřel o chladnou stěnu. Byl jsem opravdu rád, že jsem neměl v plánu usínat a byl jsem proto ustrojený.

„Nic ti nevyčítám. Ale je třeba, abychom pokračovali v tréninku. Večer nebudu mít čas, musím něco zařídit."

Prsty jsem si prohrábl vlasy, abych je urovnal. Bůh ví, proč jsem chtěl vypadat k světu. „Jasně, klidně můžeme vyrazit."

„Už jsi jedl?" Zpražil mě přísným pohledem.

Proč se tak stará? „Ne," přiznal jsem. Nelíbilo se mi, že se mnou jednal jako s dítětem. Možná měl pocit, že musel, dlouho vychovával Tima.

„Asi ani nevíš, kde je skladiště, co?" tipnul si.

„Bohužel nevím," zavrtěl jsem hlavou. Megan mě tu sice jakž takž provedla, ale nijak se nevyjadřovala k samotným stavbičkám a jejich funkci.

„Dobře, pak ti to ukážu. Vydržíš to ještě dvě hodiny bez jídla?"

„Jo, neboj se." V jeho přítomnosti jsem se cítil divně. Marně jsem se snažil přijít na logický důvod, žádný mě nenapadal.

„Dobrá, v tom případě můžeme vyrazit," rozhodl.

***
„Vím, že jsi tu knihu ještě nečetl, ale je nutné, abys to pochopil. Patrona ovládneš porozuměním. Soustřeď se. Co má ráda?"

Tohle bylo náročnější než minule. Cítil jsem se špatně, že jsem nic nepřečetl, i když jsem to slíbil. Možná, že kdybych nespal a místo toho trénoval a četl, dopadl bych lépe.

Stál jsem naproti Aguile, která se na mě dívala s očekáváním, ale také nejistotou. Můj úkol byl prostý, měl jsem zjistit, co se odehrává v její hlavě. Ale tak jednoduše znějící věc byla vlastně složitá. Sice jsem dokázal přijít na to, jak se jmenuje, ale tím jsem končil. Víc jsem se s ní spojit nedokázal, ať jsem se snažil sebevíc. Ani trochu mi v tom nepomáhal Kieran, který stál u polic v knihovně a s rukama založenýma v bok nás sledoval.

„Já to nedokážu," řekl jsem zoufale. Začínala se mě zmocňovat panika. Nechtěl jsem ho zklamat.

„Leo, podívej se na mě."

Neochotně jsem na něj pohlédl. Byl asi tři metry ode mě, ale přesto jsem viděl naléhavost v jeho tváři. Byl vážný, odhodlaný a sebejistý. Stál hrdě napřímen tak, že to vypadalo, jako by ještě o něco vyrostl. Obočí měl svraštěné a rty semknuté do jedné linky do té doby, dokud nepronesl:

„Dokážeš to. Já ti věřím."

Jak na něco takového říct ne?