Ve znamení draka

35 | Chtěl jsem

Marně jsem si lámal hlavu tím, co mi chtěla sdělit. I ona musela vědět něco víc než já. Stejně jako Rony. Jevilo se mi to jako hloupost, přece jsem se znal! Jak bych mohl nepostřehnout něco, co jsem měl v sobě? Ale když jsem se dožadoval odpovědi, jen se smála.

V dalších dvou týdnech se pro mě mnohé změnilo. Kieranova přísná, ale zároveň laskavá ruka mě hnětla do nové podoby. Utužoval jsem své spojení s Aguilou. Naučil jsem se s ní jakž takž mluvit, aniž bych musel vstupovat do hloubky sebe sama. Zjistil jsem, jak vidět svět jejíma očima. Jak s ní splynout tak dokonale, že jsem vnímal všechno, co vnímala ona. Most mezi našimi dušemi se začal rozšiřovat až se zdálo, že úplně splýváme. Trávili jsme spolu spoustu času. Četli jsme knihu, kterou nám Kieran doporučil. Byla složitá, ale společnými silami jsme překonávali řádky, odstavce i stránky. List po listu jsme zjišťovali, jak pevné je naše pouto, ale také v čem se lišíme. Bylo to poučné. Zjistili jsme, že když splyneme nejvíc, jak to jde, budeme vnímat dva světy naráz, ten svůj a ten toho druhého. Že když budeme jedním, budeme se jeden druhému promítat do snů a budeme si moci vytvořit svůj vlastní svět uvnitř nás. Že mé tělo nebylo tak docela mé, protože velkou část toho, jak jsem se vyvinul, zajišťovala ona a to ještě předtím, než se projevila jako můj patron. Byla tu se mnou už když jsem byl malý, navázali jsme spojení, ještě než jsem se narodil. Nebylo to tak, že vznikla díky mně, ale vybrala si mě, aniž by to sama věděla, vymizelo jí to z paměti, jakmile jsme se spojili. Měla vliv na mé tvůrčí nadání a podílela se i na mých životních rozhodnutích. Skrze mě poznávala svět a já měl nyní možnost ho poznávat skrze ni.

Zbavil jsem se těch neustálých divných pohledů, co na mě vrhalo okolí. Když jsem si šel pro jídlo, už na mě všichni nezírali, zvykli si. Bylo výjimkou, když mě někdo vysloveně sledoval.

Rony se mi začal vyhýbat. Za celé dva týdny jsem ho ani jednou neviděl. Zato s Kieranem jsem trávil mnoho času. Podroboval mě stále častěji slovní hře, kdy mi nastínil nějakou situaci a já musel reagovat. V tom jsem se už hodně zlepšil, hlavně proto, že jsem se v duchu mohl radit s Aguilou. Věděla, kdy se na mě soustředit a kdy mi dopřát soukromí a stáhnout se do mého nitra.

Zjistil jsem, že jsem si se svým učitelem skvěle rozuměl. Ve většině názorů jsme si notovali a náš vztah se prohloubil. Sem tam mi dokonce vyprávěl věci, co zažil. Mluvil o tom, jak se za jedné chladné noci seznámil s trojčaty, která potřebovala jeho pomoc. Líčil mi, jak těžké bylo vychovávat Tima. Toho dokonce přivedl několikrát na trénink. Byl to milý a slušný kluk, ale bylo vidět, že se na Kierana až moc upínal. Kdo by se tomu ale divil, vždyť ho vychoval, byl jeho jediná rodina. 

Já na oplátku líčil svůj předchozí život. Jessin návrh, abychom si pořídili dítě. Manipulativní tvrzení, kterými se nám snažili vymýt mozek. A zkušenosti, které jsem získal. Rád jsem prohlašoval, že se z nás stali dobří přátelé, Aguila na to vždy ironicky odvětila: „Když myslíš". Nerozuměl jsem tomu, proč to říkala. Tedy až do toho osudného momentu. Do momentu, který měl změnit mnohé.

***
„Takže kdybys věděl, že jí hrozí smrtelné nebezpečí, co bys udělal?" zeptal se zvědavě tmavovlasý vůdce.

Zrovna jsme měli jedno z našich úvahových sezení. Seděli jsme naproti sobě v rohu místnosti. Já se opíral zády o knihovnu, zatímco on se podpíral na loktech. Po dvou hodinách tréninku jsme už neměli chuť začínat něco nového, beztak bylo pozdě.

Konečně jsem měl zpátky své šaty. Leon mi je donesl zrovna večer před tímto dnem. Ocenil jsem to, chodit pořád v tom samém už bylo opravdu odporné a příčilo se mi to.

Aguila si chtěla odpočinout, a tak se odebrala zpět do mého nitra. Stejně tak Kieran už zavolal zpátky Hua - svého tygřího patrona. Bylo mi vysvětleno, že toho získal díky mladíkovi tady v táboře, jehož schopností bylo přenášet patrony v případě úmrtí jejich dosavadního nositele. Původně byl Hu Paula - muže, který s plánem tohoto komplexu přišel a začal ho realizovat. Protože byl pro Kierana něco jako otec, chtěl, aby s ním měl i po jeho smrti spojení. Sám by měl jen Nagu - rudého draka. Když jsem se ho ptal, jaké to je mít dva patrony, pobaveně odvětil, že ‚je u nich o zábavu postaráno', ale víc to nerozváděl.