Žil jsem ve světě, který byl pouze smotkem pravidel a zásad, jež měly chránit můj život. Ve světě, který neznal city a lásku neuznával jako omluvu ani důvod ke vzruchu. Byl to svět plný prázdnoty a strachu, který jej samotný udržoval v chodu.
Kdybych nebyl poslán do míst, která jsem považoval za odporná, nikdy bych nepoznal pravdu. Byl bych pouze dalším, který slepě následoval řád, byl bych jen otrok systému odsouzený být vězněn zákony. Pravděpodobně bych měl dítě s Jess, se kterou jsem si nikdy nerozuměl, ale kterou jsem rád považoval za kamarádku, abych se necítil tak sám. Dítě, které by nikdy nemohlo poznat své skutečné rodiče. Prožil bych svůj život ve lži a nikdy bych se neosvobodil z pout, která svírala má zápěstí. To se ale nestalo.
Byl jsem vtažen do víru událostí, které změnily mé myšlení, chápaní a konečně mi umožnily přijmout realitu. Byl jsem osvobozen a má duše se povznesla. Pochopil jsem, že přátelství znamená obětování, pomoc a bezpodmínečnou věrnost. Že láska může být složitá, ale vždy je opojná a výjimečná. Že boj proti pravidlům může být klíčem ke svobodě všech, které jsem znal, i těch, o kterých jsem neměl ani ponětí a kteří měli teprve přijít.
Můj příběh nebyl koncem, byl pouhým začátkem. Byl prosycen touhou, odříkáním a láskou k člověku, na kterého bych správně neměl mít, ale kterého jsem miloval víc než vlastní život. A když jsem usínal v jeho hřejivém náručí, věděl jsem, že skutečný konec se blížil. Konec, který měl být osvobozením pro týrané, pevným bodem pro ztracené a východiskem pro zoufalé. Ano, vše teprve začínalo. A já se těšil na budoucnost.
Jak se říká, vše má svůj konec. A tak je tomu i s Leovým příběhem.
Abych byla upřímná, sama jsem nevěděla, že vše skončí tak, jak nakonec skončilo. Ale upřímně jsem za to ráda, někdy si konec zkrátka najde autora a ne autor konec.
Doufám, že jsem vás příliš nešokovala zbrklým utnutím děje. Pro mě to každopádně koncem tak docela není. V mé mysli se rýsují obrysy volného pokračování tohoto příběhu, který zodpoví otázky, které zůstaly otevřené. Zatím jsou to bohužel jen rysy, kterým musím ještě dát pravou podobu a to chce čas. Doufám, že se alespoň s některými z vás u tohoto pokračování, či jiného příběhu, setkám.
Prozatím se s vámi prostřednictvím poslední části doslovu loučím a doufám, že pro vás bylo alespoň částečným potěšením číst to, co jsem já tak ráda psala. Obvykle se říká na viděnou, a tak přeji na počtenou.
ČTEŠ
Ve znamení draka
FantasyŘíká se, že mládí je nejdůležitější částí života, kterou by si měl člověk užít. Chodit na zábavy, proplouvat vztahy, bavit se s přáteli. Teprve osmnáctiletý Leo byl ale těchto výsad zbaven ve chvíli, kdy zjistil, že není obyčejným člověkem a byl vrh...
