Král může být jen jeden ( Vkook )

Nový spolužák

Ráno jsem se vzbudil ve svojí posteli, takže mě někdo, nejspíš Namjoon musel odvézt zpátky domů, protože já auto nemám. Včera po odchodu těch dvou jsem ještě něco vypil a tak mám zbytek večera trochu v mlze.

Posadil jsem se a v tu chvíli mi hlavou projela ostrá bolest. Z části za ni mohla kocovina a z části Hoseokův pravej hák.

I přes bolest jsem se nakonec nějak vyhrabal z postele a sáhnul jsem po mobilu. Budík mi měl zvonit za 4 minuty a tak jsem ho vypnul a vydal jsem se ven z pokoje hledat něco k jídlu. Vzal jsem si z police talíř a šel jsem si do spížky pro svůj čokoládový crossant, který jsem si koupil předchozí den ještě než jsem odešel k Namjoonovi. Jenže tam nebyl.

,,Liso! Kde je moje jídlo?" Zakřičel jsem přes celý dům a chvilku na to sem ze svého pokoje přicupitala moje mladší sestra.

,,Jak to mám vědět? Já se o tvoje jídlo nestarám. A co to máš na obličeji ty jsi se zase porval?"

Možná bych jí mohl věřit kdybych ji neznal a kdyby neměla celou pusu špinavou od čokolády. A ohledně mojí modřiny jí nic vykládat nebudu.

,,Když už kradeš tak to alespoň dělej pořádně. Kolikrát ti mám opakovat, že nemáš sahat na moje věci? To seš tak blbá, že si to nedokážeš zapamatovat?"

,,No dobře tak jsem ho snědla. Stejně bys neměl jíst tak nezdravý jídla už jsi tlustej dost." Řekla, zmizela zpět do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi.

,,Krávo." Zakřičel jsem a bouchnul jsem pěstí do stolu.

Nebyla pravda, že bych byl tlustý ta blbka mě chtěla jen urazit. Právě naopak, moje namakaný břicho by mi mohl závidět kde kdo.

Nakonec jsem snídani vynechal s tím že si něco k jídlu obstarám ve škole. Vrátil jsem se do svého pokoje a oblékl si černé tričko a klasické džíny. Při odchodu jsem si obul svoje oblíbené hnědé boty a vyrazil jsem do školy. Bylo to ráno jako každé jiné. Vůbec jsem netušil že tento den změní celý můj život.

Ve škole jsem se cítil jako král. Byl jsem nejoblíbenější a ti co mě rádi neměli se mě báli což mi naprosto vyhovovalo. Před školou jsem narazil na Jimina.

,,Ahoj Kooku. To bylo hustý jak jsi to včera Jinovi s Hoseokem nandal." Řekl a usmál se na mě

,,Jak to víš? Vždyť jsi tam včera nebyl."

,,Někdo vás tam včera natočil. Je toho plnej facebook."

Ukázal mi na svém mobilu ono video.

,,To není dobrý. Jestli to uvidí někdo z učitelů tak by z toho mohl být průšvih." Řekl jsem.

,,Z toho si nic nedělej. Jestli se to někdo dozví tak ti všichni co tam včera večer byli dosvědčí, že to nebyla tvoje vina." Řekl Namjoon, který mezitím přišel.

,,Snad máš pravdu. A kde je vlastně Yongi?" Zeptal jsem se.

,,Včera jsem ho odvezl domů poté co jsem odvezl tebe, ale nevím jestli dneska přijde" Řekl Namjoon.

,,Vy mě tady pomlouváte?" Řekl kluk s modrými vlasy a připojil se k naší skupince.

,,Jasně že tě pomlouváme Yoongi. Jak bychom mohli nepomlouvat někoho kdo má hlavu jako šmoula?" Odpověděl jsem mu.

,,A navíc vypadá jako by celou noc nespal" přitakal Jimin

,,Ha ha ha. Moc vtipný." Řekl Gi ironicky, ale vzápětí se opravdu rozesmál.

Z našeho rozhovoru nás vyrušila jedna moje spolužačka se svými kamarádkami, která ukazovala za nás a společně se všechny něčemu smály.

,,Hele na to auto, to muselo stát spoustu peněz." Řekla ta holka

Podíval jsem se směrem kam ukazovala a spatřil jsem černé, neblýskané auto pro dva, značky ford mustang

Auto zaparkovalo a vylezl z něj nějaký blonďatý kluk s rozcuchanými vlasy. Holky vedle nás vypískly a začaly si spolu něco šeptat. Otočil jsem se zpátky na něj abych si ho lépe prohlédnul. Byl o něco vyšší než já a měl na sobě značkové oblečení. A byl to také asi ten nejhezčí kluk jakého jsem kdy viděl. Najednou zvedl svůj pohled ke mě a já rychle ucukl aby si nemyslel, že na něj zírám. Pousmál se, potom prošel kolem nás a zmizel ve dveřích školy.

,,Asi máme nového spolužáka." Prohlásil Namjoon.

,,Vypadá starší než my. Možná je to učitel." Odpověděl Jimin

,,Ahoj kluci."

,,Ahoj Jisoo." Řekl jsem dívce, která právě přišla a políbil jsem ji.

,,Není to učitel. Je to náš nový spolužák a bude chodit do naší třídy." Řekla ona a obejmula mě kolem pasu.

,,A už bychom měli jít dovnitř za pět minut zvoní."

Vešli jsme společně do třídy, kde se kolem nově příchozího vytvořil hlouček lidí, kteří se ho vyptávali na jeho auto, odkud přišel, proč přestoupil a tak dále.

Trochu mě to rozladilo, protože obyčejně je všechna pozornost věnována mě a mojí partě.

Sedl jsem si do lavice vedle Namjoona a poslouchal jsem rozhovor s novým studentem.

,,Proč jsi k nám přestoupil? Navíc takhle uprostřed roku to budeš mít docela těžký s učením." Zeptal se ho Jimin.

Počkat Jimin? Proč se s ním sakra baví? Měl by být tady se mnou a ne se kamarádíčkovat s cizým člověkem.

,,Kvůli tátovi. Dostal tady lepší práci. A tak jsem tady." Usmál se ten kluk na Jimina

Nevím proč, ale ten úsměv se mi zdál hrozně falešný.

,,A kde jsi sehnal to skvělý auto?'' Yoongi se zvedl ze svojí lavice, kterou sdílel s Jiminem a položil nově příchozímu další otázku.

,,To auto mám od své matky. Koupila mi ho těsně před tím než zemřela." Řekl ten blonďák.

,,To je mi moc líto Taehyungu." Řekla nějaká holka a zatvářila se smutně. Stejně se zatvářili I všichni okolo, včetně Jimina a Yoongiho.

Podle toho jak se potom Taehyung ( konečně znám jeho jméno) zatvářil mi přišlo, že přesně takovou reakci tím chtěl vyvolat, ale kromě mě si toho asi nikdo nevšimnul.

Tenhle kluk Taehyung se mi vůbec nelíbí.