Král může být jen jeden ( Vkook )

Problémy

Poslední dvě hodiny jsme měli tělocvik. S týmem jsme dostali instrukce, abychom cvičili na zápas.

Vešel jsem s Taehyungem do šatny. V těsném závěsu byli za námi i Joon, Jimin a Yoongi. Ostatní kluci v šatně věnovali Taehyungovi nepříjemný pohled, ale jinak nic neříkali. Odložili jsme si věci na lavičku a začali se převlíkat.

Tae si knoflíček po knoflíčku rozepnul košili a sundal si ji. Odhalil tak svoje dokonalé tělo, včetně zarudlého obtisku mezi ramenem a krkem, který jsem mu včera způsobil svými zuby, když jsem se v návalu vzrušení neudržel.

,,No to mě poser!" Vykřiknul jeden můj spoluhráč s pohledem upřeným na Taehyunga.

,,Podívejte se co má na krku!"

Tae si rukou přejel po poraněném místě a střelil po mně očima. Z jeho výrazu jsem vyčetl, že na to úplně zapoměl. Namjoon se na mě podíval a zvednul jedno obočí.

Ten kluk Daehyun se jmenoval, znovu promluvil.

,,Vidím, že sis doma užíval. Tvůj kluk je asi pěkně divokej, co?." Slovo kluk Daehyun vyplivnul, jakoby to byla urážka.

Taehyung zatnul zuby a potom se provokativně usmál.

,,Díky za optání. Je pravda, že se s ním nenudím." Taehyung s Daehyunem stáli naproti sobě a hleděli si do očí.

,,Daehyune nemyslíš, že už by to stačilo?" Přerušil jsem je rázně.

,,Já teda nevím jak vy" Řekl Daehyun a pohybem ruky do toho zahrnul všechny v místnosti. ,,ale já se s ním převlíkat nebudu. Bůh ví co se mu honí v té jeho úchylné hlavě."

Taehyung se narovnal a přistoupil k tomu klukovi o krok blíž.

,,Zrovna ty můžeš být v klidu. O tebe bych si neopřel ani kolo." Odpověděl vzpurně Tae a z očí mu šlehaly blesky.

Ve chvíli, kdy to vypustil z pusy mi bylo jasné, že mu jedna přiletí. Taehyung se sice uměl skvěle prát, ale Daehyun byl alespoň o dvě hlavy vyšší a silnější, to z něj také v basketu dělalo skvělého hráče. Daehyun se rozpřáhl a mířil Taehyungovi přímo do zubů. Ve stejnou chvíli jsem se pohnul já i Namjoon. Byl jsem o setinku rychlejší a stoupnul jsem si před Taeho. Neplánoval jsem nechat si vrazit pěstí do obličeje. Chtěl jsem Daehyuna jen odstrčit (Až potom případně zmlátit, protože co si sakra dovoluje sahat na mého přítele!?), ale přepočítal jsem se a tak jsem dostal plnou silou pecku do hlavy.

Zavrávoral jsem a přepadnul dozadu na Taeho, který mě chytil.

,,Jungkooku!" Zakřičel Tae a klesnul se mnou k zemi.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se Joon naléhavě a přičupnul si ke mně na podlahu.

,,Jo dobrý." Posadil jsem se s rukou přitisklou k bolavé tváři. V hlavě mi dunělo, ale snažil jsem se to nedat najevo. Naštěstí se mu nepodařilo zasáhnout nos nebo zuby.

,,Nemůžu za to. Co mi leze do rány!?" Vykřiknul Daehyun a v obrané pozici před sebou mával rukama.

,,Já tě zabiju." Řekl Taehyung a zvednul se. Řekl to tak klidně, že to ani neznělo jako výhružka, spíše jako holý fakt. V tu chvíli se do toho začali montovat Daehyunovi kamarádi, kteří si stoupli po jeho boku. Schylovalo se k hromadné bitce.

,,Tak dost! Nechte toho!" Vykřiknul jsem a chytil jsem Taehyunga za rameno abych ho zastavil. Daehyun mě taky poslechl. Asi proto, že na to byl ode mně jako od kapitána týmu zvyklý.

,,Jestli bude v týmu on tak tu nebudu já." Řekl Daehyun.

,,Nevyhodím kvůli tvé pitomosti nejlepšího hráče." Odpověděl jsem mu naštvaně.