Král může být jen jeden ( Vkook )

Voda

,,Příště se zkus dívat kam šlapeš." pronesl suše a sjel mě pohledem. ,,Kam se vůbec ženeš?"

,,Nikam." řekl jsem rychle (V hlavě se mi zjevil obrázek líbajícího se Jina a Hoseoka). ,,Jen si tu tak běhám." dodal jsem s nervózním úsměvem. ,,Ehm... Myslím, že už mě můžeš pustit." Jaemin mě stále držel za ramena a začínalo mi to být poněkud nepříjemné.

,,Tak to nevím. Myslíš, že můžu?" řekl a provokativně se zasmál.

,,Určitě." odpověděl jsem a pokusil se ho odstrčit.

,,Ty jsi mi ale malá mrška." Ušklíbl se a upevnil svůj stisk. V hlavě mi začalo blikat výstražné světélko. Zvláště proto, že se nade mnou tyčil jako hora a já měl možnost pocítit jeho sílu.

,,Jaemine pusť." řekl jsem důrazně.

,,No jo. No jo. Klid. To byla jen taková sranda." Konečně ze mě sundal své ruce a já ustoupil o krok vzad do příjemnější vzdálenosti. ,,Zlobíš se?" zeptal se. Skoro bych uvěřil, že se opravdu cítí provinile. To by však nesmělo být toho jeho zvláštního šibalského lesku v očích, který ho prozradil.

,,No vlastně se možná trochu zlobím." odpověděl jsem vzpurně.

,,Och, tak to mě mrzí. Co bych měl udělat, abych to odčinil?" zacukroval sladkým hláskem.

,,To netuším, ale asi už bych měl jít." Chystal jsem se ho tu nechat a už jsem se skoro rozešel, když mě opět chytil. Tentokrát za bradu. Sevřel ji mezi palcem a ukazováčkem a tlakem mě donutil zdvyhnout k němu svůj pohled.

,,Ale kam bys chodil? Já myslel, že se tu spolu dobře bavíme."

,,V tom případě radši nemysli." odseknul jsem a pěstí srazil jeho ruku bokem.

,,Hohoho, tak ono se to chce prát!" Jaemin mě popadl za ruku a zkroutil mi ji za zády. Naštěstí jsem se dokázal udržet a nedopřál jsem mu tu radost, že bych vykřiknul bolestí. S narůstajícím bodání v paži jsem však bojovat nedokázal a tak mě Jaemin díky svému jednoduchému, avšak účinnému chvatu dostal do kolen. ,,Nepouštěj se do rvačky, kterou nemůžeš vyhrát." zašeptal mi do ucha, které následně olíznul. Otřepal jsem se, ale to bylo tak všechno, co jsem s tím mohl dělat. Ještě chvíli mi lámal ruku do nepřirozeného úhlu, až jsem se začínal bát, že mi ji zlomí. Nakonec však usoudil, že mám dost a pustil mě.

Celý udýchaný jsem sednul na zadek a držel si bolavou paži. Jaemin mi nedal žádnou šanci postavit se zpět na nohy.  Rychlostí blesku si ke mně přičupnul, zajel mi rukou do vlasů a velice nepříjemným škubnutím si mě přitáhnul až k obličeji.

,,Neopovažuj se..." stačil jsem ze sebe dostat těsně před tím než mě umlčela jeho ústa. Trvalo to jen krátký okamžik. Ani nevím jak jsem to dokázal, ale zdravou rukou jsem ho od sebe odhodil a sám jsem se pomocí jakéhosi nepovedeného kotoulu vzad vysvobodil. Tedy skoro.

Při té naší potyčce jsem si vůbec neuvědomil jak blízko bazénu jsme se ocitli a tak jsem zahučel rovnou do vody.

Ledová voda se za mnou zavřela a mě pohltila panika. Vůbec jsem netušil, kde se nachází hladina. Jenom jsem se zoufale zmítal ve snaze nadechnout se vzduchu. Máchal jsem sebou na všechny strany. Takhle vyděšený jsem snad ještě nikdy nebyl. Nevím jak dlouho jsem se topil, ale začínal jsem si být jistý, že to mé plíce o moc déle nevydrží.

Musím se nadechnout. Musím! Hrozně to bolí. Vzduch! Potřebuju vzduch!

A potom to konečně přišlo. Úleva. Mé plíce se konečně naplnily.

S vlastním tělem bojovat nelze a tělo ví, že se nakonec nadechnout musí ať už dýchá cokoli. A tak se mé hrdlo zaplnilo vodou.

To je tak krásný pocit. Pomyslel jsem si a potom všechno zčernalo.