Král může být jen jeden ( Vkook )

Nikdy jsem

Zaslechl jsem kroky. Namjoon se vrátil a vytrhl mě tak z mých depresivních představ. Posadil jsem se a snažil se vypadat normálně.

,,Čau, tak jak je? Lepší?" Zeptal se, sundal si mikinu a hodil ji přes židli.

,,Jsem v pohodě." Odpověděl jsem co nejpřesvědčivěji.

Namjoon se usmál a sedl si za mnou k nohám postele.

,,To rád slyším. Nechceš se podívat na nějaký film?" Namjoonovi se zvedly koutky do úsměvu. Doufal, že budu souhlasit.

,,No dobře. Co nabízíš?"

,,Už několikrát jsem se chtěl podívat na Black panthera. Je to nová marvelovka."

,,To zní slibně." Souhlasil jsem a tak Namjoon zapnul notebook, vlezl si vedle mě do postele a spustil film.

Celou dobu jsme se s Joonem bavili a smáli se u toho. Dokonce jsem chvílemi zapomínal jak je mi mizerně. 

,,Co budeme dělat teď?" Zeptal jsem se, když se objevily závěrečné titulky.

,,Měl bych jeden nápad." Řekl a spiklenecky se na mě usmál.

,,Poslouchám." Odpověděl jsem.

Namjoon vyskočil z postele a zmizel v kuchyni. Slyšel jsem cinkání skleniček a otevírání a zavírání nějakého šuplíku a za chvíli byl Namjoon zpátky. V ruce držel flašku vodky a dva panáky.

,,Ty mě chceš opít?"

,,Uhodls." Zasmál se a znovu si lehnul po mém boku.

,,Navrhuju zahrát si hru." Pokračoval Namjoon.

,,Chlastací?" Zeptal jsem se s nepatrným úsměvem.

,,Samozřejmě. Zahrajeme si Nikdy jsem. Znáš pravidla?"

,,Možná, ale radši mi to zopakuj." Poprosil jsem.

,,Dobře. Budeme říkat věty, které budou začínat, nikdy jsem. Takže, například řeknu, nikdy jsem nejedl čokoládu, a pokud jsi to udělal, někdy jsi jedl čokoládu, tak se musíš napít." Vysvětlil a zamával mi flaškou před nosem.

,,Ok. Kdo začne?" Zeptal jsem se.

,,To je jedno. Třeba ty." Řekl a nalil nám.

,,Nikdy jsem nebyl zatčený." Vypadlo ze mě první co mě napadlo i když odpověď na tuto otázku jsem už znal.

,,Takže pijeme oba." Zasmál se Joon. Před pár měsíci jsme na policii skončili oba dva, ještě s Yoongim a Jiminem. Jak jinak než proto, že jsme byli opilí. Nakonec jsme vyvázli jen s napomenutím, zato rodiče byli naštvaní a já měl na dva týdny domácí vězení.

Uběhla skoro půl hodina a my už se váleli po zemi, protože jsem dělal blbosti a spadnul z postele, načež se Namjoon sesunul za mnou. Oba jsme už byli úplně mimo a ani nevím jestli si budu zítra pamatovat všechny ty pikantnosti co jsem se na něj dozvěděl. Namjoon se náhle posadil a nasadil zvláštní výraz.

,,Nikdy jsem...ale nic." Řekl a pak se odmlčel.

,,Co? Když už jsi to načal tak to dopověz." Začal jsem žadonit.

,,Né, vážně to nechci říkat."

,,Dělej." Zasmál jsem se a začal ho lechtat.

,,Dobře. Dobře. Tak už mě pusť." Svíjel se a já ho nechal být.

Sednul si do tureckého sedu a podíval se mi do očí. Teď vypadal spíš nervózně. Trochu se zavrtěl a potom promluvil.

,,Nikdy...Nikdy se mi nelíbil žádný kluk..." Vysoukal ze sebe nakonec. Celý jsem ztuhnul a sklenička mi vypadla z ruky. On to ví! Věnoval jsem Namjoonovi zoufalý pohled a on uvědoměle kývnul hlavou. Znal mě dost dobře na to, aby mu můj výraz prozradil vše, co chtěl vědět.

Nastalo trapné ticho, které Namjoon prolomil jako první.

,,Taehyung?" Zeptal se a já se stále nebyl schopen pohnout. Takže si to spojil. Napadlo ho to až když na něm poznal moje tričko nebo už dřív?

,,Takže...no uhm...jsi gay?"

,,Ne!...Ano?...Já nevím..." Vykřiknul jsem. Konečně jsem byl schopen mluvit. To slovo na g na mě zapůsobilo jako nějaký spínač.

,,Vadí ti to?" Zeptal jsem se a hrozně se bál odpovědi.

,,Nevím...myslím, že si na to budu muset zvyknout." Řekl, ale díval se přitom do země a nervózně si kousal ret. Nevěděl jsem co si o tom mám myslet.

,,Možná nebudeš muset. Jediný koho jsem kdy...měl rád byl Taehyung a s tím je teď už asi konec."

,,Jakto?" Zeptal se. Najednou vypadal, že by ho to mohlo dokonce zajímat.

,,Jsi si jistý, že to chceš slyšet?"

Namjoon se najednou zarazil a zamyslel se. Asi tři minuty, ale mně to přišlo jako věčnost, čuměl do zdi, až to začalo být děsivé. Potom se na mě najednou otočil a já si v tu chvíli přišel jako obžalovaný čekající na soudcův verdikt.

,,Ano chci to slyšet. Jsi můj nejlepší kamarád a budu se snažit ze všech sil to přijmout." Hleděl jsem na něj s do široka otevřenýma očima. Vždyť já si ho ani nezasloužím.

Nervózně jsem se zavrtěl a opatrně jsem začal s vyprávěním. Jak jsem mluvil skenoval jsem Namjoona pohledem a sledoval každou jeho reakci.

,,Takže...no...něco jsme spolu s Taehyungem měli, jenže se ukázalo, že na minulé škole hrál se svými přáteli jakousi hru, která spočívala v tom, že si někoho vyhlídnou a...dostanou ho do postele. Nevím jestli si počítali nějaké skóre nebo tak něco."

Při té představě se mi udělalo špatně a Namjoon se zamračil.

,,A já nevím jestli mi Taehyung lhal, když...když mi řekl, že mě miluje, nebo je to jen součást jeho hereckého vystoupení."

,,On ti řekl, že tě miluje?" Řekl překvapeně.

,,Ano... Je tak těžké tomu uvěřit?" Zeptal jsem se s náznakem vtipu.

,,S tvým obličejem? Jasně." Odpověděl a rozesmál se. Přidal jsem se k němu a v životě jsem nebyl šťastnější, že mě urazil.

,,A ty ho taky...miluješ?" Zeptal se, když se trochu uklidnil. Ještě pořád si na tuto situaci úplně nezvykl a tak mu to poslední slovo moc nešlo přes rty.

,,Bohužel..."

Nešťastně jsem vydechl a položil si obličej do dlaní.

,,Nevím co mám dělat." Pokračoval jsem.

,,Vzhledem k tomu, že s námi Tae chodí do třídy, tak se mu nevyhneš a jestli tě má opravdu rád, tak se bude snažit. Já bych to nechal na něm a ty se potom rozhodneš jestli mu budeš věřit nebo mu odpustíš."

,,Asi máš pravdu." Řekl jsem a vzápětí jsem si zívnul.

,,Jsi unavený? Půjdeme spát?" Zeptal se Namjoon.

,,Jo. Dneska už toho mám dost." Odpověděl jsem a Joon se na mě usmál.

,,Tak dobrou."

Namjoon se vyškrábal zpátky na postel a já ho následoval. Každý jsme si lehli na svoji polovinu a mně se okamžitě začaly zavírat oči. Ještě než jsem se odebral do říše snů, otočil se ne mě Namjoon a zašeptal.

,,Jsi můj nejlepší kamarád Kookie a vždycky budeš." Potom jsme oba usnuli.