Král může být jen jeden ( Vkook )

Lisa

Z pohledu Jungkooka:

Další den jsem byl snad ještě víc rozbolavělý než včera. Se skučením jsem se zvednul z postele a šel si vyčistit zuby.

Při pohledu do zrcadla jsem se docela vyděsil. Měl jsem nafialovělou tvář a kruhy pod očima z nedostatku spánku. Alespoň, že moje obočí a ret na tom nebyly hůř než včera.

Při oblékání jsem zvolil černé tričko s dlouhými rukávy, abych zakryl co nejvíc modřin. Myslím, že se mi to docela povedlo. Přece jen nejhorší rány schytala moje záda a břicho.
Přes všechnu moji snahu bylo ale jisté, že si toho všichni všimnou.

Najednou jsem dostal nápad. Vyndal jsem mobil a napsal zprávu Lise.

Jungkook: Mohla bys přijít ke mně na pokoj? A vezmi s sebou svoje líčidla.

Moc jsem se nezamýšlel nad tím jak divně ta zpráva vypadá. Až sem přijde tak to pochopí.

Lisa: Ok. Hned tam budu...

Čekal jsem ani ne tři minuty a už byla tady.

,,Proč jsi chtěl abych...Jungkooku co se ti stalo!? Kdo ti zase co udělal!? Když si všimla toho, jak vypadám, začala vyvádět, rychle ke mně přiběhla a celého si mě začala prohlížet.

,,Liso klid. Už jsem v pořádku. Vzala jsi to, co jsem po tobě chtěl?"

,,Vzala, ale nic ti nedám dokud mi neřekneš co se stalo!" Odpověděla ona.

,,Potřebuju abys mi to pomohla alespoň trochu zamaskovat a pak ti to povím." Řekl jsem klidně.

Chvíli se zamýšlela a potom řekla: ,,Dobře jak chceš, ale stejně to půjde vidět."

S tím jsem počítal, takže jsem se posadil na postel a vybídnul ji ať jde za mnou.

,,To nevadí. Můžeš se do toho dát." Odpověděl jsem jí.

Lisa otevřela svoji puntíkatou kosmetickou taštičku, vzala nějakou malou houbičku a potom nádobku se světle hnědým obsahem.

,,Napřed ti na to dám make up."
Řekla a napatlala mi to na obličej. Zabolelo to, ale to jsem před ní nechtěl přiznat a tak jsem dělal jakože nic.

,,Víš o tom, že máš hrozně pěknou pleť a hustý řasy? Určitě bych tě zvládla skvěle namalovat." Řekla a usmála se při tom.

,,Na to vůbec nemysli. Je to jen pro tentokrát." Odpověděl jsem.

,,Jak chceš. Jenom říkám, že by ti to slušelo. Teď ti na to dám ještě korektor. A když už jsme u toho, můžu ti zamazat ty obrovský kruhy pod očima?" Zeptala se, ale ani mě nenechala odpovědět a už mi to stihla napatlat pod jedno oko.

,,Hádám, že stejně nemám na výběr." Podotkl jsem a rezignovaně jsem vydechl.

Ještě chvíli mi dodělávala nějaké detaily a potom se odtáhla a prohlédla si mě.

,,Tak a je hotovo. Teď mi řekneš co se stalo nebo na tebe našplíchám svoji voňavku." Vyndala onu růžovou zbraň z taštičky a namířila ji na mě.

,,Jasně. jasně. Hlavně v klidu. Nemiř s tím na mě!" Začal jsem se smát a snažil se od ní dostat co nejdál.

Po chvíli se uklidnila. Vrátila voňavku odkud ji vzala a řekla teď už starostlivým tónem: ,,A teď vážně. Co se stalo?"