Král může být jen jeden ( Vkook )

Soupeř

,,Promiň Jungkooku."

,,Co? Co se děje, Tae? Jsi v pořádku?" Vůbec jsem jeho reakci nepochopil.

Taehyung na mě jen hleděl a mlčel.

,,Ať je to cokoli tak mi to můžeš říct." řekl jsem povzbudivě.

Tae se zhluboka nadechl.

,,Eodumská střední škola..." zašeptal, stisknul ruce v pěst a sklopil pohled. ,,je moje bývalá škola..." dokončil a opatrně vzhlédnul, aby se setkal s mým pohledem.

Chvíli mi trvalo než jsem spracoval co právě řekl.

,,To je ta škola, kde jste hráli tu...tu hru?" zeptal jsem se. Říkat něčemu takovému hra mi bylo opravdu proti srsti.

Tae zakýval hlavou.

,,Kdybych věděl, že pojedou s námi tak bych na tento výlet vůbec nejel. Hrozně mě to mrzí, Jungkooku. Vůbec by mě nenapadlo, že se k nám přidají. Vždyť naše školy jsou od sebe docela dost daleko..."

Nevěděl jsem jak na to reagovat. Nechci se potkat s Taehyungovími starými spolužáky. Nechci si znovu připomínat jeho minulost. A bože, co když potkám někoho s kým Tae dřív chodil...a ublížil mu...

,,Tak...Tak si jich nebudeme všímat." navrhnul jsem a položil Taemu ruku na stehno.

Tae se nešťastně zasmál a zavrtěl hlavou.

,,To nebude tak jednoduché."
_______________________________________

Uběhlo ani ne deset minut a už jsme zastavovali před Seobuiiskou střední.

Zahlédl jsem z okýnka autobusu Jina s Hoseokem a ještě některé další hráče z modrého týmu, ale naštěstí se rozhodli nastoupit do druhého autobusu.

Možná jsem měl radši zůstat doma...
_______________________________________

Na cestě jsme už asi hodinu a půl. S Taehyungem jsme si na začátku povídali a pokoušeli se vyhýbat tématu starých přátel a spolužáků, ale nakonec jsme to vzdali. Ani jeden jsme na to neměli náladu.

Nakonec jsem se opřel o Taehyungovo rameno a pomalu jsem zavíral oči.

Z polospánku mě vyrušil hlasitý výkřik.

,,No to mě poser! Co tady děláš Tae!?"

Cuknul jsem sebou a podíval se před sebe, abych zjistil kdo to tu tak huláká.

Autobus byl úplně cely plný a většina nově příchozích už seděla na svých místech.

Naproti mě stál kluk, kterého jsem okamžitě poznal. Tyčil se nade mnou jako hora, černé vlasy měl vyčesané nahoru, po rukou a krku se mu táhla složitá, propracovaná tetování a na rtech mu pohrával překvapený úsměv. Byl to ten stejný kluk, se kterým jsem Taeho viděl už v minulosti a díky kterému jsem se dozvěděl o té jejich hře.

Vedle něj stála asi ta nejkrásnější dívka jakou jsem kdy viděl. Světle hnědé, dlouhé vlasy jí splívaly podél boků a kdybych nebyl na kluky tak mě ten její červený kroptop a upnuté, kraťoučké kraťásky zaručeně pošlou do kolen. I její bělostnou kůži brázdilo výrazné tetování.

V uličce mezi sedadly postávaly kromě těchto dvou ještě další tři lidé, kteří na Taehyunga vyjevně zírali.

,,El!" vykřiknul Tae a výše zmíněná dívka se mu vrhla kolem krku.

Podíval jsem se na Namjoona. Hledal jsem u něj oporu, protože jsem vůbec netušil co mám dělat. Joon mi však nevěnoval ani tu nejmenší pozornost. Zíral na dívku, která se právě vítala s Taehyungem a div, že mu u toho nevypadly oči z důlků.