Král může být jen jeden ( Vkook )

Taehyungova hra 02

Stál jsem na místě a nechápal jsem co tím myslel. Mezitím Taehyung došel k Jisoo a klukům. Když jsem se vzpamatoval a doběhl k nim, Namjoon se zrovna ptal.

,,Co se ti stalo, Tae? Kdo ti to udělal?"

Taehyung sklopil hlavu a potom se podíval mým směrem.

,,Já nechápu proč ti tak vadím." Řekl mi potichu a tvářil se u toho jako vyděšené štěně. Chvíli bylo ticho a potom na mě začal Joon křičet.

,,Jungkooku to jsi byl ty!? Zbláznil ses!? Tohle už jsi opravdu přehnal!

Jen jsem tam stál a zíral na Taehyunga s otevřenou pusou. Naprosto ohromen jeho hereckým vystoupením.

,,Já jsem ti věřila." Řekla Jisoo zklamaně.

,,Já...Já jsem ne..." Nebyl jsem schopný ze sebe dostat normální větu.

,,Měl by ses omluvit." Řekl mi Yoongi.

,,Co...Cože? Nikomu se omlouvat nebudu. Nic jsem neudělal!" Konečně jsem zvládl normálně promluvit.

,,Tomuhle říkáš nic!?" Vyštěknul na mě Namjoon a ukázal na Taehyungův obličej.

,,On lže. Nevím co se mu stalo!"

,,Nech toho Jungkooku jenom ze sebe děláš pitomce." Řekl Yoongi.

Taehyung se pořád tvářil jako hromádka neštěstí a mě ruply nervy. Rozpřáhl jsem se a chťel jsem mu opravdu jednu vrazit. Skrčil se přede mnou, aby se vyhnul ráně, což samo o sobě vypadalo dost zvláštně protože byl vyšší a určitě silnější než já. Namjoon mě chtěl praštit, aby mě zastavil, ale Taehyung se najednou narovnal a zastavil jeho ruku.

,,Ne Joone. Nechci aby se ještě někomu něco stalo." Řekl Taehyung. Najednou nevypadal tak bezbranně. Přece jen zastavit Namjoona to chtělo sílu. Vyjeveně jsem zíral na Joona. Ještě nikdy se mě nepokusil uhodit.

,,To už by stačilo." Řekl Jimin, který se teprve teď zapojil.

,,Za chvíli začíná vyučování měli bychom jít." Jimin se na mě smutně podíval a potom odešel, následován ostatními.

Nechápal jsem co se to právě stalo. Vešel jsem do školy, ale místo do třídy jsem zamířil na záchody. Opřel jsem se rukama o umyvadlo a díval se na sebe do zrcadla. V hlavě jsem měl hrozný zmatek. Cítil jsem vztek a zároveň smutek. Zíral jsem na sebe asi pět minut než mi z oka ukápla slza. Otřel jsem ji rukou a vyšel ven na chodbu. Na hodinu se mi rozhodně jít nechtělo a tak jsem se vrátil domů, kde jsem se svalil na postel a hned jsem usnul.

Probudil jsem se kolem šesté hodiny večer.

,,Nenávidím tě Taehyungu." Zašeptal jsem do prázdna.

Potom jsem se asi hodinu převaloval na posteli a přemýšlel jsem co budu dělat ohledně zítřka. Nejdřív jsem si říkal, že se na to vykašlu a zůstanu doma, ale nakonec jsem se rozhodl, že na ten zápas pojedu a dokážu nějak všem, že mám ohledně Taehyunga pravdu. Turnaj v basketu bude trvat dva dny takže na vedlejší škole přespíme. Sbalil jsem si všechny věci, které budu potřebovat a potom jsem vyšel z pokoje, abych si dal něco k jídlu, a potkal jsem Lisu. Když mě uviděla hned na mě spustila.

,,Kooku ty jsi zmlátil Taehyunga? Co se stalo?"

Vážně nesnáším jak se po naší škole šíří zprávy rychlostí blesku.

,,Nikoho jsem nezmlátil. Ten hajzl si to vymyslel." Řekl jsem. Zoufale jsem chtěl aby mi věřil alespoň jeden člověk. Rezignovaně jsem se posadil na naši sedačku a dal jsem si hlavu do dlaní.

,,Jungkooku jsi v pořádku?" Zeptala se ona.

,,Jenom mi prosím věř..." zašeptal jsem.

Chvilku se na mě jen dívala a potom si ke mě přisedla a nejistě mi položila ruku na rameno.

,,Když to říká můj velkej brácha tak to bude pravda." Řekla ona a usmála se na mě.

,,Díky. Moc to pro mě znamená."

Seděli jsme tam asi minutu než mi to celé začalo připadat trochu divné. Přece jen takhle se k sobě se sestrou většinou nechováme.

,,Nezapoměla jsi že je zítra ten zápas?" Zeptal jsem se i když jsem věděl, že nezapoměla, jen jsem chtěl nějak prolomit ticho.

,,Ne. Už mám sbaleno. Zítra jim to nandáme." Lisa hraje za holky takže pojede taky.

Bylo zvláštní, že ze všech lidí, mi dokázala alespoň trochu pomoct právě ona.

_______________________________________