Král může být jen jeden ( Vkook )

Vítejte v klubu

Hodil jsem tašku do rohu pokoje a svalil se na postel.

,,Ta je tak pohodlná." zaradoval jsem se a nasál nosem vůni svěžího povlečení.

Tae se posadil vedle mě.

,,Pravda. Těším se až ji trochu rozházíme." Mrknul na mě a já se pousmál.

,,Bohužel na to teď nemáme čas." odpověděl jsem. ,,Za chvilku vyrážíme do města."

,,Jen počkej v noci."

,,Zachraňte mě někdo." zavtipkoval jsem a hodil po něm polštářem.

Tae se vyhnul a tak má improvizovaná zbraň skončila s měkkým žuchnutím na zemi. ,,Chceš válku?" Taehyung mě probodl vyzívavým pohledem.

Na pár vteřin bylo hrobové ticho, kdy jsme na sebe jen upřeně zírali. Poté, jakoby nám dal někdo nějaký neviditelný signál jsme se oba vrhli k nejbližšímu polštáři.

Divím se, že se tato naše polštářová bitka nijak nezvrhla, zato jsme si ale užili tolik potřebnou srandu.
_________________________________________

Výlet byl velmi náročný. Celý den jsme chodili po městě, ale musím říct, že jsme si to užívali. S Taehyungem po boku a v obklopení mé věrné party jsem se cítil skvěle. Dokonce to vypadalo, že nás Jin s Hoseokem a ani Taeho bývalí spolužáci nebudou nijak otravovat. Jen Namjoon pořád někam odbíhal, a když se pak vracel zpátky k nám nebyl schopen mluvit o ničem jiném než o El.

,,Myslím, že nám Joon celý zfamfrněl.'' podotknul Jimin. ,,Divím se, že mu kolem hlavy nepoletují červená srdíčka."

Nad tou představou jsem se musel zasmát.

Přitulil jsem se k Taehyungovi a spokojeně jsem vydechnul. Den už se blížil ke svému konci a pomalinku se začínalo stmívat. ,,Odcházíme zpátky na pokoje!" zavelela slečna Young a my poslechli. Loudavým krokem, se zapadajícím sluncem v zádech, jsme se rozešli.

V hotelu jsem byl tak unavený, že jsem se zmohl jen na to, abych s hlasitým žuchnutím spadl do postele. ,,Tebe ten dnešek hodně zmohl viď?" zeptal se Tae, který se posadil vedle mě a pohladil mě ve vlasech.

,,Hmm." zamručel jsem nezřetelně a Taehyung se pousmál.

,,Opravdu už chceš jít spát?"

,,Možná" zamumlal jsem.

,,A nechceš si to tu jít prohlédnout? Všimnul jsem si, že je tady herna se šipkami, bowlingem a kulečníkem a taky bazén! Nezablbnem si trochu? Vždyť odjíždíme už zítra večer."

,,Jestli chceš tak jdi sám Tae. Někdo z kluků se určitě rád přidá, ale já jsem naprosto tuhej." odpověděl jsem a Tae si smutně povzdychl.

,,U toho bazénu je prý vířivka, tam by sis odpočinul a potom bysme si na chvilku zaplavali. No tak Kooku. Bude to sranda."

,,Už jsem řekl, že nejdu a do bazénu mě nikdo nedostane!" řekl jsem o něco hrubším tónem než jsem zamýšlel. Možná bych si šel zahrát třeba ten kulečník (za chvilku, až si trochu odpočinu), ale představa bazénu mě vyděsila. Ani náhodou Taemu nepřiznám, že neumím plavat. Vždycky jsem se kvůli tomu cítil dost trapně.

,,No tak si tu zůstaň no. Jdu se zeptat kluků jestli nechtějí něco dělat." Tae se poněkud sklesle odšoural ke dveřím a poté pokoj opustil.

Myslím, že jsem tak na půl hodinky usnul. Zdálo se mi, že mě Tae honí okolo kulečníkového stolu s velikým tágem a pokouší se mě na ně napíchnout. Ten sen byl o dost děsivější než jak to může znít...

Neohrabaně jsem se posadil a ospalýma očima se rozhlédl kolem sebe. Tae tu pořád nebyl a tak jsem se rozhodl, že ho půjdu najít. Teď když jsem byl odpočatý jsem se cítil o dost lépe a klidně bych si šel něco zahrát do už zmiňované herny (Jen ne kulečník!). Obul jsem si místní papuče šedé barvy a vydal se hledat. Rozhodl jsem se, že zamířím rovnou k bazénu. Myslel jsem si totiž, že Taehyunga najdu právě tam, když o tom tak básnil.

Seběhnul jsem schody dolů a vešel do prostorné místnosti s bazénem, která byla cítit chlorem. Už jen ten pach je mi nepříjemný. Brr. Ve vodě nikdo nebyl a v okolí bazénu také ne. Už jsem se chystal vydat jinam, když jsem zaslechl nějaké hlasy. Vycházely z malé místnosti po mé levici, kam se pravděpodobně skladovali různé pomůcky do vody. Zvuk byl kvůli zavřeným dveřím tlumený a já tak nemohl rozlišit komu ty hlasy patří. Doufal jsem, že to bude Tae nebo kluci a tak jsem směle vykročil vpřed. Vůbec jsem se neobtěžoval s klepáním, rovnou jsem vzal za kliku a otevřel dveře dokořán.

V tu ránu jsem zkameněl přímo v polovině kroku.

Spatřil jsem dvě mně velice známé osoby. A tyto dvě osoby dělali něco, co bych u nich nikdy nečekal. Líbali se!

,,Já...já se o-omlouvám." začal jsem blekotat s vytřeštěnýma očima.

Hoseok se bleskurychle odlepil od Jina, vyskočil na nohy a zíral u toho na mě jako bych byl nějaké strašidlo. Popletený Jin se posadil na molitanové žíněnce do vody. Tváře mu stále hořely červeným odstínem, způsobeným jejich vášnivou aktivitou.

,,Vypadni!" zařval po mně Hoseok. Trvalo mi pár vteřin než ke mně proniklo, co že to tu po mně křičí.

,,No tak...tak asi gratuluju... Vítejte v klubu." dostal jsem ze sebe a rychle jsem vyběhnul ven. Při té příležitosti jsem za sebou práskl dveřmi, až to zadunělo. Zvládnul jsem udělat jen takových deset kroků podél bazénu než se mi v tom zmatku povedlo uklouznout na mokré podlaze.

Rozplácl jsem se jak široký tak dlouhý a narazil si koleno o dlážděnou zem. Syknul jsem bolestí a pokusil se vstát. Málem mi to znovu podklouzlo, ale naštěstí mě něčí silné ruce zachránily od už druhého bolestivého pádu.

,,Děkuju!" vykřiknul jsem úlevně a až poté se otočil na svého zachránce. Z besprostřední blízkosti mě pozorovaly dvě zářivě černé oči. Další čeho jsem si všimnul byl onen nezaměnitelný úšklebek.

,,Jaemine."

Nervózně jsem polknul.

_________________________________________

Ne nešálí vás zrak. Opravdu jsem vydala novou kapitolu. 😅😅😅