Král může být jen jeden ( Vkook )

Prosím

Byl jsem v naprostém šoku. Klepal jsem se uvnitř skříňky a sledoval Kwana s Taehyungem, kteří právě opouštěli šatnu.

Kwan prošel dveřmi, ale Tae se ještě otočil, před tím, než ho následoval. Pohlédl mým směrem, věnoval mi smutný pohled a potom vyšel ven z místnosti. Klaply za ním dveře a já jsem skoro vypadl ven z toho ztísněného vězení, kam mě před chvílí zavřel.

Svezl jsem se na podlahu a měl jsem pocit, že se můžu teprve teď pořádně nadechnout. Klečel jsem na kolenou a snažil si to všechno co jsem spatřil urovnat v hlavě.

Už jsem nebrečel, ale moje tváře byly stále vlhké. Otřel jsem je rukou a nemotorně se postavil na nohy.

Hlavou mi prolítla myšlenka na Taeho jak dostává jednu facku za druhou. Viděl jsem v jeho očích zoufalou prosbu a také ponížení, když se naše pohledy střetly.

Co se to právě stalo? Proč se to stalo? Chtěl jsem se rozběhnout za nimi. Vrazit Kwanovi pěstí, takovou silou, že by si ještě hodně dobře rozmyslel jestli vztáhne ruku na někoho, koho mám rád, obejmout Taehyunga, schovat ho v náručí a ochránit ho před všemi špatnostmi světa.

Potřebuju vysvětlení a to hned. Ještě než jsem vyrazil ze dveří jsem přešel
k malému zrcadlu, které viselo na stěně a které by potřebovalo občas vyleštit, a podíval jsem se na svůj odraz.

Měl jsem lehce zarudlé oči a můj hrudník se rychle zvedal a zase klesal, jak jsem dýchal. Zvedl jsem ruku k obličeji a pokusil se zamaskovat stopy po svém předešlém stavu. Protřel jsem si oči a několikrát jsem zamrkal.

Potom jsem přešel ke dveřím a opatrně vzal za kliku. Otevřel jsem je jen na malou mezeru a vykouknul ven. Něco mi říkalo, že by mě neměl nikdo vidět. Když jsem se ujistil, že je vzduch čistý, vyšel jsem do chodby.

Zcela automaticky jsem se vydal směrem do tělocvičny. Musel jsem najít Taehyunga a myslel jsem, že bude právě tam.

Najednou mě někdo popadl za ruku a zatáhnul mě do prázdné učebny. Vyděšeně jsem klopýtl, ale v dalším okamžiku se kolem mě obmotaly Taehyungovi paže a silně mě stiskly. Nevadilo mi to. Potřeboval jsem ho. Přitulil jsem se k němu a rozhozeně jsem promluvil.

,,Co-co se to stalo?" Dostal jsem ze sebe s obličejem položeným na Taeho hrudi. Potom jsem vzhlédl a střetl se s jeho pohledem. Všiml jsem si, že má zarudlou tvář. Zvedl jsem ruku a přejel s ní po místě, kam ho Kwan opakovaně udeřil. Vybavilo se mi jak tam Tae jen stál, nechal se mlátit a upíral pohled mým směrem.

,,Měl jsem něco udělat. Měl jsem vylézt ven a...a..." Začal jsem blekotat a stekla mi další neposlušná slza.

,,Jsem rád, že jsi to neudělal. Nechci, aby se ti něco stalo. To je všechno na čem mi záleží." Přerušil mě Tae. Vypadal zničeně.

Jeho slova mě zahřála u srdce, ale nestačilo mi to. Potřebuju znát pravdu.

,,Chci vysvětlení. Co to mělo znamenat?"

,,Nic. Už je to v pořádku." Zašeptal a začal mě hladit po zádech.

Odtáhl jsem se od něj a věnoval jsem mu vážný pohled. Byl jsem trochu naštvaný. Proč mi to prostě neřekne?

,,Kookie..." Tae se mě pokusil znovu obejmout, ale já se nenechal a o krok jsem od něj ustoupil.

,,Řekni mi to." Pronesl jsem rázně. Taehyung mě chvíli pozoroval, ale nakonec svěsil ramena a kývnul hlavou.

,,Dobře..."

Tae se dlouze nadechl a asi mu došlo, že už nemá cenu to natahovat.

,,Kwan o nás ví." Řekl a čekal na moji reakci.

Bylo to tak náhlé zjištění, že mi ani nestačil dojít plný význam toho, co právě řekl.

,,Jak?" Bylo jediné co jsem ze sebe dokázal dostat.

,,Viděl nás, když jsme byli u tebe."

,,A-a on to někomu řekne?" Zeptal jsem se. Teď už jsem byl trochu vyděšený. Moc dobře vím jak se děcka na této škole chovají k někomu jako jsme my. Co se stane jestli se to opravdu dozví? Co když se to donese k mým rodičům?!

,,Ne neřekne...pokud..." Řekl a potom se odmlčel.

,,Pokud co?!" Teď už jsem nemluvil potichu. Skoro jsem to na Taehyunga vykřikl. Začínal jsem být zoufalý a z něj to lezlo jak z chlupaté deky.

,,Pokud udělám co mi řekne..." Odpověděl Tae a zapíchnul pohled do země.

,,Cože...?"

,,Ale to není všechno." Taehyung se stále vyhýbal mému pohledu. Co ještě? napadlo mě a napjatě jsem očekával jeho odpověď.

,,On nás u toho vyfotil." Zašeptal a mně se v tu chvíli zastavilo srdce. Jen jsem na něj zíral neschopen jakéhokoli pohybu.

,,Takže on tě vydírá?"

Taehyung jen kývnul hlavou.

,,A proč jsi mi nic neřekl?!" Vykřikl jsem najednou až to s Taehyungem trhlo. Jak mi mohl něco takového zatajit? Tae zvednul svoji hlavu a podíval se mi přímo do očí.

,,Proč?! Protože jsem ti už tak způsobil dost bolesti. Ani nevíš jak se teď nenávidím za to všechno co jsem ti udělal. Neřekl jsem ti to, protože nechci, aby začal Kwan vyhrožovat i tobě. Vím jak ti záleží na tom co si o tobě ostatní lidé myslí a nechci, aby se k tobě chovali tak jako ke mně. Zvládnu cokoli pokud budu vědět, že ty jsi v pořádku! Prostě jsem tě tím nechtěl zatěžovat. Napadlo mě, že bych ti to pověděl, ale ty jsi už konečně vypadal šťastný a tím, že bych ti to řekl, bych docílil pouze toho, že by ses s tím trápil a nevyřešilo by to nic." Taehyungovi oči se zaleskly slzami. Byl jsem z něj naprosto vykolejený. Takový citový výlev jsem od něj nečekal.

,,Prosím jen mi dovol to vyřešit. Odejdu z týmu a všechno bude v pořádku." Zašeptal Tae, přistoupil ke mně a pohladil mě po tváři.

V tu chvíli mě nenapadlo, že mi lže. Že nejde jenom o basket, ale o mnohem víc. Že mu Kwan řekl ať nejezdí na školní výlet a že si je Tae vědom, že odchodem z týmu to neskončí.

Kwanovi se Taehyungova poslušnost zalíbila a nebude ochoten se toho jen tak vzdát. Tím si byl Tae jistý. Vždyť i on sám velmi dobře věděl jaký je to pocit mít nad někým moc. Jaký pocit síly v člověku vyvolá někoho ovládat. V minulosti byl Taehyung stejný. Nestaral se o druhé. To se pro něj však změnilo s příchodem Jungkooka.

Mlčel jsem. V mé hlavě právě zuřila válka. Souboj strachu a toho co je správné. Taehyung si všiml mého váhání, natáhl jednu ruku, zajel mi s ní zezadu do vlasů a přitiskl svoje rty na mé. V tom polibku bylo všechno. Všechna jeho láska, vztek, zoufalství, strach a hlavně prosba.

,,Prosím Kookie. Prosím. Nech mě to udělat." Zašeptal po dlouhé chvíli kdy jsme se od sebe museli odtrhnout, protože už nám docházel vzduch.

Když jsem zašeptal odpověď, vlastně jsem vůbec nepřemýšlel. Jeho naléhavost a dokonalost mě naprosto odzbrojili.

,,Dobře..." Zašeptal jsem potichu s pohledem upřeným do jeho hypnotizujících očí.

Taehyung si mě přitáhl do dalšího polibku a přitiskl mě na zeď.

Naprosto jsem se v něm stratil...