Král může být jen jeden ( Vkook )

Taehyungova hra

Školní sestra zavolala mým rodičům a řekla jim co se stalo, ale mě to bylo celkem jedno, protože jsou už zase na služební cestě v zahraničí. Potom mi řekla, že můžu jít domů, dala mi na sebe kontakt a kdyby se něco dělo tak jí mám zavolat.

Lisa už byla doma. Ještě jsem si ani nevyzul boty a už byla u mě.

,,Jsi v pořádku?"

,,Jestli tuhle otázku uslyším ještě jednou tak se asi zblázním." Odpověděl jsem vyčerpaně. Nechápu jak se ta zpráva tak rychle rozšířila po celé škole.

,,Mám o tebe jen starost."

,,O tu se tě nikdo neprosí." Řekl jsem a sundal si boty.

,,Dobře jak chceš. Jo a ještě něco. Ty chodíš do třídy s tím novým klukem Taehyungem, že? Bavil ses s ním? Jakej je? Myslíš, že bys mě s ním mohl seznámit?" Vychrlila na mě.

Chvíli jsem na ni zíral jestli si ze mě dělá srandu. Pak jsem zařval, odkráčel jsem do pokoje, prásknul za sebou dveřmi a nechal ji tam celou zmatenou stát bez vysvětlení.

Chvilku na to se zpoza mých dveří ozvalo

,,Co zase blbneš? Jen jsem se tě normálně zeptala."

Neměl jsem chuť se s ní hádat. Svalil jsem se na postel a odpověděl jí

,,Ale nic. Jen mě pořád trochu bolí hlava. Nechci si teď povídat."

,,Aha... A chceš něco donýst?"

,,Ne to je v pohodě. Myslím, že půjdu spát." Odpověděl jsem.

,,Jak chceš, ale nezapomeň si sbalit věci. Pozítří jedeme na zápas."

,,Cože??" Uplně jsem na to zapoměl.

,,Jo neboj vím o tom." Zabrblal jsem a ponořil se do svých myšlenek. Lisa už naštěstí nic neříkala a odešla.

Ležel jsem na posteli a přemýšlel o nadcházejícím turnaji v basketu, který se měl hrát mezi naší a sousední školou, na kterou chodili Jin s Hoseokem. Sakra, musím se udobřit s Namjoonem. Nechci abychom byli rozhádaní, když máme před sebou tak důležitou hru. Zítra to s ním zkusím urovnat, ale můj názor na Taehyunga se nemění.
_______________________________________

Druhý den ráno jsem si před zrcadlem nacvičoval co řeknu Namjoonovi.

,,Omlouvám se za ten včerejšek. Nechci abychom se hádali. Já toho Taehyunga...fakt moc nemusím, ale jestli ti to vadí tak se pokusím trochu ovládat."

To by snad šlo. Stejně budu asi muset improvizovat. Vyšel jsem z domu a vydal se do školy. Procházel jsem zrovna tou bohatší částí města, když jsem si všimnul mě až moc známého černého auta. Taehyungův ford mustang stál zaparkovaný před jednou menší vilou. Zastavil jsem se, abych si to tam lépe prohlédnul. Taehyung musel opravdu pocházet z bohaté rodiny. Najednou se otevřely vchodové dveře a v nich stál on. Když mě uviděl tak se zarazil. Měl na sobě černou koženou bundu, bílé tričko, džíny a černé boty s lesklou stříbrnou přeskou, ale jeho drahé, značkové oblečení nebylo to co mě udivilo. Na obličeji se mu rýsovala velká, čerstvě vypadající modřina. Chvíli jsme se na sebe dívali a pak jsem se bez jediného slova otočil a pokračoval jsem v cestě. Čekal jsem až uslyším motor a on projede kolem mě, jenže nic takového se nestalo. Nenápadně jsem se ohlídnul a uviděl ho jak jde za mnou. Ušli jsme takto asi dvě stě metrů než už jsem to nevydržel a promluvil jsem na něj.

,,Ty mě sleduješ?" Řekl jsem naštvaně.

,,Ne. Chodíme přece do stejné školy. Máme společnou cestu." Řekl on a usmál se tím svým povýšeným způsobem.

,,Tak proč jsi nejel autem?"

,,Nechtělo se mi."

Potom jsme šli v tichosti dokud jsme už nebyli skoro před školou. Z dálky jsem uviděl Namjoona, Yoongiho, Jimina a Jisoo jak si jako obvykle povídají než půjdou dovnitř. Když si všimli, že jdu s Taehyungem, nevěřícně na nás vykulili oči.

Ještě než jsme k nim došli jsem se Taehyunga zeptal, protože mě to opravdu zajímalo.

,,Komu se povedlo udělat ti ten krásnej monokl?"

Na chvíli se zamyslel, potom se usmál jako by právě dostal skvělý nápad a řekl.

,,Přece tobě."