Král může být jen jeden ( Vkook )

Basket

O přestávce jsem dostal hlad a tak jsem řekl Jiminovi ať mi zajde něco koupit do školní kantýny. Jimin vždycky udělá to co po něm chci.

Namjoon spal vedle mě na lavici a Yoongi si pořád povídal s Taehyungem. Najednou se oba vydali mým směrem.

,,Kooku tohle je Taehyung. Taehyungu představuju ti Jungkooka. A ta spící osoba vedle je Namjoon." Řekl Yoongi.

,,Ahoj." Řekl jsem trochu ostřeji.

,,Ahoj." Odpověděl Taehyung a věnoval mi pobavený úsměv.

Naštvalo mě jak se na mě tenhle kluk dívá. Jako by měl nade mnou navrch.

,,Moc rád bych si s tebou povídal Taehyungu, ale právě jsem na odchodu."

Chtěl jsem odejít jenže v tu chvíli se vrátil Jimin s mojí svačinou.

,,Koupil jsem ti plněnou kuřecí bagetu a pomerančový džus."

,,Ty mu vždycky takhle nosíš jídlo?" Zeptal se Taehyung a povytáhl na mě jedno obočí.

,,To je v pořádku já to dělám rád. Nevadí mi to." Odpověděl Jimin trochu rozpačitě.

,,To není tvoje věc kdo mi co nosí." Řekl jsem a vzal si od Jimina jídlo.

,,Nebuď protivnej Kooku on to tak nemyslel." Bránil Taehyunga Yoongi.

Sjel jsem Giho pohledem a ten už radši nic neříkal.

,,Promiň. Nechtěl jsem tě urazit." Řekl mi Taehyung a usmál se přitom na Jimina a ten mu úsměv oplatil.

,,To je jedno... Namjoone vstávej." Řekl jsem a zacloumal jsem mu ramenem.

,,To vážně nedokážeš vydržet chvilku nespat? Jsi jak nějakej medvěd."

Namjoon se protáhl a vydal u toho zvuk, který měl podle něj představovat medvědí bručení. Pousmál jsem se. Namjoon mi vždycky zvládl zvednout náladu i když o tom mnohdy ani nevěděl. Yongiho i Jimina mám rád, ale Namjoona mám nejradši.

,,Tak dělejte. Zvedat kotvy. Na koho se čeká? Musíme do tělocviku. Dneska hrajeme basket." Řekl Namjoon a najednou byl čilý jako rybička.

,,Hej ty novej. Jak že se to jmenuješ?" Zeptal se Namjoon.

,,Jsem Taehyung."

,,Dobře. Takže Tae. Můžu ti tak říkat?" Taehyung kývnul hlavou, že souhlasí a tak Namjoon pokračoval. ,,Umíš hrát basket?"

,,Myslím, že docela jo."

,,To je dobře nějakej schopnej hráč by se nám do týmu hodil. Ty to ještě nevíš, ale tahle škola basketem žije. Je to něco jako naše náboženství a tady Kook je náš nejlepší útočník."

Líbilo se mi jak mě Joon chválí, ale taky mě štvalo že Taehyungovi nabízí místo v týmu. Já jsem kapitán a já rozhodoju koho vezmu a koho ne.

,,Napřed ať předvede co umí a pak se můžeme bavit o tom jestli ho vezmeme mezi sebe." Řekl jsem.

,,To zní jako výzva, Tae." Vykřikl radostně Namjoon.

Potom jsme se všichni rozešli do tělocvičny. Měl jsem jasný cíl. Pořádně to Taehyungovi nandat.

V šatně si Jimin sednul na žvýkačku, která byla přilepená na jedné z lavic a začal vyšilovat. Yoongi se mu smál a tak ho Jimin začal honit okolo místnosti a snažil se mu rozpatlat žvejku po vlasech.

,,Hrozně se to lepí." Řval Jimin

,,Jestli se mě tím jenom dotkneš tak přísahám, že odtud po svých nevyjdeš, Jimine!" Vyhrožoval Yoongi a snažil se od něj dostat co nejdál.

Najednou Namjoon hvízdnul s pohledem upřeným na Taehyunga.

,,Ty joo. Kdes to sebral?"

Přesně jsem věděl o čem Joon mluví. Taehyung tam stál jen v kalhotách a nám se tak naskytnul pohled na jeho vyrýsované svaly.

,,Když se nudím tak cvičím." Odpověděl Taehyung.

,,Ty jsou ještě lepší než tvoje Kooku." Prohlásil Yoongi, který byl rád, že už mu Jimin nevěnuje pozornost.

,,Díky Yoongi." Řekl jsem ironicky. Chtěl jsem se pousmát, aby to nevypadalo, že žárlím, ale šlo to ztuha, protože se mě jeho poznámka trochu dotkla. Taehyung si toho všiml a ušklíbnul se.

,,Čemu se směješ?" Řekl jsem rozladěně.

,,Tomu jak seš roztomilej." Odpověděl. Přetáhl si přes hlavu sportovní tričko a vyšel z šatny.

Jen jsem tam stál a čuměl jako pitomec směrem kterým odešel.

,,Teď by ses měl vidět." Řekl Namjoon a rozchechtal se, ve chvilce se k němu přidali i ostatní. Po překonání prvotního šoku, jsem se začal taky nejistě smát.

,,Tak už toho nechte a pojďte hrát." Zavelel jsem.

,,Rozkaz pane." Jimin vystřelil do pozoru a potom mi zasalutoval.

,,Pochodem vpřed vojáku." Řekl jsem a Všichni jsme vešli do tělocvičny.

Taehyung se mezitím v tělocvičně rozcvičoval s míčem.

,,A doprdele..." Zašeptal jsem si pro sebe když jsem ho uviděl.

Ten kluk dával jeden koš za druhým a přitom vypadal, že se ani nesnaží.

,,Je skvělej." Řekl Namjoon.

,,On není skvělej. On je naprosto perfektní. Jestli ho dostanem do týmu tak Jinovi s Hoseokem a celé jejich škole ukážem kdo je tady pánem." Radoval se Jimin.

Hrozně mě štvalo, že měl Jimin pravdu. Taehyungovi to opravdu šlo dost dobře. Kdybych se teď rozhodl, že ho nevezmu jen bych ze sebe udělal pitomce a opravdu bych chtěl Jina s Hoseokem porazit.

,,Ty to hraješ závodně?" Zeptal se Yoongi.

,,Kdysi jsem hrával." Odpověděl Taehyung a střelil další koš.

Taky jsem si vzal míč a zamířil jsem. Cítil jsem na sobě Taehyungův pohled a samozřejmě jsem se netrefil. Otočil jsem se na něj a zachytil jsem jeho vítězoslavný pohled.

,,Víš, že cílem této hry je trefit se do koše?" Řekl on.

,,Pitomče." Odpověděl jsem mu na jeho kousavou poznámku.

On se jen usmál a pokračoval ve střelbě na koš. Ten jeho úsměv mě vážně štve.

,,Konec nácviku. Jde se hrát." Zavelel učitel a rozdělil celou naši třídu do dvou družstev.

Já byl společně s Jiminem a Yoongim, proti Namjoonovi s Taehyungem. 

A hra začala.