Král může být jen jeden ( Vkook )

Nový svět

Odtáhl jsem hlavu od Taeho hrudi, na které jsem doposud ležel, pohlédl jsem vzhůru a vyhledal jeho oči.

,,Myslím, že můžu dnešek s jistotou prohlásit za nejšílenější den mého života." řekl jsem.

,,Nevím jestli byl pro mě nejšílenější, protože na mé předchozí škole to byla docela divočina, ale byl to rozhodně den s nejsilnějšími zážitky." odpověděl Tae. Hladil mě na rameni a vytvářel svým palcem uklidňující krouživé pohyby. Kdybych byl kočka tak teď určitě předu blahem. Přivřel jsem oči, položil si tvář na jeho rameno a užíval si těch příjemných doteků.

,,Tae..."

,,Copak?"

Nervózně jsem se zavrtěl než jsem promluvil.

,,Já...mám strach. Strach z toho co bude zítra."

,,Taky mám strach." přiznal Tae. Potom mě chytil za bradu a donutil mě se mu zpříma podívat do očí. ,,Ale zároveň jsem nadšený. Zvládneme to společně. Už se nemusíme schovávat." Jeho ruka se přesunula na moji tvář. ,,A ano, některým lidem se to nebude líbit a možná budou dokence zlí, ale víš ty co? Seru na ně. Na ně a klidně i na celý svět, kdyby se pokusil postavit mezi nás."

Začal jsem se usmívat.

,,Ty by ses kvůli mně obrátil zády k celému světu?"

,,Lásko." řekl Tae s tak vážným výrazem, až mě to znovu rozesmálo. ,,Pokud nás svět nepřijme pak vybuduju nový jen pro nás dva."

,,Jen pro nás dva?" zeptal jsem se, ale asi jsem neprojevil dostatečné nadšení a Tae mi věnoval dotčený pohled.

,,Copak ti nestačím?"

,,Po některých lidech by se mi asi stýskalo. Třeba Lisa. Ta by mi chyběla."

Taehyung se zatvářil naoko uraženě.

,,Já se ti tu vyznávám a říkám ti, že pro mě znamenáš víc než celá tahle zatracená planeta a ty myslíš na svoji sestru? Mám si to brát osobně?"

,,To ne. Tebe miluju, ale ji mám taky rád. No taaak Taeee. Může tam s námi bydlet i ona? Prosííím."

Taehyung se zahleděl někam do dálky a vypadal, že tuto možnost zvažuje.

Nakonec rezignovaně vydechnul.

,,Dobře. Může tam bydlet s námi."

Nadšeně jsem zatleskal, ale Tae mi chytil ruce do těch svých a tím mě zastavil.

,,Ale mám pár podmínek." řekl důrazně.

,,Poslouchám."

,,Za prvé s námi nebude žít ve stejném domě. Měla by svůj vlastní..."

,,Ale nesměl by být horší než ten náš, protože jinak bude protivná." skočil jsem mu do řeči.

,,Jasně. Bude mít nádherný domek, ale o to tu nejde a nepřerušuj mě." Tae se na mě žertovně zamračil a já rychle zavřel pusu a zamčel ji imaginárním klíčem, který jsem následně zahodil někam do naznáma.

,,Takže, kde jsem to přestal? Už vím. Bude bydlet jinde než my, protože už jsme se přesvědčili o tom, že moc dobře nesnáší, když svého staršího brášku slyší vzdychat z ložnice a já ve svém domě žádného kazišuka nesnesu."

,,Tae!" Lehce jsem ho praštil do ramene a on se začal smát.

,,Za druhé" pokračoval. ,,ji budeš moci navštěvovat pouze na omezený čas, protože nehodlám zůstávat moc dlouho o samotě."