Král může být jen jeden ( Vkook )

Kde jsi Tae?

Celý víkend jsem proležel na gauči u televize a nebo jsem hrál nějaké počítačové hry. Potřeboval jsem se nějak zabavit, abych nemyslel na Taehyunga, ale bylo to k ničemu. Všechno mi ho připomínalo. Přišlo mi, že hlavní hrdina filmu, který jsem právě sledoval, má úplně stejný odstín blonďatých vlasů jako má on. Vlasy jako sluneční paprsky... Přepnul jsem na jiný program. Tae! Tae Min Ahne! Volala zrovna nějaká dívka na svého mladšího bratra.

,,Já se z toho zblázním." Zaúpěl jsem a vypnul jsem televizi.

Přijdu si, jako bych byl uvězněn uvnitř své vlastní hlavy, která se mě rozhodla týrat velmi, velmi zajímavými myšlenkami a ve všech je on. Copak mi už hrabe? Proč ho nemůžu vyhnat ze své mysli? Vždyť on je tak protivný, zákeřný, úlysný, manipulující... Najednou zazvonil zvonek u dveří. Vystřelil jsem ze sedu ke dveřím, ale těsně před nimi jsem se zarazil. Část mě doufala, že to bude jedna určitá osoba a jiná část se toho děsila. Co když je to Tae? Co když mi znovu ublíží? Co když mě znovu políbí...? Opatrně jsem vzal za kliku a rozhodl se čelit všemu co mně čeká.

,,Dobrý den. Neměl by jste na pujčení trochu mouky? Se sestrou pečeme dort a asi jsme se trochu přepočítaly a mouka došla." Řekla sousedka od vedle s úsměvem.

Polila mě vlna zklamání následovaná úlevou.

,,Samozřejmě. Hned vám ji donesu. Vydržte chvilku." Zabrblal jsem potichu a vrátil se zpět do domu.

,,Tady to je." Řekl jsem, když jsem se vrátil a předal jsem, co po mně chtěla.

,,Děkuji." Odvětila a odešla.

Vrátil jsem se zpět na gauč a po nějaké době jsem usnul. Zdálo se mi o blonďatém chlapci s hnědýma očima a protivně návykovým úsměvem.

_______________________________________

V pondělí jsem vstal brzy. Byl jsem nervózní a tak jsem toho stejně moc nenaspal. Osprchoval jsem se a vyčistil si zuby. Pak jsem se oblékl, což mi zabralo více času než normálně, protože jsem přemýšlel, co si vezmu na sebe i když jindy mi to bývalo docela jedno.

Když jsem byl hotový, vydal jsem se do školy. Lisa měla na sedmou, takže jsem šel tentokrát sám.

Před školou na mě jako obvykle čekala moje parta. Když jsem je z dálky uviděl zaplavil mě radostný pocit. Chyběli mi, když jsem s nimi nemohl být. Taehyunga jsem s nimi ale neviděl.

,,Kde je Taehyung?" Zeptal jsem se Namjoona, když jsem došel až k nim.

,,A co takhle říct nejdřív ahoj? A nevím, kde je. Neozval se mi." Odpověděl Namjoon pobaveně.

,,Ahoj." Řekl jsem dodatečně, ale hned na to mi do řeči skočil Jimin a začal vyprávět o svých víkendových zážitcích.

Všechno bylo jako za starých časů. Byl jsem obklopen svými přáteli. S Jisoo jsme byli zase jako před tím, než jsme spolu začali chodit a Namjoon celý den seděl vedle mě a povídali jsme si. Já však nemohl přestat myslet na Taehyunga. Dokonce jsem zapoměl, že mám být po škole a málem jsem po vyučování odešel rovnou domů. Můj učitel/trenér to ale asi čekal a odchytnul si mě na chodbě.

,,Doufám, že jste na mě nezapoměl." Řekl.

A tak jsem se s povzdechem otočil a následoval ho k němu do kabinetu.

,,Tady máte, abyste se nenudil. Naše škola by potřebovala trochu vyleštit." Řekl a podal mi koště, hadru a kbelík.

,,Copak nemáme uklízečky?" Zeptal jsem se podrážděně.